Bylo léto, prázdniny. Sešla jsem se se svým přítelem, že se půjdeme projít do lesa, dál za vesnici. Chodili jsme už spolu nějaký pátek, prožívali jsme svoji první velkou lásku. Lítali jsme v ní, jak to jen šestnáctiletí dovedou. Bohužel jsme ale neměli žádný jistý místo, kde bychom si svoji lásku mohli i dokázat. A tak jsme brali všechno, co se vyskytlo: starou kůlnu za hospodou, kam jen tak někdo nezamíří, kousek palouku mimo dohled lidí… Proto jsme dneska zamířili do lesa, schválně do toho vzdálenějšího, aby byla větší jistota, že na nikoho nenarazíme.
Kuba, můj přítel, byl dost nedočkavý, skoro běžel, jen abychom v lese už byli. Zrovna jsme vešli na lesní cestu, když jsem ze sebe dostala to, co už jsem dlouho plánovala. Už to byl nějaký čas, co jsem se Kubovi přiznala, že mě lákají výprasky. A že by se mi dost líbilo, kdyby mi někdy pořádně nařezal. Kuba se sice trochu zarazil, ale nakonec řekl, že jednou mi tohle přání splní.
Od té doby se k tomu ale nevracel a já si řekla, že je dobrá chvíle mu to připomenout.
Ale asi nebyla. Kuba se nejdřív vykrucoval, ať s tím teď neotravuju. Pak se vytočil, že nemám vůbec v plánu se s ním milovat a jen hledám výmluvu. To už jsme se pěkně hádali.
Mezitím jsme došli už dál do lesa, kde nebyla živá duše.
„ Tak ať je po tvým, ale pak si mi nestěžuj! A potom se spolu budem milovat za každou cenu, i kdybys u toho měla naříkat bolestí, souhlasíš?“ dost mě tou změnou názoru zaskočil, ale kývla jsem.
Byli jsme zrovna u spadlého kmenu, přikázal mi, ať se svlíknu do naha a ohnu se přes něj. Poslechla jsem ho, i když se mi nelíbilo, že jsem celá nahá. V lese, kde se přeci jen vždycky může někdo objevit... Stočené triko jsem dala na kládu a lehla si na ni. Na Kubu jsem neviděla, čekala jsem, že uslyším, jak si sundavá pásek, ale ne. Snad mě nechce zmlátit jen rukou? Byla jsem tak nažhavená na svůj první, pořádný výprask, že by mě ruka dost zklamala. To jsem ale netušila, co Kuba chystá. Jak jsem se soustředila na naši výměnu názorů, nevšimla jsem si, že pár kroků od nás je plošina posetá kopřivami. Těmi starými, se silnými stonky a pěkně žahavými listy. A právě z těch si Kuba udělal trestací nástroj. Utrhl minimálně pět, dal je k sobě, přistoupil ke mně ze strany a rozmáchl se. Stonky, i když silné, mi nedaly skoro žádnou ránu. Ale během pár vteřin se ozvaly žahavé trny. Než jsem dokázala pochopit, čím mě mlatí, už mi dával jednu ránu za druhou. Většina ran dopadala na můj vyšpulenej zadek, sem tam nějaká na záda. Pálily a štípaly, cítila jsem, jak mi na místech, kde se kopřivy dotkly kůže, začínají vyskakovat pupínky. Netrvalo dlouho a brečela jsem bolestí. Řvala jsem na něj, že jsme si tohle nedomluvili, ať mě okamžitě pustí! Jen se zasmál a pokračoval v nezvyklém výprasku. Pak přestal, ať se ani nehnu a někam odešel. Brzy jsem pochopila, že šel natrhat jen nové kopřivy, asi měl pocit, že tamty už moc nepálí. A začal mě švihat znovu a znovu a znovu. Ječela jsem na celý les. Najednou rány ustaly.
„ Vím, že jsi měla představu jinýho výprasku. A protože tě mám rád, tak ti to splním. Jen doufám, že ti pětadvacet páskem bude stačit!“
Slyšela jsem, jak si sundavá pásek z kalhot a přistupuje ke mně. Nechápala jsem, proč mi nasadil zpátky kalhotky. ..? Jen proto, aby mi do nich mohl nacpat hrst kopřiv! Nevšímal si mých protestů a začal mě vyplácet páskem. A od první rány mě nešetřil. Mlátil mě rychle a silně. I tak už jsem měla od kopřiv bolavý zadek, nemluvě o kopřivách v kalhotkách. Každá rána páskem mi je zařízla hluboko do zadku. Pekelně zaštípaly. Nejhorší bylo, když se mi kopřiva dostala mezi půlky. Pochopil.. a dal mi tři rány po sobě přesně tam! Jak já ho nesnášela! Zadek mi tancoval po kmenu, slzy tekly po tváři proudem.. Měla jsem dost, litovala jsem, že jsem někdy s tímhle nápadem přišla.
Konečně přistála poslední rána. Byla jsem celá rozbolavělá, určitě jsem měla zadek samý šrám a puchyř.
Brečela jsem, vzal mě do náruče a začal mě utěšovat. A připomněl mi, že to byl můj nápad, že jsem byla tak neodbytná, že jsem si nakonec ten trest i zasloužila.
Hladil mě, utěšoval a pak mě začal líbat. Oplácela jsem mu polibky, až mě povalil na zem a začali jsme se mazlit. Za chvíli do mě vklouzl. Nemusím říkat, že mě bolelo jen to, že mám zadek na zemi, natož každý náraz jeho těla. Vždycky mně přemlouval, ať zkusíme i jinou polohu, nejvíc ho lákalo, abych byla nahoře a převzala vedení. A já se rozhodla jeho přání splnit. Převalila jsem ho na záda, aniž bychom styk přerušili. Zavýskal bolestí. Jak jsem plánovala, dopadl zadkem a horní částí těla do kopřiv. Nečekala jsem, dosedla na něj a začala se prudce hýbat nahoru a dolů. „ To jsi přeci vždycky chtěl, ne? Snad si teď nebudeš stěžovat!“ zasmála jsem se. Věděla jsem, že každým pohybem se mu kopřivy zarývají do těla. Neustala jsem. Nechtěl mě ale nechat jen tak vyhrát. Vzal do obou dlaní moje prsa, začal si s nimi pohrávat. Bylo by to příjemné – moc dobře věděl, že tohle miluju – ale měl v obou dlaních listy kopřivy! Na i tak citlivá prsa to byla šílená bolest. A jak mě s nimi dráždil, jak mi mačkal prsa a tím i listy, tak kopřivy pálily víc a víc. Naštěstí netrvalo dlouho a dosáhl vrcholu. Svalila jsem se vedle něj – dávala jsem pozor, aby to bylo na stranu, kde nejsou kopřivy- a všechno jsme to vydejchávali. Pak jsme se na sebe podívali a rozesmáli jsme se. Na tohle rande jen tak nezapomeneme!
Kuba, můj přítel, byl dost nedočkavý, skoro běžel, jen abychom v lese už byli. Zrovna jsme vešli na lesní cestu, když jsem ze sebe dostala to, co už jsem dlouho plánovala. Už to byl nějaký čas, co jsem se Kubovi přiznala, že mě lákají výprasky. A že by se mi dost líbilo, kdyby mi někdy pořádně nařezal. Kuba se sice trochu zarazil, ale nakonec řekl, že jednou mi tohle přání splní.
Od té doby se k tomu ale nevracel a já si řekla, že je dobrá chvíle mu to připomenout.
Ale asi nebyla. Kuba se nejdřív vykrucoval, ať s tím teď neotravuju. Pak se vytočil, že nemám vůbec v plánu se s ním milovat a jen hledám výmluvu. To už jsme se pěkně hádali.
Mezitím jsme došli už dál do lesa, kde nebyla živá duše.
„ Tak ať je po tvým, ale pak si mi nestěžuj! A potom se spolu budem milovat za každou cenu, i kdybys u toho měla naříkat bolestí, souhlasíš?“ dost mě tou změnou názoru zaskočil, ale kývla jsem.
Byli jsme zrovna u spadlého kmenu, přikázal mi, ať se svlíknu do naha a ohnu se přes něj. Poslechla jsem ho, i když se mi nelíbilo, že jsem celá nahá. V lese, kde se přeci jen vždycky může někdo objevit... Stočené triko jsem dala na kládu a lehla si na ni. Na Kubu jsem neviděla, čekala jsem, že uslyším, jak si sundavá pásek, ale ne. Snad mě nechce zmlátit jen rukou? Byla jsem tak nažhavená na svůj první, pořádný výprask, že by mě ruka dost zklamala. To jsem ale netušila, co Kuba chystá. Jak jsem se soustředila na naši výměnu názorů, nevšimla jsem si, že pár kroků od nás je plošina posetá kopřivami. Těmi starými, se silnými stonky a pěkně žahavými listy. A právě z těch si Kuba udělal trestací nástroj. Utrhl minimálně pět, dal je k sobě, přistoupil ke mně ze strany a rozmáchl se. Stonky, i když silné, mi nedaly skoro žádnou ránu. Ale během pár vteřin se ozvaly žahavé trny. Než jsem dokázala pochopit, čím mě mlatí, už mi dával jednu ránu za druhou. Většina ran dopadala na můj vyšpulenej zadek, sem tam nějaká na záda. Pálily a štípaly, cítila jsem, jak mi na místech, kde se kopřivy dotkly kůže, začínají vyskakovat pupínky. Netrvalo dlouho a brečela jsem bolestí. Řvala jsem na něj, že jsme si tohle nedomluvili, ať mě okamžitě pustí! Jen se zasmál a pokračoval v nezvyklém výprasku. Pak přestal, ať se ani nehnu a někam odešel. Brzy jsem pochopila, že šel natrhat jen nové kopřivy, asi měl pocit, že tamty už moc nepálí. A začal mě švihat znovu a znovu a znovu. Ječela jsem na celý les. Najednou rány ustaly.
„ Vím, že jsi měla představu jinýho výprasku. A protože tě mám rád, tak ti to splním. Jen doufám, že ti pětadvacet páskem bude stačit!“
Slyšela jsem, jak si sundavá pásek z kalhot a přistupuje ke mně. Nechápala jsem, proč mi nasadil zpátky kalhotky. ..? Jen proto, aby mi do nich mohl nacpat hrst kopřiv! Nevšímal si mých protestů a začal mě vyplácet páskem. A od první rány mě nešetřil. Mlátil mě rychle a silně. I tak už jsem měla od kopřiv bolavý zadek, nemluvě o kopřivách v kalhotkách. Každá rána páskem mi je zařízla hluboko do zadku. Pekelně zaštípaly. Nejhorší bylo, když se mi kopřiva dostala mezi půlky. Pochopil.. a dal mi tři rány po sobě přesně tam! Jak já ho nesnášela! Zadek mi tancoval po kmenu, slzy tekly po tváři proudem.. Měla jsem dost, litovala jsem, že jsem někdy s tímhle nápadem přišla.
Konečně přistála poslední rána. Byla jsem celá rozbolavělá, určitě jsem měla zadek samý šrám a puchyř.
Brečela jsem, vzal mě do náruče a začal mě utěšovat. A připomněl mi, že to byl můj nápad, že jsem byla tak neodbytná, že jsem si nakonec ten trest i zasloužila.
Hladil mě, utěšoval a pak mě začal líbat. Oplácela jsem mu polibky, až mě povalil na zem a začali jsme se mazlit. Za chvíli do mě vklouzl. Nemusím říkat, že mě bolelo jen to, že mám zadek na zemi, natož každý náraz jeho těla. Vždycky mně přemlouval, ať zkusíme i jinou polohu, nejvíc ho lákalo, abych byla nahoře a převzala vedení. A já se rozhodla jeho přání splnit. Převalila jsem ho na záda, aniž bychom styk přerušili. Zavýskal bolestí. Jak jsem plánovala, dopadl zadkem a horní částí těla do kopřiv. Nečekala jsem, dosedla na něj a začala se prudce hýbat nahoru a dolů. „ To jsi přeci vždycky chtěl, ne? Snad si teď nebudeš stěžovat!“ zasmála jsem se. Věděla jsem, že každým pohybem se mu kopřivy zarývají do těla. Neustala jsem. Nechtěl mě ale nechat jen tak vyhrát. Vzal do obou dlaní moje prsa, začal si s nimi pohrávat. Bylo by to příjemné – moc dobře věděl, že tohle miluju – ale měl v obou dlaních listy kopřivy! Na i tak citlivá prsa to byla šílená bolest. A jak mě s nimi dráždil, jak mi mačkal prsa a tím i listy, tak kopřivy pálily víc a víc. Naštěstí netrvalo dlouho a dosáhl vrcholu. Svalila jsem se vedle něj – dávala jsem pozor, aby to bylo na stranu, kde nejsou kopřivy- a všechno jsme to vydejchávali. Pak jsme se na sebe podívali a rozesmáli jsme se. Na tohle rande jen tak nezapomeneme!