Oba stáli na chodbě a dohadovali se kam ještě jít. Dnes už v pátek před velikonocemi dali zálohu, nebo jak se taky říká závdanek- vymrskali skoro všechny ženské, které znali. Některé si zaječely a pak si hladily pozadí, jiné se snažily tvářit jako že to nic. Většina ale měla jedinou starost - posílala je na další holky a dožadovala se, aby jim dali pořádně. Když řekli, že tam už byli, tak zase měly jedinou starost – „a dali jste jim pořádně“?
Najednou se na chodbě objevily dvě ženské z účtárny. Vypadaly k světu, i když byly o dost starší než oni. Normálně by na ně nešli, ale když se takhle přitrefily do rány! Co dělat, přeci je neurazíme. I kdyby brblaly, tak to bude jen na oko. Tím se mohou skromně pochlubit všem starším ženským a přitom zdůrazňovat, i přehánět. Vždyť na ně vyrukovali tihle mladíci!!!
No ale hlavně! Každá si nesla dva květináče s kytkami. To by zase nebylo tak nic mimořádného, ale obě v každé ruce nesly květináč nahoře nad rameny. Tak, jak číšníci nosí piva na tácu. Ti ale mají vždy jednu ruku volnou, aby mohli podávat piva a dělat čárky. Ony měly obě ruce nad rameny a v každé květináč s kytkou. Tomu se nedalo odolat. Nechali je přijít blíž a pak vytáhli mrskačky. Jedna zaječela už předem, ale druhá ji okřikla „neječ, nebo se tady seběhne celé patro“. Mrskačka lehce zasvištěla a pleskla ji na ta správná místa. No a tak začalo neobvyklé mrskání. Dámy vrtěly svými pořádnými, leč stále ještě půvabnými zadky, které si o mrskání přímo říkaly. Byl to zajímavý taneček. Snažily se uhýbat, ale tak, aby jim květináče nespadly. Tak se točily sem a tam po chodbě, každý z mrskačů se věnoval jedné. Mrskačky švihaly a pleskaly na jejich zadnice narvané v těsných pracovních kalhotách. Ty mají cennou vlastnost – po každém vyprání se trochu srážejí. Jejich byly určitě už několikrát prané, takže jejich zadky stahovaly a provokativně vystrkovaly. Neobvyklá situace je rozesmála. Smích střídaly s tlumenými vykřiky aú, áách. Mrskači se neměli k tomu, aby sami přestali. Účetním nezbylo, než se je snažit přesvědčit, aby přestali. „To už stačí. Dóóst!!!“ No tak jim každý ještě pár pořádných přidali a skončili. Mezitím vykoukly nějaké holky z kanclíků a s potěšením sledovaly mrskání. Přitom si hladily zadečky, protože už to měly za sebou. „No kluci co je, vystřídat! Vždyť Jste každý vymrskali jen jednu! Nás Jste každou vymrskali oba“. To byla důležitá připomínka. Tak každý začal mrskat tu druhou, aby to bylo spravedlivé. No to byla už pořádná výplata, i když vzhledem k rozměrům mrskaných zadnic se to na ně snadno vešlo. Účetní se už vůbec neostýchaly ječet. Vřískaly tak, že je muselo být slyšet i v ostatních patrech budovy. Když se jim podařilo mrskutníky přesvědčit, že to už opravdu stačí, jedna účetní požádala holky, které s potěšením sledovaly jejich mrskání „prosím Tě, podrž mi je chvíli“ a ta se smíchem převzala květináče. Taky nad hlavou. Totéž udělala druhá holka. Pak si obě zmrskané účetní usilovně třely zadnice a za smíchu ostatních ženských vzdychaly „vy prevíti, vy to ale dovedete“ „ani si nepamatuji, kdy jsem takhle dostala“. A dál si hladily zadky. Pak jednu něco napadlo a nenápadně řekla klukům „ přidejte jim ale pořádně“. No to nemusely říkat dvakrát. Holky začaly ječet, „néé, my už jsme dostaly.“ „No ale to Jste nedržely květináče nad hlavou. Tak si to teď zkuste, jaké to je, když nám se smějete“. Dodala jedna účetní. Nepomáhaly žádné výmluvy, že už dostaly. Ivance ani nepomohlo, když zaječela „né, né, já jsem tady na kole, jak se dostanu domů“! Hned to těm dvěma švihalo na jejich půvabné dívčí zadničky. Když se jim podařilo kluky přesvědčit, že už dóóst!!! chtěly vrátit květináče účetním. Ty si dál hladily zadky, květináče si odmítaly vzít zpět a smály se holkám, že aspoň poznají, jaké to je držet květináče nad hlavou, když si potřebují drbat svědící a pálící zadek.
Účetní byly dobře informované a chtěly čemusi napomoci. Tak jedna řekla „přijď zmrskat Jarmilku, a taky pořádně ale jen ty sám“, ukázala na toho svobodného z dvojice mrskačů. Ještě chvilku počkej, my tě zavoláme. „To je ta nová“? Zeptal se zcela neinformovaný mrskač. „Jo ta nová. A nezapomeň si říct o pusu za mrskání“. Tu novou viděl jen z dálky, ale i tak se mu vždy rozbušilo srdce. Ať ji viděl v těsných tenkých kalhotách nebo v ještě těsnější sukni, vždy vynikaly svůdné oblé tvary jejího zadečku. Vždy si připomněl, že se blíží velikonoce a její svůdné tvary si o to vymrskání přímo říkaly. Pořád marně přemýšlel, jak to udělat, aby ji mohl nachytat samotnou a řádně vymrskat. Teď mu to bylo nejen nabídnuto a přímo uloženo! To cítil jak mu srdce buší až v krku. Účetní si vzaly od holek květináče a zmizely ve svém kanclíku.
Jak se pak mrskači později dozvěděli, účetní odložily květináče na stůl a před udivenou Jarmilkou se chytily za zadky, usilovně si je hladily a smály se jedna druhé. „Počkej chvilku, přijde na Tebe Vašek. Ať tě ani nenapadne se tvářit nějak odmítavě, nebo naštvaně“. „Né, né, já se bojím, já jsem ještě nikdy pořádně nedostala.“ „No tak to bude poprvé teď. Když Jsi opravdu dosud pořádně nedostala, tak dneska tvoje prdelka aspoň přijde o panenství. To se tak říká. No nic se neboj, to ti neuškodí, když to neuškodilo holkám ani nám, tak ty to taky vydržíš. Počkej chvilku, až nám trochu otrne, pak tě tady s ním necháme samotnou. Koukáš na něj, že ti mohou oči vypadnout. Taková příležitost, tu musíš využít! Honem se převleč. Vezmi si sukni, v té ti to moc sluší. To vypadnou oči jemu, až na něj vystrčíš prdelku. Braň se jen tak trochu. Ne aby sis sedla. Hlavně to musíš hezky přijmout. Zadek tě bude štípat a pálit jen dneska, pak Tě bude ještě pár dnů svědit jako nás. U mužského ale zaboduješ na celý rok. Hlavně mu dej za mrskání pusu!
Sukně užší než úzká, krásně zdůrazňovala tvary v ní stažené. To se dnes moc hodilo, to udělá na Vaška ten nejlepší dojem. Ta bude mrskačku přitahovat, na té si mrskačka smlsne! To ale Jarmilka nevěděla. Nebo hrála takovou naivní, nezkušenou. To brzy měla nejen poznat, ale přímo pocítit. Účetní odešly a Vaška poslaly dovnitř. Ještě dodaly „ne abys ji jen tak odbyl. To musíš pořádně a za dva. My i holky jsme dostaly od Vás od obou.
Pomalu šel k ní, ani se nesnažil ji šlehnout, hleděl jí do očí a jen pomaličku šel k ní a mrskačkou významně mával ve vzduchu. Neutíkala, jen s očima upřenýma na mrskačku pomaličku couvala, až když už byla v koutku, tak lehce zčervenala v tváři, nesměle mu pohlédla do očí a tiše pípla: "a musí to být? "
S tímto argumentem se ještě nesetkal, na chvíli jej zmátl, pak ale pochopil, co by to chtělo - na oko lhostejně řekl "to víš, že nemusí". První pohled jí zajiskřil pousmáním v naději, že ujde tomu, z čeho má takový strach, když viděla starší ženské, jak neodolaly a hladily si zadky. Pak se ale ze stejného důvodu zatvářila zklamaně. Uvědomila si, že snad všechno zkazila. To bylo přesně to, co potřeboval. "Víš, to se pozná, jak je holka šikovná, a holka zase nejen pozná, ale přímo pocítí, jak mužskýho přitahuje. Tak přitahuje i to vrbové proutí, co on má v ruce. Jarmilko přivoň - pomalu zvednul mrskačku a přistrčil ji Jarmilce pod nos. Cítíš, to proutí voní jarem. Nejde o to, aby to holku štípalo, ale jak to od něj dokáže přijmout i když to pekelně štípe. To musí pořádně přilehnout, aby to co nejdéle pálilo a svědilo. Těm nejpůvabnějším holkám svědí ještě pár dní."
Oči jí zableskly, potěšením z toho obratu i strachem. V tváři zčervenala doopravdy a lehce se k němu pootočila bokem, schválně se k ničemu neměl, schválně prodlužoval tuto chvíli. Prohnula se jako prut, pohladila si sukni a v obavě z věcí příštích si oběma rukama s tichým áách hladila pozadí už předem. Tuto chviličku jejího očekávání si užil víc, než všechno co potom následovalo. Dosud si nedovedl představit, jak vzrušující je dívka hladící si zadeček už předem. To často viděl až po mrskačce. To bylo běžné a logické, přesto nejpůvabnější na celých velikonocích. To, že si tak usilovně masírovala zadeček už předem, bylo nejen znamení souhlasu s pořádnou výplatou, to byla přímo výzva "tady jsem, pojď"! Hladící ruce přitlačovaly sukni k tělu a tím ještě více zdůrazňovaly oblé půvaby zadničky, která si o to vymrskání tak říkala! Okouzleně hleděl na její tváře rudnoucí rozpaky i obavami z věcí příštích. To byla brnkačka na nervy pro oba. Hleděl i na ty kulaťoučké zadní tvářičky, které si tak usilovně hladila. Lákala jej představa, jak na ně mrskačka bude přiléhat! Ty jí také zčervenají a budou štípat, pálit a svědit. Pak budou potřebovat, aby jí je pohladil a dlouho hladil. Trpělivě čekal, dokud sama nedala ruce pryč. Pak ji začal mrskat, zpočátku trochu opatrně. Ale stačilo přitlačit a už lehce vzdechla, ale neuhnula, stála k němu bokem a čekala dál. Další mrskání pokračovalo už pěkně ostře. Zase neuhnula, nanejvýše se trochu vrtěla. Po pár šlehnutích už neodolala, začala ječet a rychle se oběma rukama chytila za zadeček. Nesnažil se odtáhnout jí ruce pryč, čekal. Po chvíli jí trochu otrnulo a sebrala odvahu. Chtěla si dát ruce pryč ze zadečku, ale pokus se nepovedl. Nedalo jí to a zase se chytila za zadek. Tak jí pomohl. Pevně ji objal levou rukou zezadu nad pasem, přehnul dopředu a držel tak, aby si tam nemohla dávat ruce. Teď svůdně vystrkovala zadeček a nastavovala jej mrskání. Nic jiného jí také nezbývalo. Teď ji teprve pořádně šlehal. Přitom si s chutí zaječela. To moc potěšilo účetní, které napjatě poslouchaly za dveřmi. Když jí začal přeskakovat hlas tak skončil. Neodolala a opět se dlaněma chytila za sukni a usilovně si ji hladila. Přidal jí svoje ruce ku pomoci a pevně jimi přejel po jejím zadečku, aby se dostal pod její ruce. „To štípe, to opravdu pááálí, to šíleně pálí!“ říkala překvapeně. Tváře jí hořely, ale nevypadalo to, že si stěžuje, spíš se chlubila. Pochopil, že nový zážitek ji potěšil. Nepochybně proto, že On se o něj „zasloužil“.
Pevně ji tisknul za zadeček k sobě a i přes sukni cítil, jak hřeje. Pak se provokativně zeptal „no a copak dostanu za mrskání, to si budu myslet, že jsem si nic nezasloužil a budu ti muset přidat.“Néé, já nic nemám, já jsem s tím nepočítala.“ „ Jo jen malá holka musí mít něco nachystaného, velká holka má vždycky co dát.“ Uvedl ji tím víc do rozpaků. Protože se buď ostýchala, nebo myslela na bůhví co, jednou rukou jí dál hladil teploučkou sukni druhou rukou, pohladil po hlavě a dal jí pusu. „Ale tu mělas dát Ty za to mrskání“. No a spoustu dalších už dala bez přemlouvání.
Účetní je dost dlouho nechaly samotné. Pak slušně zaklepaly a vešly. Rozhlídly se a s jistotou odhadly situaci. Ta byla celkem jasná. Jarmilka se tulila k Vaškovi a držela se jej kolem krku, on jí oběma rukama hladil zadek. Její červené tvářičky mluvily za všechno. Přesto začaly Jarmilku různě popichovat dotazy jako: tak co vymrskal tě pořádně, stálo to za to vůbec a tak podobně. Přitom si občas drbaly svoje zadky. Jarmilko, jestlipak jsi jej aspoň pozvala v pondělí na mrskačku? „Jak to, vždyť mne zmrskal teď a jak!“ přiznala se konečně Jarmilka a začala si i před nimi hladit svědící zadeček. To už se hladily a drbaly všechny tři. „No počkej, to není tak jednoduché. Před velikonocemi se tomu říká závdavek, to je taková záloha. Tím mužský dává holce najevo, jak o ni stojí, slibuje jí, že přijde v pondělí a holka ví, že na něj má čekat. A ví, co od něj může čekat. No ale taky on ví, co může čekat od ní. Taková příležitost, jak bys mohla ji nevyužít! Musíš trvat na tom, aby ti to pak pofoukal. Na rande tě taky nepozval, viď. Tak honem a hned dnes“ dodala druhá účetní.
Účetní potěšilo, že se jim podařilo je dát dohromady a začaly vzpomínat. Tahle chodba už něco pamatuje viď. Řekla jedna účetní lehce provokativně druhé. Hned ostatním vysvětlovala. Když ta přišla do podniku, tak seděla v jiné budově a tady nikoho neznala. Nikdy se nepřiznala, proč tudy před velikonocemi šla. My si z ní dodnes utahujeme, že potřebovala řádně vymrskat a tam za ní nikdo nepřišel, tak se vydala hledat péči o svůj zadek jinde. „To není pravda, já jsem vůbec nic netušila! Šla jsem po téhle dlouhé chodbě a někde až skoro na konci stáli dva chlapi u okna a čuměli ven. To mne pořád nic nenapadlo! Až jsem přišla blíže, tak jsem si uvědomila, že budou velikonoce a oni se tváří nějak moc nenápadně a že asi o něco půjde. Otočit a utíkat zpátky nemělo smysl. To by mne doběhli. Tak jsem zkusila nenápadně, jako by nic, projít kolem nich. Třeba nic nebude. Jejda hned bylo! A jak! Když jsem procházela kolem nich, tak jeden z mužských se otočil, chytil mne za ruku a v druhé měl mrskačku. Takovou krátkou z čerstvých proutků, se silným konečkem. Šikovnou, té se nedá uhnout. No a jak taková přilehne! Hned mně jednu švihl. Instinktivně jsem se otočila od něj, ale tam byl ten druhý a hned mně taky jednu pořádnou šlehnul a chytil za druhou ruku. Jen jsem zaječela a otočila se zpátky. Tam už měl mrskačku nachystanou ten první a zase šlehnul. Tak jsem se zase otočila od něj, no a tam už na mne čekalo další šlehnutí. Tak si mne mezi sebou roztancovali sem a tam. Co jsem ale jiného mohla dělat. Jak jsem ječela tak, že ze všech místností vyběhly ženské, které to už měly za sebou a s potěšením sledovaly, jak na chodbě tancuji mezi dvěma mrskačkami. Z jejich pohledu to prý vypadalo, že si pořád nemůžu vybrat, kterému mám zadnici nastavit a tak zkouším ji střídavě nastavit doleva, doprava a zase doleva…. Co jsem ale mohla dělat, když mne dva silní chlapi drželi za ruce. Víc jsem nemohla. Kdybych si chtěla sednout na zem tak by mne udrželi nad zemí a šlehali mne přes sukni ještě více vypnutou. I tak to pokaždé přilehlo jako by to bylo na holou. Zadek pálil jako čert. Svědil mně ještě po svátcích. Dodnes mne Honza popichuje, že jsem pořádný mrskut potřebovala. Nebýt toho mrskutu, tak prý bych si s ním ani nezačala. Onehdy jsem mu řekla, že asi ne, ale tolik mně nařezat nemusel. To jsem si dala! Kdybych Tě nezmrskal pořádně, tak by sis myslela, že mně za víc nestojíš. Nic se neboj, na to nikdy nezapomenu a v pondělí Ti to připomenu“. Vůbec nepochybuji o tom, co můj zadek čeká. No Honza bude muset hladit a foukat do večera!
Nejhůř tehdy dopadla naše nová šéfová. Od Nového roku to bylo její první šéfovské místo a snad proto si od všech udržovala odstup a s nikým se nebavila. Prvně ji řádně vymrskali dva mužský. Sotva odešli tak se k ní hrnula jiná parta, kterou neznala. Těch bylo aspoň pět. Když je uviděla tak jen zaječela a chtěla prchnout bočními dveřmi ke mně do sousedního kanclíku. Jenže současně přišli jiní mrskači na mně a já jsem chtěla utéct k ní. Potkaly jsme se ve dveřích. Jak jsem je prudce rozrazila, tak ona dveřmi dostala šílenou pecku do čela. To jí otřáslo tak, že málem upadla. Chytila se za hlavu, sklonila se a nebránila. Mrskači stáli za ní a nevěděli, co se jí stalo, tak si ji podrželi a řádně zmrskali. Pak byli překvapeni, že se pořád nedržela za zadek, ale za hlavu. Teprve potom pochopili, co se stalo. Na čele měla šílenou bouli, která jí tam vydržela několik týdnů. No to nikdo nechtěl, ale stalo se. No aspoň se s námi sblížila a neudržovala si šéfovský odstup. Bouli se snažila zakrývat pod vlasy. Moc to ale nešlo. Zadek nikomu neukazovala, jen si stěžovala (nebo se chlubila), že jej má pruhovaný jak zebra. Ty ale mají oddělené pruhy, jí prý tam moc světlých míst nezůstalo. Všimli jsme si, že šéfová raději postává, a když už musí, tak si sedá velmi opatrně přes hranu židle.
Přišla nová mladá paní, která chlapy zrovna moc nepřitahovala. Tak jsme se před ní před velikonocemi bavily o mrskání a hodně jsme přeháněly, jak vždycky dostaneme nařezáno a jak se tetelíme strachem už teď. Zabralo to, byla strachy bez sebe a my jsme ten její strach dále podporovaly. No ale poslední den před velikonocemi, kdy jsme oprávněně čekaly mrskání, přišla tak podvlečená a nabalená, že její jindy drobnější zadnice byla nejmíň dvojnásobná. Nejprve chlapi zmrskali nás a ona byla strachy bez sebe, přestože jejímu zadku v ochranném balení naprosto nic nehrozilo. Toto chlapi pochopili na první pohled. Tak předstírali šílený výprask. Ohnuli ji přes stůl a v tom okamžiku jí vycpané kalhoty po švu praskly přes celou zadnici od shora až dolů. Kluci předstírali, jako že se nic nestalo a lehce bušili mrskačkami do jejích vycpávek. Dírou uprostřed mezi půlkami svítila bílá vycpávka. Ona přesto byla dál strachy bez sebe. Pak se chlapi s námi rozloučili a šli mrskat dál. Ona se nepřevlíkla, nepůjčila si šití, aby tu díru zašila. S roztrženými kalhotami jela po práci přes celou Prahu domů.
Před pár lety přišla jedna nová slečna inženýrka. To zdůrazňuji, protože ta se na nás středoškolačky dívala velice z patra. Ona byla přeci inženýrka! Jednala s námi jak s hadrem. Pořád k nám chodila pod různými záminkami. Bylo nám jasné, že nadbíhá Petrovi. Ten tam ale většinou nebyl. Všichni věděli, že už dlouho chodí s jinou holkou z práce. Slečna inženýrka si snad myslela, že jí ho zatajujeme. Když zase přišla před velikonocemi, tak nás napadlo se jí zeptat, co potřebuje. Vyřídíme mu to a on za ní zajde.
Jedna z nás Petrovi řekla „byla tady ta, co sem za Tebou pořád leze pod nějakými záminkami. Tentokrát chtěla nějakou chemikálii. Zanes jí to a pořádně jí nařež. Petr, řekl, že by za ní n„se ešel, ale když jsme to tak zařídily, tak musí. Ona by zase přišla sem Další z nás, ke které se tak arogantně chovala Petra povzbudila „pořádně jí seřež prdel. Ať inženýrka spí na břiše!“.
Když se Petr vrátil tak jsme hned musely zjistit, jak slečně inženýrce vyprášil pozadí. „Když jsem jí předával, co chtěla, tak se ke mně otočila zády, ohnula se a hledala kam to dát někde do spodní poličky. Pořád na mne vrtěla zadkem a pořád jako nemohla najít kam to dát. Měla zase ty kalhoty s nápisem FOLLOU MEE přes celou zadnici, kterým se snažila chlapy na sebe upozornit i když nebyly velikonoce.“
Co to znamená zeptala, se jedna z ženských. Když na letišti když přistane letadlo, tak před ně najede auto s tímto nápisem – „následuj mne“ a navádí letadlo, aby popojelo na místo kde je potřeba je odstavit. Slečna inženýrka vystrkovala zadek jako by tam měla pecen chleba. Tak chytila takové šlehnutí, že málem vyskočila na stůl a bránila se tak, že jsem ji nemohl dostat. Odložil jsem mrskačku, chytil si ji, sednul jsem si na židli a položil jsem si ji přes kolena. Po každém plesknutí rukou jak jsem nejvíce dokázal, krátce zaječela. Když už jsem nemohl, tak jsem ji pustil. Narovnala se, tváře jí hořely. No jak jí musely hořet ty zadní! Ale nevzdal jsem to. Předstíral jsem, že chci odejít, vzal jsem mrskačku, chytil ji a znovu položil přes kolena. Tentokrát se vůbec nebránila ani neječela. Nechala si zadek zmrskat co se jí tam vešlo. No schytala to pěkně, ale pomstěné se cítit nemůžete. Protože ji to potěšilo. Když jsem ji pustil, tak se narovnala, skočila mně kolem krku a políbila tak, že mne málem udusila. Naštěstí to nevydržela, pustila mne a oběma rukama si tiskla zadek. Tváře jí hořely a potěšeně se dožadovala, abych takhle zmrskal i její přítelkyně.
Účetní šly pomalu domů a sledovaly Jarmilku, jak před nimi cupitá droboučkými krůčky vedle Vaška. Samy si také vykračovaly opatrně a jedna brblala „tady před lidmi si ani nemůžu podrbat zadek“. „ Ty to říkáš, jako by to štípalo a pálilo jenom Tebe. Buď ráda, že tady nejsi na kole. Po svátcích se musíme Ivanky zeptat, jak se jí jelo na kole“.
AD
Najednou se na chodbě objevily dvě ženské z účtárny. Vypadaly k světu, i když byly o dost starší než oni. Normálně by na ně nešli, ale když se takhle přitrefily do rány! Co dělat, přeci je neurazíme. I kdyby brblaly, tak to bude jen na oko. Tím se mohou skromně pochlubit všem starším ženským a přitom zdůrazňovat, i přehánět. Vždyť na ně vyrukovali tihle mladíci!!!
No ale hlavně! Každá si nesla dva květináče s kytkami. To by zase nebylo tak nic mimořádného, ale obě v každé ruce nesly květináč nahoře nad rameny. Tak, jak číšníci nosí piva na tácu. Ti ale mají vždy jednu ruku volnou, aby mohli podávat piva a dělat čárky. Ony měly obě ruce nad rameny a v každé květináč s kytkou. Tomu se nedalo odolat. Nechali je přijít blíž a pak vytáhli mrskačky. Jedna zaječela už předem, ale druhá ji okřikla „neječ, nebo se tady seběhne celé patro“. Mrskačka lehce zasvištěla a pleskla ji na ta správná místa. No a tak začalo neobvyklé mrskání. Dámy vrtěly svými pořádnými, leč stále ještě půvabnými zadky, které si o mrskání přímo říkaly. Byl to zajímavý taneček. Snažily se uhýbat, ale tak, aby jim květináče nespadly. Tak se točily sem a tam po chodbě, každý z mrskačů se věnoval jedné. Mrskačky švihaly a pleskaly na jejich zadnice narvané v těsných pracovních kalhotách. Ty mají cennou vlastnost – po každém vyprání se trochu srážejí. Jejich byly určitě už několikrát prané, takže jejich zadky stahovaly a provokativně vystrkovaly. Neobvyklá situace je rozesmála. Smích střídaly s tlumenými vykřiky aú, áách. Mrskači se neměli k tomu, aby sami přestali. Účetním nezbylo, než se je snažit přesvědčit, aby přestali. „To už stačí. Dóóst!!!“ No tak jim každý ještě pár pořádných přidali a skončili. Mezitím vykoukly nějaké holky z kanclíků a s potěšením sledovaly mrskání. Přitom si hladily zadečky, protože už to měly za sebou. „No kluci co je, vystřídat! Vždyť Jste každý vymrskali jen jednu! Nás Jste každou vymrskali oba“. To byla důležitá připomínka. Tak každý začal mrskat tu druhou, aby to bylo spravedlivé. No to byla už pořádná výplata, i když vzhledem k rozměrům mrskaných zadnic se to na ně snadno vešlo. Účetní se už vůbec neostýchaly ječet. Vřískaly tak, že je muselo být slyšet i v ostatních patrech budovy. Když se jim podařilo mrskutníky přesvědčit, že to už opravdu stačí, jedna účetní požádala holky, které s potěšením sledovaly jejich mrskání „prosím Tě, podrž mi je chvíli“ a ta se smíchem převzala květináče. Taky nad hlavou. Totéž udělala druhá holka. Pak si obě zmrskané účetní usilovně třely zadnice a za smíchu ostatních ženských vzdychaly „vy prevíti, vy to ale dovedete“ „ani si nepamatuji, kdy jsem takhle dostala“. A dál si hladily zadky. Pak jednu něco napadlo a nenápadně řekla klukům „ přidejte jim ale pořádně“. No to nemusely říkat dvakrát. Holky začaly ječet, „néé, my už jsme dostaly.“ „No ale to Jste nedržely květináče nad hlavou. Tak si to teď zkuste, jaké to je, když nám se smějete“. Dodala jedna účetní. Nepomáhaly žádné výmluvy, že už dostaly. Ivance ani nepomohlo, když zaječela „né, né, já jsem tady na kole, jak se dostanu domů“! Hned to těm dvěma švihalo na jejich půvabné dívčí zadničky. Když se jim podařilo kluky přesvědčit, že už dóóst!!! chtěly vrátit květináče účetním. Ty si dál hladily zadky, květináče si odmítaly vzít zpět a smály se holkám, že aspoň poznají, jaké to je držet květináče nad hlavou, když si potřebují drbat svědící a pálící zadek.
Účetní byly dobře informované a chtěly čemusi napomoci. Tak jedna řekla „přijď zmrskat Jarmilku, a taky pořádně ale jen ty sám“, ukázala na toho svobodného z dvojice mrskačů. Ještě chvilku počkej, my tě zavoláme. „To je ta nová“? Zeptal se zcela neinformovaný mrskač. „Jo ta nová. A nezapomeň si říct o pusu za mrskání“. Tu novou viděl jen z dálky, ale i tak se mu vždy rozbušilo srdce. Ať ji viděl v těsných tenkých kalhotách nebo v ještě těsnější sukni, vždy vynikaly svůdné oblé tvary jejího zadečku. Vždy si připomněl, že se blíží velikonoce a její svůdné tvary si o to vymrskání přímo říkaly. Pořád marně přemýšlel, jak to udělat, aby ji mohl nachytat samotnou a řádně vymrskat. Teď mu to bylo nejen nabídnuto a přímo uloženo! To cítil jak mu srdce buší až v krku. Účetní si vzaly od holek květináče a zmizely ve svém kanclíku.
Jak se pak mrskači později dozvěděli, účetní odložily květináče na stůl a před udivenou Jarmilkou se chytily za zadky, usilovně si je hladily a smály se jedna druhé. „Počkej chvilku, přijde na Tebe Vašek. Ať tě ani nenapadne se tvářit nějak odmítavě, nebo naštvaně“. „Né, né, já se bojím, já jsem ještě nikdy pořádně nedostala.“ „No tak to bude poprvé teď. Když Jsi opravdu dosud pořádně nedostala, tak dneska tvoje prdelka aspoň přijde o panenství. To se tak říká. No nic se neboj, to ti neuškodí, když to neuškodilo holkám ani nám, tak ty to taky vydržíš. Počkej chvilku, až nám trochu otrne, pak tě tady s ním necháme samotnou. Koukáš na něj, že ti mohou oči vypadnout. Taková příležitost, tu musíš využít! Honem se převleč. Vezmi si sukni, v té ti to moc sluší. To vypadnou oči jemu, až na něj vystrčíš prdelku. Braň se jen tak trochu. Ne aby sis sedla. Hlavně to musíš hezky přijmout. Zadek tě bude štípat a pálit jen dneska, pak Tě bude ještě pár dnů svědit jako nás. U mužského ale zaboduješ na celý rok. Hlavně mu dej za mrskání pusu!
Sukně užší než úzká, krásně zdůrazňovala tvary v ní stažené. To se dnes moc hodilo, to udělá na Vaška ten nejlepší dojem. Ta bude mrskačku přitahovat, na té si mrskačka smlsne! To ale Jarmilka nevěděla. Nebo hrála takovou naivní, nezkušenou. To brzy měla nejen poznat, ale přímo pocítit. Účetní odešly a Vaška poslaly dovnitř. Ještě dodaly „ne abys ji jen tak odbyl. To musíš pořádně a za dva. My i holky jsme dostaly od Vás od obou.
Pomalu šel k ní, ani se nesnažil ji šlehnout, hleděl jí do očí a jen pomaličku šel k ní a mrskačkou významně mával ve vzduchu. Neutíkala, jen s očima upřenýma na mrskačku pomaličku couvala, až když už byla v koutku, tak lehce zčervenala v tváři, nesměle mu pohlédla do očí a tiše pípla: "a musí to být? "
S tímto argumentem se ještě nesetkal, na chvíli jej zmátl, pak ale pochopil, co by to chtělo - na oko lhostejně řekl "to víš, že nemusí". První pohled jí zajiskřil pousmáním v naději, že ujde tomu, z čeho má takový strach, když viděla starší ženské, jak neodolaly a hladily si zadky. Pak se ale ze stejného důvodu zatvářila zklamaně. Uvědomila si, že snad všechno zkazila. To bylo přesně to, co potřeboval. "Víš, to se pozná, jak je holka šikovná, a holka zase nejen pozná, ale přímo pocítí, jak mužskýho přitahuje. Tak přitahuje i to vrbové proutí, co on má v ruce. Jarmilko přivoň - pomalu zvednul mrskačku a přistrčil ji Jarmilce pod nos. Cítíš, to proutí voní jarem. Nejde o to, aby to holku štípalo, ale jak to od něj dokáže přijmout i když to pekelně štípe. To musí pořádně přilehnout, aby to co nejdéle pálilo a svědilo. Těm nejpůvabnějším holkám svědí ještě pár dní."
Oči jí zableskly, potěšením z toho obratu i strachem. V tváři zčervenala doopravdy a lehce se k němu pootočila bokem, schválně se k ničemu neměl, schválně prodlužoval tuto chvíli. Prohnula se jako prut, pohladila si sukni a v obavě z věcí příštích si oběma rukama s tichým áách hladila pozadí už předem. Tuto chviličku jejího očekávání si užil víc, než všechno co potom následovalo. Dosud si nedovedl představit, jak vzrušující je dívka hladící si zadeček už předem. To často viděl až po mrskačce. To bylo běžné a logické, přesto nejpůvabnější na celých velikonocích. To, že si tak usilovně masírovala zadeček už předem, bylo nejen znamení souhlasu s pořádnou výplatou, to byla přímo výzva "tady jsem, pojď"! Hladící ruce přitlačovaly sukni k tělu a tím ještě více zdůrazňovaly oblé půvaby zadničky, která si o to vymrskání tak říkala! Okouzleně hleděl na její tváře rudnoucí rozpaky i obavami z věcí příštích. To byla brnkačka na nervy pro oba. Hleděl i na ty kulaťoučké zadní tvářičky, které si tak usilovně hladila. Lákala jej představa, jak na ně mrskačka bude přiléhat! Ty jí také zčervenají a budou štípat, pálit a svědit. Pak budou potřebovat, aby jí je pohladil a dlouho hladil. Trpělivě čekal, dokud sama nedala ruce pryč. Pak ji začal mrskat, zpočátku trochu opatrně. Ale stačilo přitlačit a už lehce vzdechla, ale neuhnula, stála k němu bokem a čekala dál. Další mrskání pokračovalo už pěkně ostře. Zase neuhnula, nanejvýše se trochu vrtěla. Po pár šlehnutích už neodolala, začala ječet a rychle se oběma rukama chytila za zadeček. Nesnažil se odtáhnout jí ruce pryč, čekal. Po chvíli jí trochu otrnulo a sebrala odvahu. Chtěla si dát ruce pryč ze zadečku, ale pokus se nepovedl. Nedalo jí to a zase se chytila za zadek. Tak jí pomohl. Pevně ji objal levou rukou zezadu nad pasem, přehnul dopředu a držel tak, aby si tam nemohla dávat ruce. Teď svůdně vystrkovala zadeček a nastavovala jej mrskání. Nic jiného jí také nezbývalo. Teď ji teprve pořádně šlehal. Přitom si s chutí zaječela. To moc potěšilo účetní, které napjatě poslouchaly za dveřmi. Když jí začal přeskakovat hlas tak skončil. Neodolala a opět se dlaněma chytila za sukni a usilovně si ji hladila. Přidal jí svoje ruce ku pomoci a pevně jimi přejel po jejím zadečku, aby se dostal pod její ruce. „To štípe, to opravdu pááálí, to šíleně pálí!“ říkala překvapeně. Tváře jí hořely, ale nevypadalo to, že si stěžuje, spíš se chlubila. Pochopil, že nový zážitek ji potěšil. Nepochybně proto, že On se o něj „zasloužil“.
Pevně ji tisknul za zadeček k sobě a i přes sukni cítil, jak hřeje. Pak se provokativně zeptal „no a copak dostanu za mrskání, to si budu myslet, že jsem si nic nezasloužil a budu ti muset přidat.“Néé, já nic nemám, já jsem s tím nepočítala.“ „ Jo jen malá holka musí mít něco nachystaného, velká holka má vždycky co dát.“ Uvedl ji tím víc do rozpaků. Protože se buď ostýchala, nebo myslela na bůhví co, jednou rukou jí dál hladil teploučkou sukni druhou rukou, pohladil po hlavě a dal jí pusu. „Ale tu mělas dát Ty za to mrskání“. No a spoustu dalších už dala bez přemlouvání.
Účetní je dost dlouho nechaly samotné. Pak slušně zaklepaly a vešly. Rozhlídly se a s jistotou odhadly situaci. Ta byla celkem jasná. Jarmilka se tulila k Vaškovi a držela se jej kolem krku, on jí oběma rukama hladil zadek. Její červené tvářičky mluvily za všechno. Přesto začaly Jarmilku různě popichovat dotazy jako: tak co vymrskal tě pořádně, stálo to za to vůbec a tak podobně. Přitom si občas drbaly svoje zadky. Jarmilko, jestlipak jsi jej aspoň pozvala v pondělí na mrskačku? „Jak to, vždyť mne zmrskal teď a jak!“ přiznala se konečně Jarmilka a začala si i před nimi hladit svědící zadeček. To už se hladily a drbaly všechny tři. „No počkej, to není tak jednoduché. Před velikonocemi se tomu říká závdavek, to je taková záloha. Tím mužský dává holce najevo, jak o ni stojí, slibuje jí, že přijde v pondělí a holka ví, že na něj má čekat. A ví, co od něj může čekat. No ale taky on ví, co může čekat od ní. Taková příležitost, jak bys mohla ji nevyužít! Musíš trvat na tom, aby ti to pak pofoukal. Na rande tě taky nepozval, viď. Tak honem a hned dnes“ dodala druhá účetní.
Účetní potěšilo, že se jim podařilo je dát dohromady a začaly vzpomínat. Tahle chodba už něco pamatuje viď. Řekla jedna účetní lehce provokativně druhé. Hned ostatním vysvětlovala. Když ta přišla do podniku, tak seděla v jiné budově a tady nikoho neznala. Nikdy se nepřiznala, proč tudy před velikonocemi šla. My si z ní dodnes utahujeme, že potřebovala řádně vymrskat a tam za ní nikdo nepřišel, tak se vydala hledat péči o svůj zadek jinde. „To není pravda, já jsem vůbec nic netušila! Šla jsem po téhle dlouhé chodbě a někde až skoro na konci stáli dva chlapi u okna a čuměli ven. To mne pořád nic nenapadlo! Až jsem přišla blíže, tak jsem si uvědomila, že budou velikonoce a oni se tváří nějak moc nenápadně a že asi o něco půjde. Otočit a utíkat zpátky nemělo smysl. To by mne doběhli. Tak jsem zkusila nenápadně, jako by nic, projít kolem nich. Třeba nic nebude. Jejda hned bylo! A jak! Když jsem procházela kolem nich, tak jeden z mužských se otočil, chytil mne za ruku a v druhé měl mrskačku. Takovou krátkou z čerstvých proutků, se silným konečkem. Šikovnou, té se nedá uhnout. No a jak taková přilehne! Hned mně jednu švihl. Instinktivně jsem se otočila od něj, ale tam byl ten druhý a hned mně taky jednu pořádnou šlehnul a chytil za druhou ruku. Jen jsem zaječela a otočila se zpátky. Tam už měl mrskačku nachystanou ten první a zase šlehnul. Tak jsem se zase otočila od něj, no a tam už na mne čekalo další šlehnutí. Tak si mne mezi sebou roztancovali sem a tam. Co jsem ale jiného mohla dělat. Jak jsem ječela tak, že ze všech místností vyběhly ženské, které to už měly za sebou a s potěšením sledovaly, jak na chodbě tancuji mezi dvěma mrskačkami. Z jejich pohledu to prý vypadalo, že si pořád nemůžu vybrat, kterému mám zadnici nastavit a tak zkouším ji střídavě nastavit doleva, doprava a zase doleva…. Co jsem ale mohla dělat, když mne dva silní chlapi drželi za ruce. Víc jsem nemohla. Kdybych si chtěla sednout na zem tak by mne udrželi nad zemí a šlehali mne přes sukni ještě více vypnutou. I tak to pokaždé přilehlo jako by to bylo na holou. Zadek pálil jako čert. Svědil mně ještě po svátcích. Dodnes mne Honza popichuje, že jsem pořádný mrskut potřebovala. Nebýt toho mrskutu, tak prý bych si s ním ani nezačala. Onehdy jsem mu řekla, že asi ne, ale tolik mně nařezat nemusel. To jsem si dala! Kdybych Tě nezmrskal pořádně, tak by sis myslela, že mně za víc nestojíš. Nic se neboj, na to nikdy nezapomenu a v pondělí Ti to připomenu“. Vůbec nepochybuji o tom, co můj zadek čeká. No Honza bude muset hladit a foukat do večera!
Nejhůř tehdy dopadla naše nová šéfová. Od Nového roku to bylo její první šéfovské místo a snad proto si od všech udržovala odstup a s nikým se nebavila. Prvně ji řádně vymrskali dva mužský. Sotva odešli tak se k ní hrnula jiná parta, kterou neznala. Těch bylo aspoň pět. Když je uviděla tak jen zaječela a chtěla prchnout bočními dveřmi ke mně do sousedního kanclíku. Jenže současně přišli jiní mrskači na mně a já jsem chtěla utéct k ní. Potkaly jsme se ve dveřích. Jak jsem je prudce rozrazila, tak ona dveřmi dostala šílenou pecku do čela. To jí otřáslo tak, že málem upadla. Chytila se za hlavu, sklonila se a nebránila. Mrskači stáli za ní a nevěděli, co se jí stalo, tak si ji podrželi a řádně zmrskali. Pak byli překvapeni, že se pořád nedržela za zadek, ale za hlavu. Teprve potom pochopili, co se stalo. Na čele měla šílenou bouli, která jí tam vydržela několik týdnů. No to nikdo nechtěl, ale stalo se. No aspoň se s námi sblížila a neudržovala si šéfovský odstup. Bouli se snažila zakrývat pod vlasy. Moc to ale nešlo. Zadek nikomu neukazovala, jen si stěžovala (nebo se chlubila), že jej má pruhovaný jak zebra. Ty ale mají oddělené pruhy, jí prý tam moc světlých míst nezůstalo. Všimli jsme si, že šéfová raději postává, a když už musí, tak si sedá velmi opatrně přes hranu židle.
Přišla nová mladá paní, která chlapy zrovna moc nepřitahovala. Tak jsme se před ní před velikonocemi bavily o mrskání a hodně jsme přeháněly, jak vždycky dostaneme nařezáno a jak se tetelíme strachem už teď. Zabralo to, byla strachy bez sebe a my jsme ten její strach dále podporovaly. No ale poslední den před velikonocemi, kdy jsme oprávněně čekaly mrskání, přišla tak podvlečená a nabalená, že její jindy drobnější zadnice byla nejmíň dvojnásobná. Nejprve chlapi zmrskali nás a ona byla strachy bez sebe, přestože jejímu zadku v ochranném balení naprosto nic nehrozilo. Toto chlapi pochopili na první pohled. Tak předstírali šílený výprask. Ohnuli ji přes stůl a v tom okamžiku jí vycpané kalhoty po švu praskly přes celou zadnici od shora až dolů. Kluci předstírali, jako že se nic nestalo a lehce bušili mrskačkami do jejích vycpávek. Dírou uprostřed mezi půlkami svítila bílá vycpávka. Ona přesto byla dál strachy bez sebe. Pak se chlapi s námi rozloučili a šli mrskat dál. Ona se nepřevlíkla, nepůjčila si šití, aby tu díru zašila. S roztrženými kalhotami jela po práci přes celou Prahu domů.
Před pár lety přišla jedna nová slečna inženýrka. To zdůrazňuji, protože ta se na nás středoškolačky dívala velice z patra. Ona byla přeci inženýrka! Jednala s námi jak s hadrem. Pořád k nám chodila pod různými záminkami. Bylo nám jasné, že nadbíhá Petrovi. Ten tam ale většinou nebyl. Všichni věděli, že už dlouho chodí s jinou holkou z práce. Slečna inženýrka si snad myslela, že jí ho zatajujeme. Když zase přišla před velikonocemi, tak nás napadlo se jí zeptat, co potřebuje. Vyřídíme mu to a on za ní zajde.
Jedna z nás Petrovi řekla „byla tady ta, co sem za Tebou pořád leze pod nějakými záminkami. Tentokrát chtěla nějakou chemikálii. Zanes jí to a pořádně jí nařež. Petr, řekl, že by za ní n„se ešel, ale když jsme to tak zařídily, tak musí. Ona by zase přišla sem Další z nás, ke které se tak arogantně chovala Petra povzbudila „pořádně jí seřež prdel. Ať inženýrka spí na břiše!“.
Když se Petr vrátil tak jsme hned musely zjistit, jak slečně inženýrce vyprášil pozadí. „Když jsem jí předával, co chtěla, tak se ke mně otočila zády, ohnula se a hledala kam to dát někde do spodní poličky. Pořád na mne vrtěla zadkem a pořád jako nemohla najít kam to dát. Měla zase ty kalhoty s nápisem FOLLOU MEE přes celou zadnici, kterým se snažila chlapy na sebe upozornit i když nebyly velikonoce.“
Co to znamená zeptala, se jedna z ženských. Když na letišti když přistane letadlo, tak před ně najede auto s tímto nápisem – „následuj mne“ a navádí letadlo, aby popojelo na místo kde je potřeba je odstavit. Slečna inženýrka vystrkovala zadek jako by tam měla pecen chleba. Tak chytila takové šlehnutí, že málem vyskočila na stůl a bránila se tak, že jsem ji nemohl dostat. Odložil jsem mrskačku, chytil si ji, sednul jsem si na židli a položil jsem si ji přes kolena. Po každém plesknutí rukou jak jsem nejvíce dokázal, krátce zaječela. Když už jsem nemohl, tak jsem ji pustil. Narovnala se, tváře jí hořely. No jak jí musely hořet ty zadní! Ale nevzdal jsem to. Předstíral jsem, že chci odejít, vzal jsem mrskačku, chytil ji a znovu položil přes kolena. Tentokrát se vůbec nebránila ani neječela. Nechala si zadek zmrskat co se jí tam vešlo. No schytala to pěkně, ale pomstěné se cítit nemůžete. Protože ji to potěšilo. Když jsem ji pustil, tak se narovnala, skočila mně kolem krku a políbila tak, že mne málem udusila. Naštěstí to nevydržela, pustila mne a oběma rukama si tiskla zadek. Tváře jí hořely a potěšeně se dožadovala, abych takhle zmrskal i její přítelkyně.
Účetní šly pomalu domů a sledovaly Jarmilku, jak před nimi cupitá droboučkými krůčky vedle Vaška. Samy si také vykračovaly opatrně a jedna brblala „tady před lidmi si ani nemůžu podrbat zadek“. „ Ty to říkáš, jako by to štípalo a pálilo jenom Tebe. Buď ráda, že tady nejsi na kole. Po svátcích se musíme Ivanky zeptat, jak se jí jelo na kole“.
AD