Ano, někdo se dívá. Přesněji, je dobré vědět, kdo se dívá zrovna na vás v určitou chvíli. Samy jsme se o tom se sestrou přesvědčily, a to se všemi důsledky. Ale všechno pěkně popořádku.
V našem domě nás bydlí několik ve věku od 14 do 17 let a není proto divu, že se běžně stává, že je odněkud z bytu slyšet nářek neomylně svědčící o výchovném zákroku rodičů. Je jasné, že ten výchovný zákrok má jasný dopad na naše zadnice.
Bylo letní odpoledne a my dvě se sestrou jsme se na zahradě před domem bavily s kamarádem, který bydlí vedle nás. Všechno v pohodě až do chvíle, než šla domů jeho máma. Jak nás uviděla zavolala kamaráda a ten ještě usměvavý poslechl a šel s ní domů. Zatím nic zvláštního, ale netrvalo to dlouho. Stejně jak my, tak i kamarád bydlel v přízemí a z otevřeného okna jeho domova se začaly ozývat neklamné zvuky řemene dopadajícího na holý zadek a první ááááůůů. Zaujalo nás to natolik, že jsme neodolaly.
„Hele ségra, když se postavíme tady na ten výstupek pod jejich oknem, tak uvidíme dovnitř,“ navrhla jsem a ona hned souhlasila. Obě jsme tam vylezly a krásně viděly, jak je náš kamarád ohnutý přes opěradlo křesla, má stažené kalhoty, holý zadek vystrčený k oknu. Jeho máma stála nad ním a řemenem mu sázela jednu ránu za druhou. Vůbec nám nevadilo, že nevíme proč je bit, důležité bylo, že jsme se mohly dívat v přímém přenosu, protože jeho mamka byla plně soustředěna na výprask a nás si nevšimla. Řemen lítal a kamarád naříkal čím dál víc.
„Tak, co? Už budeš poslouchat? Však on ti řemen pomůže. Dlouho jsi nebyl bit,“ nadávala směrem ke kamarádovi jeho máma.
„Budu poslouchat, áááááůůůů. Mamíííííí, už dóóóst, áááááůůůů, já už budu hodnýýýý,“ sliboval kamarád mezi křikem a vzlyky.
Najednou se stalo něco, co jsme my dvě vůbec nečekaly. Někdo nás od okna odtrhl za naše uši a když jsme se vzpamatovaly, zjistily jsme, že nás takto drží naše vlastní máma.
„Copak to tu děláte děvčata? Nestydíte se? Dívat se takhle někomu do okna a chichotat se, když je někdo jiný bit? Já vám to spočítám! Alou domů!“ dokončila svůj „projev“ naše máma a za uši nás obě vedla domů. Když jsme šly kolem bytu kamaráda, tak ještě výprask nebyl u konce.
Sotva u nás zaklaply dveře máma spustila znovu: „Obě do obýváku, svlíkat donaha!“ Zároveň brala z poličky do ruky rákosku. Ani jedna jsme se neodvážily něco namítat. Úplně jsme se svlékly a ohnuly a přes pelest gauče. Máma na nic nečekala a střídavě začala rákoskou šlehat naše zadničky. Teď byl koncert u nás. Plakaly jsme, křičely a slibovaly, ale nic platné. Když máma skončila, měly jsme zadky plné jelit.
„A teď obě půjdete nahaté klečet na zahradu k bazénu, aby každý z domu viděl vaše pruhované prdelky!“ rozkázala máma. Tento trest byl v domě běžný a nebyly jsme první ani poslední, kdo byl takto veřejně potrestán. Na chodbě jsme se potkaly s kamarádem a jeho mámou. On byl taky už úplně nahý a máma ho odváděla rovněž k bazénu klečet.
Letní zprvu pohodové odpoledne skončilo tak, že my tři (jeden kluk a dvě holky) jsme nahatí klečeli u bazénu, bolely nás zadky a naše mamky v klidu popíjely kávu kousek dál od nás. Ani jsme ten den nezkoumali kolik sousedů (dospělých či dospívajících jako my) se dívá z okna. Jen pár poznámek o zlobení a krásně barevných zadničkách jsme zaslechli od procházejících. Zkrátka je dobré vědět, že se někdo dívá zrovna na vás. Tak už to v našem domě chodí.