Sázkový podraz a štiplavá odveta

Pracuji již několik let na jednom nejmenovaném úřadě v pozici šéfa menšího oddělení, které vyšetřuje specifické porušení práva. Je nás zde celkem 8. Jsme dobrý kolektiv, známe se vzájemně velmi dobře a máme řekl bych i nadstandardní pracovní vztahy. Všichni si tykáme a moje vedoucí role je spíše poradenská, než diktátorská. S námi tu pracuje i „hrdinka“ tohoto příběhu – Petra.

Petra je čerstvá třicátnice (o nějakých 5 let mladší než já), právnička s titulem LL.M., bohatými zkušenostmi a vysokou kvalifikací v oboru. Kdybych ji měl popsat jen několika, bylo by to „skoro dokonalá perfekcionistka“. Měří asi 170 centimetrů, má blond vlasy těsně pod ramena, které se jí kroutí, ale někdy je nosí i vyžehlené, má štíhlou, spíše atletickou postavu, pevná prsa (předpokládám tak dvojky až trojky) a vysportovaný kulatý tak akorát zadek, který vypadá dobře obzvlášť v kostýmkových sukních, které do práce, spolu s bílou halenkou, ráda nosívá. Pokud jde o její povahu, Petra je extrovert, navíc milá, společenská, ale na druhé straně taky neústupná a svoji prohru či omyl extrémně špatně nesoucí osoba. Snaží se mít vždy vše perfektní, a to od své figury, kterou zachovává pravidelným cvičením ve fitku, vzhledu, který jí pomáhá udržet pravidelná návštěva kosmetických salónů, tak pracovních výstupů, na kterých si dává vždy záležet. Petra si velmi dobře uvědomuje, že by mohla mít tak 97 % chlapů (a to myslím, že jí ještě ubírám), které si zamane. Taky ví, že velkou většinu z nich pohodlně převýší svým intelektem, vtipem a šarmem, což si někdy docela výrazně užívá. Normálně je Petra, ač zatraceně sexy, spíše stydlivá a třeba v sauně, kam občas s kolegy a kolegyněmi z práce chodíme, je vždy ručníkem zabalená tak, že jí lezou maximálně ramena a stehna a neukáže ze svého „arzenálu“ dychtivým pánům ani „chlup“. Jak se časem dočtete, ten však díky nepochybně pravidelné a velmi důkladné depilační péči, stejně na svém těle nemá nikde asi ani jediný. Ještě jednu věc byste měli o Petře vědět, než se dostaneme k vlastnímu příběhu, co se před pár lety odehrál na Jižní Moravě. Petra má ráda víno! Moc ráda, vlastně dokonce hodně moc, a i když se při jeho pití obvykle umí kontrolovat, občas po jeho konzumaci ve větším množství vypadne ze své ulity „perfektnosti“ a uchýlí se k provokacím, slovnímu pošťuchování a dokazování si svojí „dokonalosti a perfektnosti“. Ne že by v takovýchto, vínem povzbuzených stavech, přímo třeba okatě flirtovala, či se z ní stala mrcha, ale stává se prostě přístupnější, veselejší, drzejší a méně dokonalou, ale asi o to více přitažlivou a někdy až zatraceně provokující drzou dokonalou krásnou zlobivou holkou.

Když už teď máme představu o Petře, můžeme směle přikročit k vlastnímu příběhu. Naše oddělení mělo před pár lety neformální výjezdní zasedání ve vinném sklípku, kterého se účastnili ještě další kolegové a kolegyně i z jiných oddělení. Celkem nás mohlo být kolem, pro tento příběh symbolických cca pětadvaceti. A právě díky velmi kvalitnímu vínu, super atmosféře, příjemné hudbě a společnosti ve sklípku, se Petra dostala do jedné ze svých „vinných“ nálad, a co čert nechtěl, přimotal jsem se k tomu i já. Rovněž značně připitý vínem a i pár slivovičkami. Postupem času jsme se s Petrou dostali do sice relativně přátelské, ale rozhodně důrazné rozepře. Ta se točila kolem poměrně banální věci, a to, že jsem si postěžoval, že by nám milá Petra v sauně, kam jsme, jak už jak jsem vám prozradil výše, s pár lidmi z práce občas chodili, mohla alespoň někdy ukázat více ze svého vyfitkovaného tělíčka, a že je hrozná stydlivka a je s ní nuda, a že časem už se na ni stejně nikdo chtít dívat nebude (to bude ale až za hoooodně dlouho, to jsem si jist). No, prostě jsem ji provokoval. Petra s semnou samozřejmě rozhodně nesouhlasila. Jak díky své povaze musí být ve všem perfektní a jakékoliv výtky vůči čemukoliv s ní související nesnáší, začala hned tvrdit, že s tím nemá problém jít se s námi schladit v sauně jen v rouše Evině, resp. že to vlastně dělá (nedělala, tím jsem si jistý, protože to bych si ROZHODNĚ pamatoval!). Pak se v obranném slovním protiútoku, do kterého rychle přešla, se raději do mě začala strefovat, že já jsem úplně stejný stydlín a vůbec se už neumím odvázat. Že co jsem se stal vedoucím s semnou nic není a podobně. To bylo něco pro mě (rád se totiž sázím a nechám se vyhecovat) a hned jsem začal samozřejmě tvrdit, že to vůbec není pravda (nebyla, opravdu se moc nestydím) a že nemám problém se saunováním ani jinými aktivitami takříkajíc „o nautrel“. Postupně se to stupňovalo, až Petra někdy kolem půlnoci prohlásila, ať to tedy dokážu, že se vsadíme. Na to jsem samozřejmě v bujaré náladě kývnul a řekl, že klidně, že abych dokázal, že nejsem žádná stydlivka, nahý oběhnu nedaleko ležící rybník (no spíš rybníček, mohl mít v průměru tak padesát metrů). Petra se strašně smála, ale na tenhle předmět sázky s jiskřičkami v očích v podstatě hned přistoupila, že prý dobře a o co se vsadíme. Prvně jsem chtěl, že pokud to splním, ona udělá to samé, ale to rozhodně odmítla s poukazem, že je docela možné, že si toho všimnou další kolegové (měla pravdu, ta pravděpodobnost byla značná) a že tohle rozhodně ne. Přitom jsem si trošku uvědomoval, že přece jen mám určitou pozici, a kdyby se tohle domáklo vedení, že někde jako vedoucí běhám nahý u rybníka, nebylo by to možná úplně fajn pro mou další karieru, ale po litru vína si spíše říkáte, že všechno přece dobře dopadne. Tak jsme dumali a dumali a nakonec Petra vymyslela, že pokud to udělám, bude mně nosit měsíc do práce svačiny. To se mně líbilo a plácli jsme si. Vůbec jsem v té chvíli netušil, co má ta potvora za lubem a s odstupem času si říkám, že mně to mělo napadnout a rovněž si říkám, že díky tomu, co vše se pak událo, ještě že tak!

Dohodli jsme se Petrou, že chvíli počkáme, až už bude většina kolegů spát, nebo už budou natolik v náladě, že si ani nevšimnou, že se vytratíme plnit smluvenou sázku. To netrvalo dlouho (asi do půl druhé ráno) a my vyrazili k rybníku. Já v přiopilé náladě jsem byl úplně v klidu a vykládal Petře, jak se těším na svačiny apod. a ona za mě, že se stejně nesvlíknu celej a pořad se u toho smála jako střelená. Asi jak měla v sobě víc jak láhev vínka, normálně to totiž nedělá. U rybníka, který byl přes louku nějakých tři sta metrů od ubytování, jsem se v klidu svlékl do boxerek a mrkl na Petru, že jdu na to a chtěl si sundat i je a vyrazit. Ona mě však zastavila se slovy, že „Nahý znamená úplně komplet nahý, musíš si zout i boty, jinak se to nepočítá a měl bys to moc rychle“. Já důvěřivec jsem to tedy udělal, otočil se k ní zády, stáhl si trenky, otočil se zpět k Petře a zakryl rukou nádobíčko (ale pomalu, tak aby ho mohla vidět a zhodnotit) a klidným, relativně svižným krokem (vlastně dost pomalým, protože bosky po písku, kamíncích a větvičkách za tmy to rychle prostě nejde) vyrazil na svůj nahý pochod kolem rybníka. Ještě jsem se otočil a mrkl na Petru, která se trochu červenala, ale v podstatě se smála a tvářila jako neviňátko a řekl jí, že se fakt mooooooooc těším na ty brzy vyhrané svačiny. Když jsem byl asi v půlce a říkal si, že to bude super, jak si ji budu každý den vychutnávat a vymrčovat si, co chci další den na sváču, uslyšel jsem vítězoslavné a provokativní„ ..šéfíku, vypadáš dobře a máš pěknej zadek, tak já si beru ty tvoje věci a jdu na pokoj, ještě řeknu holkám (kolegyním) ať se vykouknou z okna, že to bude pěknej pohled, určitě mně pak s těma svačinama pomůžou. Dobrou noooc...“ a se smíchem popadla mé věci a vyběhla k penzionu, kde jsme bydleli. Dobře věděla, že v botách bych ji možná doběhl, ale takhle jsem neměl šanci. Byl jsem totálně vytočenej, jak mě ta potvora doběhla, a že teď ze mě bude mít srandu možná nejen oddělení, ale i další kolegové a jestli se to rozkecá, bude to v práci opravdu „paráda“. Ať už to dopadne jakkoliv, za tohle se jí pomstím, že si to bude pamatovat, to jsem si tam nahý u rybníka slíbil a ani netušil, že příležitost to splnit měrou vrchovatou dostanu a plánovanou pomstu vykonám už za doslova pár hodin.

Schoval jsem se nahý kousek od rybníka v mlází a čekal. Přesně jak jsem předpokládal, se za chvilku objevila Petra ještě s dvěma hihňajícími se kolegyněmi a slyšel jsem, jak jim rozesmátá popisuje, jak mě vypekla. Za chvilku, když zjistily, že u rybníka mě není nikde vidět, se ne moc nadšeně otočily se slovy, že asi jsem nějak proklouzl na pokoj přes balkón a jelikož už většina ostatních spala, mě bohužel asi nikdo ani neviděl a že je to fakt na prd. Vlastně mně tím nevědomky pomohly, protože mě došlo, že mám vlastně balkón v prvním patře, kam lehce vylezu a který jsem díky horku nechal otevřený, takže se tak dostanu na pokoj k náhradním věcem. Vyčkal jsem pro jistotu ještě nějakých třicet minut a pak vyrazil. Povedlo se a já byl na pokoji, už oblečený ve spacích boxerkách a v leže na posteli jsem usilovně dumal, jak se Petře pomstít a že by ideálně za tenhle žertík zasloužila pořádný výprask pěkně na holou, jako malá holka, což bych si zase vychutnal já. Ty představy, jak Petra kope nohama se svým vystrčeným dokonalým holým rudnoucím zadkem, který moje pravačka v pravidelném rytmu zpracovává poctivými plácnutími, byly tak příjemné, až jsem se u toho pěkně vzrušil a pak mně to najednou došlo. Vždyť ona má taky balkón v prvním patře a bude pravděpodobně rovněž otevřený. V mé hlavě tak začal zrát plán pomsty rychlostí blesku. Největší problém bylo vymyslet, jak zařídit to, aby nakonec musela výprask podstoupit a nezačala hrozit trestními oznámeními, kárným řízením v práci, že to řekne svému příteli apod. Nakonec jsem si řekl, že uvidíme, zda se k ní vůbec dostanu a tento problém budu řešit na místě. V nejhorším ji jenom strašně sprdnu a budu chtít ty svačiny půl roku, říkal jsem si v duchu.

Oblékl jsem se tedy a vyrazil. Vyběhl jsem přes dlouhou chodbu a sál, kde se podávalo jídlo, obešel penzion, a když jsem konečně nalezl balkón, který vedl k Petře do pokoje, v duchu jsem zajásal, protože dveře byly dokořán. Potichounku jsem na něj vylezl a uviděl na posteli tvrdě na boku spát vínem zmoženou Petru, oblečenou jen v bílém tričku a černých, do nádherného zadečku, zaříznutých tangách značky Calvin Klein. Jak to teď jen vymyslet s tím zamyšleným výpraskem. Pak mě to napadlo! Petra je vlastně přes všechno povahou stydlín! Když bude muset volit mezi veřejnou nahotou a tím, jak moc by se za to styděla a co by se o ní šuškalo atd., a trestem v podobě výprasku, o kterém stejně nebudu moct s nikým mluvit a nikdo krom nás dvou se o něm nikdy nedozví, zvolí nakonec snad výprask. Navíc nemůže tušit, že jsem spanker a tak si bude nejspíše naivně myslet, že to nebude vlastně ani výprask, ale spíše jen nějaké symbolické poplácání po zadku.

Plán, který jsem vymyslel, byl sice jednoduchý, ale měl mnoho možných problémových míst a mohl lehce selhat. Spočíval v tom, že jsem doufal, že ráno až Petra vstane, vyrazí prvně do sprchy. V tom okamžiku jí oplatím podobnou mincí její vtípek od rybníka. Konkrétně, že seberu všechno její oblečení z pokoje, a taky peřinu, prostěradlo, polštář a malou rohožkou (což byly všechny věci, do kterých by se mohla případně odít) a pak rychle vezmu z koupelny ručník a spací věci, které si tam na sprchování asi sundá. To vše pak schovám na balkón, který zamknu, a tudíž jediná cesta ven bude přes chodbu, kde běží 24 hodin denně zapnutá kamera. Tu milé Petře, hned jak si uvědomí co se děje, připomenu i s informací, že pan recepční si na ni vše nahrává a že mu případně řeknu, že záznam z chodby by mohl být dneska obzvláště zajímavý. Navíc jsem si říkal, že ani kdyby hrozba kamery nezabrala, sehnat něco do čeho by se mohla zahalit, asi nebude v daném penzionu vůbec lehké a nejbližší věc, co mě napadla, byl asi ubrus v sále s restaurací, ke kterému to bylo z Petřina pokoje zatraceně daleko. To, aby si nemohla zavolat na pomoc některou kolegyni, či kolegu, jsem vymyslel taktéž velmi jednoduše. Prostě jsem jí hned vzal ze stolku mobil s budíkem, takže až se drahá Petruška vzbudí (vzhledem k množství vína jsem doufal, že to bude fakt pozdě), budou všichni, až na nás dva, na cestě zpět do práce. Sice asi bude hledat mobil, ale nakonec dojde k závěru, že ho asi nechala u některé kolegyně, nebo bude prostě dumat a nějak to dopadne (snad ji nenapadne se prvně obléci a jít hledat mobil ke kolegyním, no kdyby ano, holt plán nevyjde, ale doufal jsem, že to nebude ten případ). Já pak, zatímco Petra bude ještě spát, ráno v deset při odjezdu kolegů na recepci všem řeknu, že s Petrou mám ještě pracovně něco řešit (což ostatně byla pravda, měli jsme jeden docela akutní případ) a že jí vezmu služebním vozem později, když ještě spí a není třeba ji budit, že jsme se tak včera v práci před odjezdem do sklípku domluvili.

Pokud to vše vyjde podle plánu, říkal jsem si, ocitnu se pak na pokoji se sprchující se nahou Petrou, ve kterém nebude ani kousek ničeho, co by ji mohlo zahalit, a ze kterého nebude mít jiného uniku, než jít nahá přes chodbu s kamerou až do restaurace, kde může být mnoho cizích lidí a tam si vzít ubrus a začít shánět něco na oblečení. A v této situaci jí dám na výběr buď podstoupit výprask ode mě v soukromí, o kterém se nikdo nedozví, nebo si říznout ostudu a lítat nahá po penzionu, což se s ní potáhne už navěky. Navíc věřím, že bych recepčního ukecal, aby mně případně daný kamerový záznam poskytl (kašlu na GDPR), což Petře taky sdělím a budu tak mít její ostudu na záznamu napořád. Bylo rozhodnuto a já se vydal plnit svůj plán.

Měl jsem štěstí, velké. Vše totiž šlo jako po másle, přesně podle mého plánu. Když o tom zpětně přemýšlím, asi to byl tenkrát osud, že mě dal možnost opravdu Petřino, do té doby snad krom občasného plácnutí nějakého z jejich bývalých, či současného přítele, panenské pozadí výpraskově pořádně „odpanit“.  Každopádně, kolem desáté ráno všichni kolegové a kolegyně odjeli a já byl brzy na to opět schovaný na balkóně do Petřina pokoje a čekal, až se vzbudí a co se bude dít. Petra se vzbudila asi až o půl dvanácté, což vedlo k tomu, že mě to na balkóně v mezičase značně nebavilo a navíc jsem na ni dostával větší vztek, jak mě vypekla v noci a co se mohlo stát, že trčím s lehkou kocovinou na balkóně a že ona si princezna vyspává pohodlně na posteli, takže jsem si ještě odskočil utrhnout k nedaleké jabloni asi čtyřiceticentimetrový proutek, který se tak místo jen původně plánované ruky měl brzy zakousnout do Petřiny prdelky a způsobit jí mnoho nepříjemných pocitů a vyloudit z její krásné pusinky nejedno auuuu, jauvajs a podobných, mým uším libých, zvuků. Proutek jsem zatím schoval pod postel, aby se při pohledu na něj hned zkraje Petruška příliš nezalekla. Navíc jsem nakonec popravdě i přes jeho přípravu ještě nebyl zcela rozhodnut, že se odvážím ho použít.

Pozoroval jsem vstávající Petru škvírou v žaluziích. Přesně jak jsem čekal. Petra se po probuzení (prvně se teda na posteli protáhla a zívla, což bylo tak sexy, až mi cuklo v rozkroku) hned začala pídit po mobilu. Když ho asi ani po pár minutách nenašla, povzdechla si sama pro sebe: „asi jsem ho já kráva nechala dole, nebo u Zedny. A zaspala. Co už, snad ji to moc nebudilo. No nic Petro, šup do sprchy, snídaně a vlaky přece jednou. Zaspalas, tak se dopravíš domů sama.“ S těmito sobě určenými slovy ze sebe ještě v pokoji po cestě do sprchy shodila tričko i tanga a vběhla do koupelny. Mně se tak naskytl na malou chvilku pohled na její krásné pevné tělo a především holý, kulatý, docela bílý zadek (na to, že bylo léto). Jakpak asi vypadá zepředu? Je vyholená? Má proužek? Bobra snad neee! Říkal jsem si v duchu. Jakmile jsem uslyšel tekoucí vodu ze sprchy, neváhal jsem a vletěl do pokoje, sebral všechno oblečení, kufr, peřiny, rohožku dle plánu, hodil je na balkón. Pak jsem potichounku otevřel dveře koupelny a natáhl se na topení pro ručník, který na něm vysel (věděl jsem, jak to tam vypadá, protože pokoje v penzionu byly všechny stejné). Jakmile jsem ho sebral, potichu jsem zase zavřel, hodil jej na balkón k ostatním věcem a zamkl jej. Rovněž jsem zamkl dveře ven z pokoje a oba klíče si dal do kapsy. S lehce vítězným (první část plánu přece vyšla, že) a šibalsky samolibým úsměvem jsem se pak posadil do židle tak, abych viděl přímo na dveře do koupelny a z nich bylo vidět přímo na mě a čekal.

Za chvilku otevřela dveře z koupelny nahá, naprosto dokonale kompletně do hladka všude vyholená, Petra. Když mě uviděla, jak cca dva metry od přímo naproti ní sedím na židli a kochám se její nahotou, jen chvilku oněměle zírala. Asi naprosto nemohla uvěřit (a nějaký alkohol, který ještě musela, po na víno zatraceně bohatém večeru, mít krvi, tomu jistě pomohl), že mě tam vidí, jak si pohled na ni se samolibým úsměvem vychutnávám. To trvalo asi 5 vteřin (mně to přišlo tehdy asi dýl) a pak jako blesk se slovy: „co to má znamenat? Co tady sakra děláš?“, zalítla zpět do koupelny, zabouchla dveře a otočila západkou.

Přišla chvíle vyjednávání. Rozhodující okamžik, jak můj plán dopadne. Nemělo smysl otálet a tak jsem v rychlosti Petře přes dveře vysvětlil, co jsem provedl s jejím oblečením, a že má dvě možnosti. Buď si urvat veřejně ostudu a nahá se před lidma a recepčním producírovat po penzionu, nechat se při tom natočit na kameru a shánět něco na oblečení, nebo ode mě dostat za její včerejší lumpárnu na zadek. Rovněž jsem jí (tedy zavřeným dveřím do koupelny) řekl, že ten výprask proběhne hned, tak jak je oblečená, tedy vlastně zcela neoblečená, a že ať nečeká, že mě umluví nějak jinak.

Bylo ticho. „Takže se rozhodni, a rychle“ ještě jsem dodal a čekal. Po chviličce se ozvalo cvaknutí západky u dveří do koupelny a z nich vykoukla jen hlava Petry, která mi ve tváři rudá jako rak oznámila, že nikdy, že mě zabije, zažaluje a vůbec zničí a že jsem se zbláznil, co si to dovoluju a okamžitě ať jí dám oblečení. „OK, tak já tedy jdu, dělej, jak umíš. Budu se těšit na kamerové záběry, a čekat tě v restauraci. Doufám, že je tam hodně lidí. Jo, vlastně počkám na chodbě a taky si tě vyfotím, kolegům se to bude líbit, určitě se zasmějí.“ řekl jsem na to a vyrazil hlasitě ke dveřím. Když jsem otočil klíčem, což Petra musela slyšet, najednou se ozval její, už spíše šibalský, hlas: „počkeeeej, heeej, já tě asi zabiju, ale OK, máš pravdu, mohla jsem tě dostat do maléru, a já teda souhlasím, nechám si naplácat, ale bude to takový jen symbolický, že jo? Třeba pětadvacet, jak si říká a budu se moct oblíct, co? Alespoň kalhotky a tričko?“ Na to jsem odvětil okamžitě: „Ani náhodou! Jednak já byl před tebou taky nahej, to ti nevadilo! A navíc, chtělas mě ukazovat kolegyním. Takže pěkně nahá. Dyť přeci nejsi stydlivka, jsi říkala včera. Navíc o pětadvaceti plácnutích nikdo nemluvil, tak lehce ti to zase děvenko neprojde“. Hrál jsem teď již svojí hru a věděl, že její zadeček a vlastně i Petra budou za malou chvilku pořádně naříkat, potit se a proklínat ten nápad, brát mě včera oblečení a souhlasit s výpraskem. „Hej, ale jako to bude bolet, nesmíš teda ale moc. Přece tě nikdo neviděl a nic se nestalo“ pípla opět, ještě provokativněji Petra. „Ale mohlo“ opáčil jsem stroze. „Ale dobře.Jelikož se teda fakt nic nestalo, beru. Domluvme se na tom, že dostaneš třikrát po třech minutách s tříminutovými pauzami naplácáno (schválně jsem volil tenhle termín, abych ji trochu odlehčil od strachu) na zadekrukoua pak podle toho, jak budeš hodná (spoléhal jsem, že nebude) si rozmyslím bonus (a myslel přitom na schovaný proutek). Chvíli bylo ticho, a pak se ozval tentokráte již opravdu lascivní a provokativní hlásek „ale nebude to moc bolet, že ne. A nemůžu mít alespoň něco na sobě?“. „OK“ odvětil jsem. „Můžeš mít tričko, ale v tom případě bude alespoň malý bunus. Bereš?“. „Domluveno, kontrakt je uzavřen.“ odpověděla z koupelny Petra, která si asi myslela, že jí teda nakonec chvilku lehce naplácám, že bude mít zahalená prsa a vlastně tak uvidím jen její stažený půlky. Tím to pro ni zhasne, a že bonus bude asi nějaká masáž či hlazení, nebo vlastně nevím, co si myslela, že to bude. No, docela se zmýlila. Nemohla totiž tušit, že jsem spanker, a že tuhle příležitost si vychutnám. „Fajn, platí“ řekl jsem a v duchu se usmál. Zvedl jsem se, otevřel balkón, vzal z něj tričko, ve kterém Petra v noci spala, a zaklepal na koupelnu: „Nesu ti to slíbený tričko“. Když se pootevřely na škvírku tak, abych neviděl dovnitř  dveře, podal jsem jí ho se slovy: „tak si to navleč a jedem na to“.

Za chvilku se vyšourala v obličeji jako rajče rudá Petra, která měla bílé tričko stažené oběma rukama až pod boky, aby nic nebylo zepředu vidět. Koukla na mě a naštvaně řekla: „stejně tě zabiju, co teď?“. „Tys nikdy nedostala asi výprask co. Škoda! By ti to jistě prospělo, občas dostat.“ usmál jsem se. „No, nevadí, pojď blíž, ať to máme za sebou“. Petra se s funěním a brbláním o dacanech a darebácích pomalu, s pečlivě oběma rukama drženým staženým tričkem pod boky, přišourala k židli, kde jsem seděl a měl už nachystaný mobil se stopkama na tři krát tři minuty s minutovou pauzou (aplikace na tabatu mimochodem) a s blesky v očích na mě naštvaně koukala. Na nic jsem nečekal. Rychle jsem zapnul odpočet, popadl milou Petrou a přehodil si ji přes koleno, takže se jí tričko vyhrnulo nad pás a na tak mě vykoukl její výstavní zadek, kterej si přímo říkal o výprask. Petra asi instinktivně stiskla nohy k sobě, aby nebyla vidět kundička a vyjekla: „heeeeej, co to…“, ale to už jsem začal její pozadí zpracovávat sérií pleskanců, až se to pěkně v pokoji rozléhalo. Petra, jak ji asi moje rychlost a údiv z toho, co se to vlastně děje zaskočila, byla nejprve docela dlouho naprosto ztuhlá a ticho. Ale po asi dvou minutách střídavého, důkladného (ale ještě ne nějak extra silného) vyplacení jejích, už tou dobou docela růžových půlek, začalo být slyšet občasné tiché syknutí. Chtěla mně dát asi najevo, že nad ní takhle nevyhraju, že to vydrží a nedopřeje mi vyššího potěšení z pomsty tím, že by navíc bědovala a ječela, jak to bolí a dokázala mi tím, že výprask se nemíjí účinkem (no uvidíme později). Petra každopádně držela celou první tříminutovku jako přibitá a nehnula snad ani svalem a opravdu byla, až na občasné syknutí, zcela tiše. Když zapípal k mé nelibosti mobil a já přestal s vyplácením, Petra si opatrně přichytila tričko a zvedla se z mých kolenou tak, abych zase nic moc neviděl (sakra, ale já si počkám, říkal jsem si v duchu), se Petra zvedla a odšourala se ke dveřím do koupelny, za které rychle zapadla. „Běží ti čas pauzy. Běda, jak nebudeš do tří minut zpět.“ zavolal jsem. „No joooo furt“ ozvalo se zasyčení zpoza koupelnových dveří.

Samozřejmě se opozdila. Asi o půl minuty. Nekomentoval jsem to a říkal si, že alespoň jí to pak spočítám ve finále s bonusem. Opět přišla se staženým tričkem a tentokrát se už sama opatrně položila přes moje kolena. „Tak jedem, ať už tu hrůzu mám za sebou“ zavrčela. Tak jsme tedy jeli. Tentokrát jsem se do toho už více opřel a občas i mířil i níže na přelom zadečku a stehen. Petra se začala po první minutě druhého kola výprasku už znatelně kroutit a bylo jasné, že už ji zadek musí pěkně pálit. Ve třetí minutě už se kroutila tak, že měla pořádný problém držet nohy u sebe, zhluboka dýchala a evidentně se začínala potit. Rovněž syčení bylo zřetelné a zaznělo sporadicky už i tichounké: „jau, to snad nemyslí váženě, jouvajs“. Zazvonil časovač na mobilu. I když jsem věděl, že má Petra za sebou díky zpoždění o půl minuty výprasku méně, pustil jsem ji. Tento fakt jsem jí však hned připomněl. Na to se mi dostalo zpoza koupelnových dveří, kam Petra mezitím zase rychle zaplula, odpovědi: „no sorry no, stejně si mě mlátil teď víc. Tak doufám, že budeš už v posledním kole mírnější. A vlastně nestačilo by to už?“. „Ani náhodou, ale jestli přijdeš pozdě znova i na třetí kolo, nechám ti to kratší, ale bude ten bonus“ prohlásil jsem tajemně a rychle si podal zpod postele proutek a schoval ho za židli tak, aby nebyl vidět, ale byl v dosahu mé pravice. „Jooooo, a co to jako bude ten bonus speciál, dostanu zmrzlinu, nebo mně budeš na ten zadek něco kreslit?“ provokovala z koupelny Petra, které už zjevně odtrnulo a říkala si, že to poslední kolo nějak vydrží a má vyhráno. S tím kreslením měla vlastně docela pravdu. Kdyby ale věděla, jak proběhne, asi by raději přišla včas a nikoliv o skoro celou minutu později.

Opět si lehla přes moje kolena a já začal s výpraskem a nebohou Petru ty poslední dvě minuty ani trochu nešetřil. Přitom jsem jí hned zpočátku rychle pro jistotu zkroutil ruku za záda, aby se mi nevysmekla, což ji asi v té chvíli tak vyvedlo z míry, že ani neprotestovala. To, že teď se už fakt nejednalo o plácání, ale o slušný výprask v tom pravém slova smyslu, mělo dva efekty, jednak Petra nedokázala držet nohy pořádně u sebe a mezi jejíma nyní červenýma půlkama na mě sem tam vykoukl kousek její vyholené kamarádky a druhak, že Petra začala velmi hlasitě projevovat svojí nelibost. Použila na mou adresu i pár sprostých slov, a že mě zažaluje za ublížení na zdraví zaznělo snad pětkrát. To mě však podnítilo jen k většímu úsilí, takže její zadeček byl při zapípání mobilu po necelých dvou minutách už krásně zpracovaný, resp. totálně rudý jako rak. Přestal jsem s výpraskem a Petra jen těžce oddechovala a zůstala ležet a hladila si jednou rukou rudé půlky. „Ty se asi posral, takhle mně namlátit!.“ byla její první slova. Asi zapomněla na bonus speciál, který jsem jí slíbil. Já ale samozřejmě ne. Natáhl jsem pravačku a uchopil za židlí ležící proutek a se slovy: „ještě tě čeká přece ten bonus speciál milá kolegyně“ ji znova chytil ruku a zahákl pevně její levou nohu svojí pravou nohou. „Coooo, jakej přídavek? Konečně pohlazení, či ochlazení? Přece už mně nebudeš mlátit, dyť mám zadek určitě celej červenej.“ zavřeštěla v odpovědi Petra. Já se jen pousmál a ukázal jí, co držím v pravé ruce. Nevím, jak se přitom tehdy Petra zatvářila, když proutek uviděla, ale její ječivé: „cooooooooooo, to si nedovolíš, neeeee.. !!!“ mně snad zní v uších ještě teď. Dovolil jsem si. Hodně a pořádně.

Po prvních dvou švihnutích proutkem již Petra zasténala a po dalších dvou začalo již zcela netlumené: „auuu, jauu, pusť mě,  jauvajs, okamžitě mě pusť, to bolííí, jauuuu..“ Při tom, jak jednotlivé švihance proutku postupně s neúprosnou pravidelností dopadaly na její zmalované půlky, kopala svojí nezachycenou pravou nohou, jinak v mém pevném sevření uvězněná, Petra a dávala mi tak možnost sem tam si prohlédnout celou její krásně vyholenou kundičku. To jsem si užíval opravdu královsky. Její zadek, už hodně červenej z předchozího výprasku rukou, začaly díky neúprosné práci proutku lemovat krásné rudé pruhy a Petřino ovládání bylo úplně ta tam. Už vůbec nedbala, že mi dává na odiv naprosto vše a poctivě dál ječela: „doooooost, neee, ííííí, pomóóóc, ááááá, to hrozně štípe, áááááá...“ a snažila se jen o jediné, aby utrpení jejího proutkem bitého zadečku už skončilo.Na to jsem však nedbal a dobrou minutu jej poctivě a nadšeně zpracovával proutkem.

Když jsem přestal, a kochal se, Petra byl zpocená jak po maratonu, zadek jí zářil rudě a proužky od proutku krásně vystupovaly na předtím rukou vybarveném červeném podkladu. Petra oddechovala a bědovala, něco jako: „to není možný, auuu, takovej vejprask, to bolí, si tejden nesednu, auuu, jak to vysvětlím příteli, tys mi dal“. „Ještě pět závěrečných“ oznámil jsem líbezně zbědované Petře (teda spíš jejímu čnícímu rudému a pruhovanému pozadí). „Neeeeeeeeeeeee“ zaúpěla Petra. Ale to už jsem jí držel opět ruku zkroucenou za zády a jednu její nohu jako v kleštích svojí nohou.

Já: „Jedna“. Petra: „auuuuuu…“.

Já:„Dva“. Petra:„neeeeeee, prosíííím“.

Já:„Tři“. Petra:„to bolí, jauuu...“.

Já: „Čtyři“. Petra: „au, jaaauuuu, dooost…“.

Já: „Pět“. Petra: „ááááááá, můj zadek, jau, jauvajs…  !!!“ .

Na posledních pěti švihnutích jsem si dal fakt záležet a byl jsem si jistý, že jelítka z nich budou za chvilku pěkně rudá a vydrží na Petřině zadečku ještě dlouho. Hned po páté závěrečné ráně jsem Petru pustil. Ta vyskočila a začala si třít sešvihaný zadeček a poskakovat a různě se při tom ohýbat a naklánět jako kačena. V té chvíli jí bylo zřejmě naprosto jedno a vůbec si asi neuvědomovala, že si opět můžu vychutnat celou její nahotu včetně dohladka vyholené kundičky i pod totálně propoceným bílým tričkem stojící bradavky a po výprasku lehce uslzený obličej s dosti rozmazaným make-upem. Po chvilce Petra procedila mezi zuby: „Tys mně dal, si fakt tejden nesednu, co budu dělat asi v práci?“ třela si dál zadek, otáčela se dozadu a prohlížela si jeho rudou baru i vystouplé pruhy od proutku. Pak si asi uvědomila, co vše přitom ukazuje a rychle si se sice stále trochu ubrečeným, ale už úsměvem, a slovy: „takovej výprask jsem v životě nedostala, to si ještě vyřídíme. Nějak! Ale aspoň vím jaký to je. Každopádněteďdej mně klíče od balkónu a padej, dáme snídani a pak jedem. Jen nevím, jak to v autě usedím?“ Pak si stáhla tričko pod zadek a já se chtě nechtě musel přestat kochat. „Dyť bys mě pomluvila, kdybych to odbil. Že jsem měkota.“ zažertoval jsem, podal jí klíče a s obrovskou erekcí, ale totálně spankingově uspokojen, potlačil touhu ji zkusit nabídnout sexuální kompenzaci právě vytrpěného výprasku (to mě stálo hodně úsilí, ale stejně by asi odmítala) a vyrazil vyhonit si ho na pokoj a přemýšlet, zda Petru nenavštívit na Velikonoce a jak to navléci, aby byla sama doma.