Nevěra

,,Mám se s ním rozejít nebo ne?" zeptala jsem se svojí kamarádky Markéty.
Markétu jsem znala asi od třetí třídy. Přistěhovala se do našeho malého města z Brna. Byla to taková moje učitelka. Poprvé jsem s ní kouřila cigaretu, poprvé jsem s ní ochutnala trávu a poprvé.. no však se k tomu dostaneme.
,,Eli, já nevim.. ale jestli chceš, tak přijeď ke mně a k Petrovi.. rádi tě uvidíme. On jde stejně do práce, jezdí s taxíkem, tak se můžeme jít spolu projít, dáme víno, popovídáme si, přijdeš na jiný myšlenky.."  Markéta s Petrem chodila jen dva měsíce, ale rovnou se k němu nastěhovala do bytu. Já ho ještě neznala. Markéta studovala střední školu, stejně jako já byla v maturitním ročníku. Já  na pedáku, ona na zdravce. Bylo září, v noci bylo ještě celkem teplo, stmívalo se pořád pozdě, školní rok teprve začal a já neměla co ztratit. Dohodly jsme se tedy, že se stavím a rovnou u nich přespím. Příteli jsem jenom oznámila, že se k ní chystám. Nic nenamítal, na víkend měl jiné plány a my už se vpodstatě ani nebavili.
V pátek jsem tedy seděla v rychlíku směr Praha. Cesta trvala téměř tři hodiny, ale vzala jsem si s sebou knížku k maturitní četbě, takže mi cesta rychle utekla. Cestování obecně mám moc ráda a vlaky mi vůbec nevadí, zvládla bych v klidu i další hodinu. Markét na mě už čekala na nádraží. Obejmuly jsme se, neviděly jsme se snad půl roku. ,,Ahoj Eli, hrozně ráda tě vidim! Tys mi tak chyběla! Máš hlad? Zajdeme si hned na večeři? Ukážu ti, kde to mám ráda. Musíme kousek metrem a pak tramvají. Koupíme ti jízdenky, jo?" spustila hned. ,,Tramvají? Už jsi zapomněla, odkama seš a jak u nás lidi mluvijó?" odvětila jsem se smíchem. 
Za chvilku už jsme seděly v restauraci a povídaly si úplně o všem, co se stalo za tu dobu, co jsme se neviděly. Objednaly jsme si každá pina coladu a salát (ano, opravdu) a dál pokračovaly v příjemné nenucené konverzaci. ,,Bude to dohromady nebo zvlášť?" zeptal se číšník. Než jsem se stihla nadechnout, Markéta už vyhrkla, že dohromady a že bude platit kartou. ,,To jsi vůbec nemusela, prosím tě." ,,Já vim, že ne. Chtěla jsem." zasmála se. Po zaplacení jsme zase jely metrem, tentokrát k nim na byt. Vešly jsme dovnitř, Petr se hned zvednul, došel až k nám, stiskl mi jemně ruku a letmo mě políbil na obě tváře. ,,Až tak?" zasmála jsem se. ,,Až tak.. Petr, těší mě" odpověděl mi s úsměvem. ,,Eliška." Oplatila jsem mu úsměv.
Markéta mi nalila víno a sobě taky. Potom jsme se dohodly, že si obě navlníme vlasy a uděláme si makeup. Moje vlasy byly v procesu tvoření, když Petr řekl: ,,Holky, já vás teda už opustim. Užijte si to dneska, já budu jezdit a až budete chtít kdekoliv vyzvednout, jen mi zavolejte a přijedu si pro vás. Ještě než odešel, změřil si mě pohledem a klidně pronesl: ,,Tak co, Eli, dáme potom trojku?" ,,Panebože, ty seš blbý" odvětila jsem se smíchem.
Když jsme se nachystaly a vypily jsme téměř celou flašku vína, rozhodly jsme se konečně, že půjdeme. Nasedly jsme na metro a Markéta se rozhodla, že mi ukáže centrum noční Prahy. Večer rychle utíkal, prošly jsme Náplavkou, potkaly spoustu možných lidí, až jsme se nakonec dostaly do parku na Stalina. Obě už jsme měly slušnou dávku alkoholu v sobě, a když mě jeden z kluků, se kterými jsme se zapovídaly, začal líbat, nebránila jsem se. Odtrhla jsem se od něj s omluvou, že už musíme jít a popřála mu hezkou noc. ,,Hej! Počkej!" ohlídla jsem se. Doběhl za mnou. ,,Dej mi aspoň facebook." ,,Cože?" ,,Abys mi dala facebook." ,,No.." chvilku jsem zapřemýšlela. ,,Máš přece přítele," proběhlo mi hlavou. Nakonec jsem mu  ale nadiktovala celé svoje jméno. Nedávala jsem tomuhle setkání žádnou váhu.
Když už bylo pět hodin ráno, rozhodly jsme se, že bychom už mohly jet na byt. Petr pro nás do čtvrt hodiny přijel.
Alkohol v krvi zapracoval a trojka nakonec opravdu byla. A.. to je to moje další poprvé s Markétou. V sedm hodin ráno jsme šli spát. Já do jejich ložnice, oni spali na gauči. V devět hodin jsem vstávala a chvilku přemítala, co všechno se stalo. Líbala jsem cizího kluka venku v noční Praze. Líbala jsem svou kamarádku. Líbala jsem jejího přítele. Spala jsem se svou kamarádkou a.. panebože, já spala i s jejím přítelem. ,,To je teda hezké vystřízlivění," honilo se mi v hlavě. ,,Tak fajn.. nikdo se tohle nedozví. Prostě to bude.. tajné. Jo. O nic nejde." snažila jsem se uklidnit. Na cestu jsem od Markéty dostala svačinu, rozloučily jsme se, domluvily se, že se určitě zas uvidíme, i když něco už by se možná opakovat nemuselo. Pro mě i pro ni to byla úplně nová situace, ale naše přátelství to naštěstí nijak negativně neovlivnilo.
Seděla jsem ve vlaku, dívala se z okna a pozorovala jsem okolní krajinu. Do reality mě vrátilo cinknutí smsky. Na displeji mobilu se rozsvítilo jméno mého přítele. ,,Ahoj, lásko, jsi v pohodě? Už se chystáš domů?" Odepsala jsem mu, že už sedím ve vlaku. Nabídl se mi, že mě z nádraží odveze domů a nakonec jsem souhlasila. Shledání nebylo nijak vřelé, vlastně vůbec. Nevěděla jsem, jak se tvářit, co mám říkat, jestli se rozejít nebo ne. ,,Necítím to, co bych měla, hodně mi ublížil. Tolikrát jsme se to snažili opravit. Teď jsem ho navíc podvedla. Ale co když spolu budeme někdy ještě šťastní? Opravdu to nezvládneme?" další a další myšlenky se mi zběsile motaly hlavu. Když mě odvezl domů, jen jsme si dali malou pusu na tvář. Řekla jsem mu, že se omlouvám, ale že jsem unavená. Šla jsem si hned po příchodu domů lehnout. ,,Panebože, Eli, ty seš taková kráva!"řekla jsem si nahlas. Co mám teď sakra dělat?
Druhý den jsme se s přítelem sešli. Nakonec jsme se rozejít museli. Dlouhodobě jsme byli oba nespokojení a jen jsme se trápili. Rozchod proběhl v klidu, o mém podvodu se nedozvěděl. Řekli jsme si, že bychom se teď asi chvíli neměli vidět, ale že jestli to půjde, mohli bychom zůstat přáteli. Přece jenom, tři roky jsou tři roky a nevymažete si je ze života. Mě ale pořád tížilo svědomí a nevěděla jsem, co mám dělat. Jak si odpustit, že jsem to nevydržela a den před rozchodem jsem ho podvedla. Vážně už jsem si nevěděla rady, tížilo mě svědomí, až jsem se nakonec rozhodla napsat svému kamarádovi. Řekla jsem, že bych mu potřebovala něco říct, ale že mu to potřebuju říct asi osobně, že jsem udělala něco špatnýho a že nevim, jak se s tím vyrovnat, abych si odpustila. Sešli jsme se v pondělí v jedné mojí oblíbené kavárně.
,,Tak spusť." usmál se na mě Honza, aby mě povzbudil. ,,Honzo.. fakt se za to stydim. Už jsem ti říkala, že jsem se s Martinem konečně rozešla.." ,,A taky bylo na čase, Eli. Víš, že mám Martina rád, ale už delší dobu jste spolu prostě nebyli šťastní. On ten rozchod přece taky vzal v pohodě, tak kde je problém?" ,,No.. víš, co byla ta poslední věc, proč jsem se pro rozchod rozhodla?" ,,Povídej." ,,Já jsem ho podvedla." ,,Podvedla? Eliško..ty? Neznám nikoho víc zásadovějšího. Ty máš jako milence?" ,,Ne!" zhrozila jsem se. ,,Milence nemám. Pamatuješ si na Markétu?" ,,Jo, párkrát jsem ji potkal na nějaké oslavě, kde jsi byla taky. Bydlí v Praze, ne?" ,,Jo.. já u ní teď o víkendu byla." ,,Ale vždyť ses s ním rozešla v neděli." nechápal Honza. ,,Ano. V Praze jsem byla v pátek a v sobotu." ,,Aha.. já to pořád nějak nechápu. To jsi ho jako podvedla s Markétou?" ,,No.. taky." ,,Cože?" Honza byl vážně zmatený a já nevěděla, jak mu to říct. ,,Prostě.. podvedla jsem ho s Markétou a s jejím přítelem. Měli jsme trojku." Chvíli jsme oba mlčeli. Honza se pousmál. ,,No jo, Eliško. To se prostě někdy v životě stává. Jasně, že jsi s tím mohla počkat, nebylo to od tebe hezký, to určitě ne. Ale netahala jsi ho aspoň za nos a hned ses s ním rozešla. Kdybys mu to řekla, ničemu to nepomůže. Zbytečně bys mu ublížila." ,,Já vím, ale nedokážu si to odpustit. Je mi to hrozně blbý, Jak se s tím mám vyrovnat?" ,,Eli, to ti asi neporadim. Nemám podobnou zkušenost, víš? Dej tomu prostě jen čas." Dál jsme to už nerozebírali, ale já jsem byla ráda, že mě za to Honza neodsoudil. Večer, než jsem si šla lehnout, napsal mi Honza na facebook, že ho přece jen napadlo řešení, ale že neví, jestli s tím budu souhlasit a že mi to řekne osobně zítra a ať se stavím po škole k němu. Honzovi je 26, bydlí sám a znám ho vpodstatě odmalička. Bydlel v naší ulici, občas mě pohlídal, když byla potřeba a jak jsme rostli, stali se z nás kamarádi. Souhlasila jsem a druhý den jsem už nedočkavě zvonila u dveří a byla plná očekávání, co si na mě Honza vymyslel.
,,Ahoj, Eli." pozdravil mě, obejmul a zavřel za mnou dveře. Odpověděla jsem na pozdrav a nervózně jsem se usmála. ,,Tak co?" sedli jsme si společně na gauč v obývacím pokoji a na stole už jsem měla uvařené kafe. ,,Eliško, nebudu chodit kolem horké kaše a řeknu ti to narovinu. To, co jsi udělala, od tebe nebylo správný, zachovala ses tak hlavně pod vlivem alkoholu a pokud ti dělá problém se ovládat, nemáš pít.“ kývla jsem hlavou a čekala, jak bude pokračovat. ,,Jestli vážně chceš, aby ses na sebe přestala zlobit, navrhuju ti výprask. Příště si rozmyslíš, jestli není dobrý se napřed rozejít.“ Vytřeštila jsem oči. ,,Koho mi navrhuješ? Cože?“ Moc dobře jsem věděla, že je Honza v posteli dominantní. Rozhodně ne teda z vlastní zkušenosti, ale několikrát jsme mluvili i o tom, co máme rádi. Poslední, co bych ale čekala, byl fakt, že mi Honza chce dát na zadek. ,,Honzo, ale my spolu nebudeme spát!“ Honza se rozesmál. ,,Elinko, to by mě ani nenapadlo. Víš, že tě beru jako mladší ségru. Výprask může být skvělý zpestření v posteli, ale může být i trest. A jestli s tím budeš souhlasit, věř, že to pro tebe trest bude.“  Chvilku jsem se na něj dívala a přemýšlela, jestli to fakt myslí vážně. ,,A fakt to pomůže?“ ,,To bych řekl.“ ,,Tak fajn.“ Zvedla jsem se a měla jsem to namířený k němu, že se mu teda rovnou přehnu přes koleno, ať to máme za sebou. ,,Eliško, ty se do toho nějak ženeš.“ začal se mi zase smát. ,,Co? A na co mám čekat?“ ,,Stoupni si tady přede mě.“ začal mi rozepínat kalhoty. ,,Panebože, Honzo, to snad není nutný, ne?“ ,,Panebože mi říkat nemusíš a nutný to je. Kdyby nebylo, tak to nedělám. Správnej výprask je vždycky na holou, jinak to není výprask.“ Třásla jsem se. Trochu strachem, ale z velké části to bylo i vzrušení. Nikdy jsem nepřemýšlela nad tím, že by se mi něco takovýho mohlo líbit, ale když jsem tady stála takhle, naprosto odevzdaná jemu, s vědomím, že nic nezmůžu a že dostanu na zadek jako malá holka, že si mě teď Honza prostě přehne přes koleno, byl to pro mě nový nepopsatelný pocit.
Najednou už jsem se dívala na podlahu, nohy se mi tyčily ke stropu a než jsem se rozkoukala, první rána dopadla na můj zadek. ,,Aah.“ vzdychla jsem. Vážně jsem teď vzdychla? Zarazila jsem se. Teplo projelo celým mým tělem. Trochu to bolelo. Honza to nekomentoval a pokračoval ve vyplácení rukou. Vážně se mi to líbilo. Tohle asi.. není trest? Ne. Tohle rozhodně není trest. Dál jsem vzdychala a cítila jsem, jak pomalu vlhnu. ,,No nepovídej, slečně se to líbí?“ zdá se, že Honza se dobře bavil. ,,Tak mám za sebou výprask, nakonec to bylo dokonce příjemný. To jsou mi věci.“ pomyslela jsem si. Ale pěkně jsem se spletla. Ten opravdický výprask teprve začal, když Honza, zdá se, pěkně přitvrdil. Z mého ,,ah“ se rychle stalo ,,auu“ a vůbec, vůbec příjemný to nebylo. Začala jsem kopat nohama a křičet, že to bolí. ,,To má bolet, Elinko, proto to dělám.“ nic si ze mě nedělal a pokračoval ve vyplácení. Zadek mě pálil a pleskání se rozléhalo po celém bytě. ,,Vstaň.“ okamžitě jsem si začala zadek hladit rukama. ,,Ruce dej před sebe, na zadek si teď nesahej.“ stála jsem a nechápala.. Začal si vydělávat pásek z kalhot. Přemýšlela jsem, jestli to myslí vážně. ,,To jako fakt?“ ,,Dám ti ještě deset ran páskem. Budeš nahlas počítat.“  A už jsem zase ležela na jeho klíně. Deset ran uběhlo rychle, asi taky chtěl, abych to měla za sebou. Když přestal, ani mi nedošlo, že už je konec. Už jsem ani nekopala nohama. Jenom jsem čekala a po obličeji mi tekly slzy. Pořád jsem na něm ležela. Honza mi zadek pohladil, poplácal mě po něm a pomohl mi se zvednout. Pomalu jsem se oblíkla a opatrně si sedla zpátky na gauč. ,,V pohodě?“ zeptal se a usmál se na mě. Pásek si vracel do kalhot. ,,To bylo.. bolestivý.“ ,,A hlavně nový. Doufám, že to nebylo zbytečný a vezmeš si z toho ponaučení.“ ,,To se nemusíš bát.“ přes slzy už jsem se usmívala.  ,,Tak i tohle je Honza..“ řekla jsem si v duchu a byla jsem ráda, že mám v životě tak skvělýho kamaráda.