Ze snu ji vytrhl vyzvánějící budík. Líně se otočila, zaklapla ho a ještě chvíli ležela a soustředila se na ztrácející se sen. Snažila se vybavit ty chvíle ve snu, které byly vzrušující. Ten sen byl však pryč. Ušklíbla se, podívala se na hodiny a vstala. Nebylo to ráno, jako každé jiné. Dnes bylo úterý a ona věděla, že odpoledne přijde On, aby se zpovídal ze svých přestupků a dostal zasloužený trest. Umyla se, dala snídani kočce, oblékla se a vyrazila do práce. Jak ráda by tuhle část přeskočila, ale účty se sami nezaplatí. Může ji těšit, že odpoledne bude vzrušující. V práci to byl samý úsměv a vtip. Uteklo jí to překvapivě rychle. Rychle se rozloučila s kolegy a šla domů připravit lekci.
Lekce dělala u sebe doma, nebylo to úplně perfektní, ale pohodlné, protože nemusela docházet někde jinde a útulnější, než studená mučírna či neosobní studio. Prostě teplo domova. Vešla do pokoje s nástroji, pomalu je hladila rukou, mazlila se s nimi, občas některý zvedla a švihla. Milovala ten zvuk, když rákoska protne vzduch. Z postele vzala deku a polštář, šla do obývacího pokoje, uklidila stůl, rozložila přes něj deku, vzala malou stoličku z chodby, kterou postavila před stůl a položila na ni polštář. Chvíli se dívala a představovala si Jeho, jak kleká na stoličku, ohýbá se přes stůl a čeká na ránu, která nemilosrdně dopadne na jeho holý zadek. Široce se při té představě usmála. Dalším krokem bylo nachystat kobereček pro trestaného a židli pro Madam. Zkontrolovala čas a šla se upravit. Byla to asi čtvrtá lekce a věděla, že je mezi nimi něco více. Zatím nevysloveného, napětí, pohledy, doteky a ten oheň v očích. Dnes chtěla udělat něco výjimečného, trochu poškádlit jeho představivost a touhu. Poprvé ho nechá se ji dotknout v klínu. Věděla, že po tom touží, stejně, jako aby ho uspokojila a dovedla k vyvrcholení. Oblékla se, namalovala, vešla do pokoje s nástroji, chvíli vybírala, vzala jednu rákosku a čekala na zvonek.
Jako vždy přijel před její dům s 15-ti minutovým předstihem. Zaparkoval, vypnul motor a jen tak seděl v autě. Hlavou se mu honila spousta myšlenek. Dopoledne dostal SMS s instrukcemi a představivost se rozjela naplno. Ta záhadná slova: „Jak přijdeš, vejdeš do chodby, zůstaneš stát u dveří, zuješ si boty a kabát a budeš čekat, až tě zavolám“, mu dávala tušit, že dnes to bude jiné. Jen při té představě měl penis v pozoru a červenal se. Byl stydlivý, při lekci se snažil zakrývat intimní místa rukama, když před ní klečel, a barva jeho tváří soutěžila s barvou zadečku, až Madam skončí s výpraskem. Byl skoro čas, vyšel z auta a mířil ke vchodu. Chvíli tam stál a přesně v 14:30 zmáčkl zvonek. Čas lekce. Kdyby se zpozdil, byl by potrestán, o což tak moc nestál.
Zvonek chvíli vyzváněl a pak se ozval její sladký hlas: „Ano, prosím?“. Znovu se mu penis postavil do pozoru. Odpověděl: „Dobrý den Madam, přicházím na lekci.“ Ozval se bzučák a on byl vpuštěn. Cestou k výtahu cítil, že erekce je maximální a doufal, že bude ve výtahu sám. Srdce mu bušilo jako splašené, dole to jen tepalo.
Konečně přijel výtah a jel nahoru. „Ještě 5 pater, ještě 3 patra…“ Připadalo mu, že se výtah vůbec nehýbe. Konečně dojel do jejího patra a on vyšel z výtahu ven. Pomalu došel k jejím dveřím. Byly pootevřené a čekaly jen na něj. Zlehka zaklepal a trochu je otevřel. Madam tam však nebyla, z bytu se neozývalo vůbec nic. Vešel do chodby, zavřel dveře, dle instrukcí si zul boty a kabát a čekal. Bylo to zvláštní, připadal si zase jako desetiletý kluk, čekající před ředitelnou. Usmál se pro sebe. Přemýšlel, jak dlouho ho Madam nechá čekat a připadalo mu to jako věčnost, než se ozvalo: „Pojď dál.“
Když se ozval zvonek, pomalu došla do chodby, chvíli počkala pro zvýšení napětí, pak ho pustila dovnitř a šla se posadit na svůj „trůn“. Dveře nechala pootevřené, aby mohl vejít, takže slyšela ruch a výtah, který tak pomalu jel. Konečně se dveře výtahu otevřely. Představovala si, jak jde ke dveřím, slyšela jemné zaťukání, neodpověděla však. Slyšela, jak vešel dovnitř, zouvá si boty, sundává kabát a čeká. Dýchal zhluboka, občas přešlápnul z nohy na nohu. I jí se rozbušilo srdce a hlavou prolétla myšlenka: „Co když se mu to nebude líbit?“. Nechala ho čekat celé 2 minuty, věděla, že mu to bude připadat jako věčnost. Pak polkla a hlasem, který ji zrazoval, řekla: „Pojď ke mně!“ Pohnul se a pomalu se vydal do hlavního pokoje. Vešel do dveří, udělal dva kroky a zarazil se. Seděla na svém „trůnu“ jako obvykle. Co mu však vyrazilo dech, byly černé lodičky na vysokém podpatku a červená saténová košilka splývající po jejím těle. V ruce měla rákosku, kterou hladila svými prsty. Barva nehtů ladila s její košilkou. Zalapal po dechu a nevěděl, zda neotevřel pusu dokořán. Musel pořádně zamrkat, aby si byl jistý, že se mu to nezdá, že tam jeho Madam opravdu sedí a vypadá kouzelně. Viděl její úsměv, když se zarazil a zíral na ni. I když se to vše odehrálo v necelé minutě, připadalo mu, že tam musel stát dlouho, proto přinutil nohy k pohybu a šel k ní.
Když byl u koberečku, zazněl rozkaz: „Zastav se.“ Okamžitě zůstal stát a čekal. Penis mu skoro udělal díru do kalhot, jak byl tvrdý a ztopořený, začal se červenat, protože věděl, že si toho všimla. Viděl jí to na očích, jak se rozzářily a usmály. Jako v transu sledoval, jak dala nohy vedle sebe, pohladila se po košilce a vstala. Udělala dva kroky k němu a pohladila ho po hrudi. Obešla ho a hladila po zádech, rukou jela pomalu dolů, zastavila se na zadečku, zmáčkla postupně obě půlky a každou lehce plácla. Dýchal, jako by uběhl maraton a vzrušení snad nemohlo být větší. Postavila se opět před něj, usmála se a řekla: „Vítám tě na dnešní lekci, jsem ráda, že si přišel, bude trochu jiná.“ Měl tak sucho v krku, že sotva řekl: „D-d děkuji Madam, že j-jsem mohl přijít, zlobil jsem a z-z-zasloužím přísný trest.“ „Hmm, ráda ti jej dopřeji, nejdříve si tě ale svléknu. Otevři pusu!“ Udělal, co chtěla, a ucítil v puse dřevo. Rákoska už nebyla v jejich rukou, cítil ji na patře. Scvakl rákosku zuby a polkl. Madam ještě dodala: „Neupusť ji, ano.“ Odpovědí jí bylo jen kývání hlavou.
Ucítil její ruce na hrudi, pomalu začala odepínat knoflíčky košile. „První knoflíček, druhý, třetí, ach jo, já to nevydržím, to je horší než výprask, doslova mě mučí.“ Zněly jeho myšlenky. Konečně poslední knoflíček. Postavila se za něj a stáhla košili. Byl napůl nahý, bohužel ta nepodstatná půlka. Penis ho z toho tlaku a pnutí začal bolet a modlil se, aby už ty kalhoty, co ho svírají, zmizely. Na to si musel ještě chvíli počkat, když si chce Madam hrát, není kam spěchat. Konečně to vypadalo, že začne rozepínat kalhoty, a bude trochu volný. To by ovšem nebyla jeho Madam. Moc dobře si byla vědoma bolesti a touhy, kterou svým počínáním vyvolává a proto jen rukou přejela přes tvrdý penis, a bohužel nutno říct, hodně mokré boxerky, usmála se, jak to umí jen ona, úsměvem, který říká: „Ale ale, ty můj zlobivý hochu, přece ti to neusnadním, víš, že mě tvá bolest vzrušuje, a Madam si s tebou moc ráda hraje.“ Polkl na prázdno. Měl v krku jako na Sahaře a kdyby teď vypil galon vody, nepomůže to. Madam místo k opasku jela rukou k bradavkám. Viděl její rudý a špičatý nehet, jak pomalu krouží kolem jedné bradavky, pak druhé, přidává se druhý nehet, pak třetí a najednou mu do hlavy vystřelila bolest. Madam mu obě bradavky zmáčkla a tahala za ně. Byla to trochu úleva, mozek přenesl svou pozornost jinam, než na jeho penis. Zase kroužení a znovu mačkání. Už to začínalo víc bolet a uvažoval, co je lepší, jestli bolest v bradavkách, či v penisu. Pak mu Madam zmáčkla bradavky naposled, silně a tvrdě, až měl chuť vyjeknout, a měl opravdu co dělat, aby neupustil rákosku z pusy. Tak tak ji zachytil špičkou jazyka. Kdyby mu vypadla, jistě by s ní hned dostal za neposlušnost a vzhledem k tomu, že byl ještě oblečený, rány by skončily na rukou či hrudi. Ani o jedno nestál.
Madam věděla, jak moc je vzrušený a touží se vysvobodit z kalhot, těšilo jí to, ale ráda si hrála, vzrušovalo jí to napětí. Pod košilkou byly vidět ztopořené bradavky, které dávaly tušit, že nemá podprsenku. On se snažil soustředit na její oči, ale neuniklo jí, jak často mu pohled klouže k prsům a ještě níž. Jak ji z té košilky svléká a nutí ruce, aby se nepohly, nedotkly se jejího těla. Začal se dokonce maličko potit, lesklé kapičky potu mu rašily na čele. Když se rukou dotkla penisu, cítila nejen tvrdost, ale i mokro, znala ho už nějaký čas a věděla, že pokud ho bude dráždit ještě delší dobu, nevydrží to a udělá se. O to ovšem nestála, ne takto. Proto konečně začala rozepínat opasek. Byl černý, z kvalitní kůže. Začala opasek vyvlékat, až jí spočinul v ruce. Ohnula ho a prsty přejížděla po kůži. Když s ním práskla o sebe, trochu nadskočil a vytrhlo ho to z transu, zahleděl se na něj, jako by přemýšlel, kde se opasek vzal v jejich rukou. Podíval se na své kalhoty, ve zlomku vteřiny mu to došlo a záblesk v očích prozrazoval souhlas.
Konečně začala rozepínat knoflík kalhot, chytla jezdec zipu a pomalu sjela dolů. Okamžitě se ukázaly bílé boxerky s uvězněným penisem. Nechtěl se na ně podívat a cítil se velice trapně, protože je měl na jednom místě úplně promočené od kapiček lásky a věděl, že to bije do očí. Madam to samozřejmě viděla, není však krutá, proto to nijak nekomentovala a věnovala se svlékání kalhot. Vzala je za boky a pomalu stahovala dolů, přitom se pohybovala s nimi až k zemi. Na malou chvíli si představil, jak si Madam kleká, zvedá hlavu, aby poprosila o dovolení, které ji pokývnutím hlavy dá, bere jeho penis do ruky a začíná ho honit. „Uf, už za tyhle myšlenky bych zasloužil pořádně seřezat. Ona je Madam. To já mám být na kolenou a líbat nohy jí, ne naopak. Ještěže myšlenky číst neumí.“ Rychle zvedl oči a podíval se ven z okna. Má krásný výhled na město, ale toho si všimnete až hodně dlouho po lekci, když je vzrušení pryč. Zkoušel rozeznat něco za okny, ale mozek nechtěl. Nevěděl v tu chvíli ani kolik je jedna plus jedna. Sundala mu také ponožky, což vyžadovalo trochu obratnosti, aby neupadl, naštěstí cvičil jógu, takže měl dobrou stabilitu. Konečně se zvedla a dala jeden svůj červený nehet za lem boxerek. Přidal se i druhý, začala mu jimi přejíždět po holé kůži a dělat malé kroužky. To už začal trochu kňourat a skučet a opravdu by raději bič, než tohle mučení. Podívala se mu do očí, ve kterých viděla touhu, vzrušení, ale také podřízenost a svou moc. Dosáhla nejzazšího bodu jeho touhy, proto spokojeně chytla boxerky a stáhla ke kolenům. Jeho penis byl konečně svobodný a úleva, která s tím přišla, byla skoro slyšet. Vlastně ne skoro, opravdu vydal dlouhý sten a výdech. Kdyby mohl, utřel by si rukou zpocené čelo. Měl také velkou chuť si svůj penis pohladit, ale než by na něj stačil položit prst, přišla by taková rána, že by určitě pustil z pusy rákosku. Přemohl se tedy a nechal ruce u boku. Madam mezitím sundala boxerky, vzala kupku jeho oblečení ze země a odešla s ním do vedlejšího pokoje.
Zvláštní pokoj, on mu říká „přípravna“. Většinou Madam posílá své nezbedníky první tam, aby se svlékly a přišli na kobereček už nazí. Člověk tam stráví jen čas, než se svlékne, ale dolehne na něj skutečnost trestu, jako nikdy. V tom pokoji má Madam totiž své hračky. Na skříňce jsou různé rákosky, tenké i hrubé, krátké i dlouhé, drezurní bičík a klepáč na koberce. Na háčku pak visí plácačky, bičíky i biče. Každému, kdo to poprvé uvidí, se půlky stáhnou trochu strachem a přemýšlí, co dnes na něj bude použito a čemu by se nejraději vyhnul. Na další skříňce pak leží obojky, anální kolíky, provázky, roubík a klícka na penis, ze které jde fakt strach. Tak malý kousek kovu a dokáže vzbudit tak velké obavy. Každý se na něj snaží nedívat a modlí se, ať mu není nasazen. Slyšel Madam, jak jde ke skříňce a otevírá šuplík. Řekne si: „Zvláštní, co tam asi má, že to není vystaveno?“ Po chvíli se Madam vrací zpět a v ruce má saténovou stužku barvy její košilky. Podívá se na něj a trochu se zamračí. Zase si dal ruce před penis a zakrývá se. Madam převrátí oči a naštěstí lehce, ho plácne přes ruce. Ač nerad, rozplete je a nechá klesnout podél boků. Madam se postaví za něj a řekne: „Ale, ale, už zase, co jsem ti říkala o tom zakrývání. To si mohl první, druhou lekci, teď už ne, ruce patří za záda, ty zlobivče.“ Chytne mu ruce, zkříží za zády, vezme stužku a sváže je k sobě. Pleskne ho přes zadek a řekne: „Tak je to lepší, tohle se mi líbí.“ Vezme mu z pusy rákosku, sedne si na svůj trůn a jen poručí: „Kleknout na místo.“
Sveze se na kolena na né, až tak měkký kobereček, ten tu ale není, pro jeho pohodlí. Klečí na něm, aby se zpovídal ze svých prohřešků a vyslechl verdikt svého trestu. Madam se zavrtí na židli, přísně se na něj podívá, přičemž stále hladí rákosku, u které by přísahal, že vidí, jak se nedočkavostí kroutí, aby už mohla dopadnout na jeho zadek. Ruce má svázané za zády, penis v pozoru a tvrdý, stále z něj kape. Tak ponižující chvíle. Nemá čas o tom moc přemýšlet, protože se ozve přísný hlas: „Od minulé lekce uplynul měsíc, přišel si, poněvadž si nebyl hodný a potřebuješ dostat na zadek. Poslouchám tedy tvé prohřešky!“ Polkne, zkusí si srovnat myšlenky, ale jediné, nač myslí je, že by byl raději, kdyby ještě stál na nohou a Madam ho svlékala. Rychle mrkne, protože musí začít mluvit, jinak se rákosky dočká dřív, než chce. Když se Madam na něco zeptá, není radno otálet s odpovědí. Zavře oči a začne mluvit: „Madam, prosím o potrestání, protože jsem od posledního výprasku nedodržel učení, vynechal jsem 3x Němčinu, také 2x cvičení, překročil jsem dovolený čas pro filmy o 2 hodiny, neozval jsem se, že jsem přijel domů z Brna a bohužel jsem překročil limit cigaret o 5.“ V duchu si report opakoval celou dobu, co seděl v autě, aby na nic nezapomněl a říkal si, že prohřešky nejsou tak hrozné. Teď, když tady klečel nahý před Madam a nahlas slyšel, za co bude potrestán, už to tak nevinně nevypadalo. Jako mávnutím rákosky je vzrušení pryč a on cítí, jak mu tlak v penisu povoluje a ten trochu uvadá. Madam se na něj dívá a mlčí. Chvíle ticha, on vidí jen dvě oči, které jsou přísné a nesmlouvavé upřené přímo na něj. V tu chvíli se cítil jako malý králíček, krčícím se v koutě a Madam je kobra, chystající se ho sežrat.
Madam si přehodila nohy přes sebe, opřela se v židli a klidným hlasem promluvila: „Slyším, že přísný trest je opravdu na místě. Co mě těší, že toho není tolik, jako minule. Víš dobře, že Němčinu potřebuješ ke své práci, učení je na místě. Za trest za nenapsání zprávy si můžeš sám. Víš moc dobře, že chci vědět, že si v pořádku dorazil. Jak se říká. Ze sklerózy bolí zadek. Co mě netěší, jsou cigarety. Máš dostatečný týdenní limit, přesto si ho opět porušil. A dobře víš, že od příštího měsíce se bude limit snižovat.“ Jeho erekce je dočista pryč, má sklopenou hlavu a potichu dodá: „Ano Madam, já vím, snažím se.“ Madam se opět ušklíbne a další, co uslyší, je její verdikt. V podstatě ví, jaký trest ho čeká, za většinu přestupků je počet ran i nástroj stanoven. Jediný otazník je nad neposlanou SMS a filmy. „Takže si to zrekapitulujeme“, odpoví Madam, a začne s výčtem trestu. „Za Němčinu je to 75 ran rákoskou, za cvičení 50 důtkami, za cigarety 50 prkénkem. Za překročený limit pro filmy je to 40 vařečkou a co se týká SMS, nebylo to poprvé, takže 40 ran tvým páskem.“ A je to, verdikt byl vynesen. Byl to pro něj, řekla bych standardní trest. Nijak velký, ale ani ne malý. I tak se začal zase trochu potit, a kdyby to šlo, rozklepala by se mu kolena. Vzhledem k tomu, že naposled dostal před měsícem, nebude se mu zítra sedět pohodlně. Ale co si nadrobil, to si musí sníst. Ví, že Madam je přísná, ale spravedlivá a vzhledem k tomu, jak krásně lekce začala, se může těšit i na něco víc, než jen výprask. To mu trochu zvedlo náladu.
Čekal, že ho Madam vyzve, aby se ohnul přes její kolena, ale místo toho řekla: „Teď mi políbíš nohy a pěkně poprosíš o trest.“ Cítil, jak mu opět vyskočila erekce, toužil Madam líbat nohy už od druhé schůzky, a když dnes viděl její lodičky, doufal, že je bude moct políbit. S radostí se předklonil, jeho zadeček vyletěl nahoru, hlavu měl skoro u země a jemně se dotkl pusou špičky její boty. Snažil se, si co nejvíce tuto chvíli vychutnat. Lodička byla z lesklé kůže a na dotek studená. Zvedl rty a začal líbat zbytek její boty, pomalu se přesouval k jejímu kotníku. Konečně se rty dotkl její kůže. Tak teplá, oproti studené botě. Chvíli polibky střídal botu a kotník, pak už se soustředil jen na její nohu. Litoval, že mu Madam svázala ruce za zády, protože by se tak moc chtěl její nohy i dotýkat. Na rtech cítil, jak je její kůže hladká, měkká a teplá. Při pohybu k druhé noze mu oči zalétly pod lem košilky a podruhé se mu srdce málem zastavilo. Nejen, že neměla podprsenku, čehož si všiml hned, ona neměla ani kalhotky, měla na sobě jen tu saténovou košilku a jinak nic. V tu chvíli netoužil po ničem jiném, než mít výprask za sebou, znovu klečet u jejích nohou a moct je líbat až k jejímu klínu…. Uvědomil si, že čeká, až začne prosit o trest. Zadýchaný a mezi polibky, které se soustředily jen na kotníky a boty (nedovolil si líbat výš) tiše říkal: „Madam, prosím o svůj trest, jsem zlobivý a chci potrestat.“
I Madam byla vzrušená, jeho rty byly horké a vášnivé, když se přitiskly na její kůži. Nejraději by vynechala trest a nechala ho, ať ji líbá všude, kde chce. Viděla ten moment, kdy se skláněl k druhé noze a uviděl, že nemá spodní prádlo. I když se snažil, nedokázal se pak dívat jinam. Madam se bavila, vychutnávala si ty doteky. Také ovšem toužila vzít rákosku a namalovat mu na zadeček krásné proužky, proto s přemáháním řekla: „Dost.“ On se okamžitě narovnal. Vstala ze svého trůnu, postavila se za něj, odvázala stužku, která poutala jeho ruce a sedla si zpět. Nohy úhledně srovnala vedle sebe a předoucím hlasem kočky řekla: „Jdeme na to, první zahřejeme, takže pojď a ohni se mi přes kolena.“ Měla hravý tón v hlase. Jí začínala zábava, jemu utrpení. Poslušně vstal, protáhl si ztuhlé ruce a uvelebil se přes její kolena. Madam tuto pozici miluje, když cítí tlak penisu na svých stehnech, i kapičky lásky, které začnou skoro vždy stékat po jejích nohou, když začne vyplácet. Rukou přejela po studeném zadečku, rozmáchla se a… Plesk. První rána, zanechala jen malý otisk dlaně, pak následovalo plesk, plesk, plesk. Další rány dopadaly na zadek a ten se po chvíli začal červenat. Ze začátku to bylo příjemné, v myšlenkách mu bylo zase 6 a nebyl ohnutý přes Madam, ale svojí mámu a ta mu dává na zadek, za roztržené oblečení. Chtělo se mu začít smát. Když ale dopadla dvacátá rána, zadek už měl barvu rajčete a cítil bolest, stejně jako v rukou a nohou, na kterých měl svou váhu. V tu chvíli na smích už ani nepomyslel a přál si, ať to rychle skončí. Jenže další. Plesk, plesk. Madam už naštěstí asi bolela ruka, takže se ozval spásný rozkaz: „Slez.“ A on si znovu kleká před Madam na kobereček. Skoro sepne ruce před trupem, jeden její pohled mu však stačí, aby dal ruce za záda. Aspoň si může trochu pohladit zadeček, který začal hřát. Delšího odpočinku se však nedočká, je mu poručeno přinést vařečku. Zvedne se a odejde do přípravny. Znovu se mu naskytne pohled na všechny nástroje. Rychle vezme vařečku a jde zpět. Klekne na kobereček a podá ji v natažených rukou své Madam. Ta ji vezme a jen suše řekne: „Děkuji, ohnout přes křeslo.“
Poslušně se ohne přes křeslo, ruce položí na opěrky a čeká. Hlavou se mu honí myšlenka: „A je to tady, začíná výprask. Jako první tedy přijde na řadu vařecha. No, asi je to dobré. Sice kouše, ale ne tak moc jako rákoska.“ Slyší Madam, jak vstane z trůnu, pomalu přejde k němu, pohladí ho po červeném zadečku, trochu zmáčkne a hravě prohodí: „Tak začneme, vařečkou to je kolik?“ „40 Madam“ odpoví rychle. „Výborně, hodný, takže můžeme?“ Nečeká ani na odpověď, takže jeho: „Ano Madam“ zanikne s první ránou. Madam vyžaduje, aby si trestaný, rány sám počítal. Nutí ho to soustředit se na výprask a nahlas slyšet, kolik mu toho ještě zbývá. Má to i druhý důvod. Na hlase trestaného Madam pozná, jak moc rány bolí. Třeba první rána po zahřátí bývá ošidná. Někdy skoro nebolí, jindy slyší jen zasyčení. Záleží na nástroji. Vařečka je pro teď milosrdná, takže jeho: „Jedna“ pronesené skoro ledabyle značí, že zahřátí bylo důkladné. Rozpřáhne se a v pomalém tempu začnou dopadat další rány. Na každou půlku jedna, aby si zadek užil celkově a nebyla přetěžována jen některá jeho část. U dvacáté rány už mu počítání nejde tak zlehka. Je slyšet oddechování. Další Plesk, a odpověď: „dvacet jedna,“ pronesená skrz zuby. Madam na chvíli zastaví, dotkne se jeho půlek a trochu promasíruje. Vařečka zanechává pěkné otisky a chvíli přes ně krouží prstem. Pak opět pokračuje ve vyplácení a poslouchá: „Dvacet dva, auu, dvacet tři,……….., třicet dva, auu.“ To už ho zadek pěkně pálí a ví, že s každou další ránou, to bude jen horší. A co teprve ty další nástroje co ho čekají. Oblije ho studený pot. Konečně může s úlevou říct: „ čtyřicet. Děkuji za potrestání, Madam.“
Ano, i děkování za trest Madam vyžaduje. Mozek tím získá dojem, že trest byl zasloužený, že jste ho podstoupili dobrovolně a nejedná se o týrání či nesprávné jednání.
„Uf, první nástroj zamnou, dnes to bude dlouhé, doufám, že odměna bude sladká.“ Než mu ta slova stačí proletět hlavou, ucítí na zadečku tenký proužek. „A sakra, rákoska, kolik že to mám dostat, proboha, já to nevím, to ne, ne, ne, sakra. Klid, dýchej, ano, 3x Němčina, za každou 25, takže 75.“ Diví se, že jeho mozek to byl sto spočítat, ale vidina přídavku, že číslo zapomněl, dokáže neurony povzbudit. Právě včas, protože slyší: „Rákoskou to máme kolik?“ „75, Madam“, hrdě odpoví. „Dobře. Rozdělíme to napůl, první 40, pak 35. Jasné?“ „Ano, Madam.“ Odpoví, ne už tak vesele. Sice nic nevidí, ale živě si představuje, jak se Madam šklebí, když natahuje svou něžnou ručku a chystá se na první ránu. „Au, jedna, dvě, tři, au au, čtyři, pět……“ Trochu ho překvapí, že jdou rány rychle za sebou. Madam je však spokojená, vidí, jak rákoska dopadá a s každou další ránou zanechává bílé proužky. U dvacáté šesté rány se zastaví, chvíli své dílo pozoruje, sáhne na zadek, který je opravdu horký a na omak zvrásněný. Pomalu začínají vystupovat malá jelítka. Ještě jednou ho pohladí a pokračuje. „třicet dva, třicet tři, Bože, ať už je konec, proč jsem si k té Němčině jen ten den nesednul, určitě jsem měl dobrý důvod, opravdu? Pochybuji. Si hlupák, tak jen trp. Au, třicet osm, auuu, třicet devět, čtyřicet.“ Vydechne a chvíli je ticho, vzpamatuje se a rychle řekne: „Děkuji za potrestání Madam.“ Ví, že kdyby nepoděkoval, vyslouží si dalších 5 ran navíc.
Zadek už má v jednom ohni, bolí jak hrom a ještě tolik ran před sebou. Madam odloží rákosku a dodá: „Vidíš, jak nám to pěkně jde a jak si hodný.“ „Jo, ona se baví, ale co já chudák.“ Spolkne ta slova a jen prohlásí: „Ano Madam, krásně to utíká.“ Ta ironie je tak patrná, že se Madam začne smát. Otočí se a vezme jeho opasek, který vytáhla z kalhot. Chytne jeden konec a druhým mu začne přejíždět po zádech. Cítí kůži, jak přejíždí nahoru a dolů. Je to zvláštní pocit. Je měkká, ale zároveň tvrdá. Řemenem ještě nedostal. A Madam ho bude trestat jeho řemenem, jaká slast. Zase 40 ran, magické číslo pro dnešek. Zavře oči a snaží se představit si Madam bez té košilky. Ani nepostřehne, že dopadla první rána. Skoro ji necítil. Zahnal představu a začal se soustředit na počítání. Prvních šest ran a žádný pocit ani bolest. Trochu ho mrzí, že má už půlky ztvrdlé, protože se na řemen těšil. Chtěl vědět, jestli kouše jemně jako tenká rákoska, či štípe jako vařecha. Když dojde k 28 ráně, něco se změní. Možná větší intenzita, ale tuto ránu velice silně pocítí. Není to jako kousnutí, řemen má větší plochu než rákoska, a je z kůže. Bolest je úplně jiná, ale příjemná. „Auuuu, dvacet devět, auu třicet. Prosím dost.“ Každá rána vystřeluje ostrou bolest. „Tohle už vážně není sranda, zítra to bude peklo sedět v práci.“ Konečně poslední rána, i s poděkováním. Madam odchází ke svému trůnu. Přehodí nožku přes nožku a poručí mu kleknout na místo. „Fajn, trocha odpočinku bodne.“ Pomyslí si, když si před ní kleká.
Pohladí se po zadku a v jeho očích se zračí zděšení. Na dotek je tak horký, jelita, kam jen sáhne a struktura jak vlnitý plech. Ještě, že to nevidí na vlastní oči. Raději spojí ruce a snaží se nemyslet, kolik mu toho ještě zbývá. Madam se usmívá jeho počínání, nechá ho zhodnotit svou práci a měkce povídá: „Dneska ti to dává zabrat, uděláme malou přestávku. A protože si hodný, můžeš mi za odměnu zase políbit nohy.“ Myslel na to od první rány vařečkou, až se jí bude zase moci dotknout. Madam navíc dala nohy vedle sebe a trochu je roztáhla, jen nepatrně, ale dost na to, aby viděl vše. Když se shýbá, penis vyletí nahoru. Udiveně na něj zírá, nemyslel by si, že je to po té bolesti možné. Předkloní se a začne ji líbat kotníky. Jedna noha, druhá, ač se snaží, nedokáže odtrhnout oči od jejího klína. Po chvíli se odváží přidat ruce. Dotkne se lýtek, jedním prstem, druhým, pak celou rukou. Líbá nohy a hladí je rukama. Ani si to neuvědomuje, ale jede výš, už je u kolenou. „Ještě kousek a …..“ Jeho myšlenky utne rázné: „Dost!“ Rychle sundá ruce z jejich nohou a narovná se. Madam ví, jak muže přivést k šílenství. Penis je tvrdý a opět z něj kapou kapičky lásky. Ta sice krátká pauza mu ale přišla vhod. Uklidnil se, zadeček se trochu vzpamatoval a může se zvesela pokračovat dále.
„Běž pro prkénko.“ Zní další rozkaz. Neochotně se zvedne, udělá krok a obličej se mu zkřiví bolestí. Když mu činí potíže i chůze, jaké to asi bude, až se posadí. Jde do přípravny, sundá z háčku prkénko, vrátí se zpět, klekne na místo, natáhne ruce a skloní hlavu. Madam si vezme prkénko a poručí: „ke stolu.“ Zvedne se a jde si kleknout na malou stoličku. Naštěstí je na ni polštář, takže tolik netlačí do kolenou, které už začínají trochu protestovat. Položí se na stůl, ruce natáhne dopředu a chytí se hrany stolu. Prkénko nemá rád, je tlusté, s velkou plochou. Madam se zvedne z trůnu, dojde k němu a položí obligátní otázku: „Prkénkem je to kolik?“ Chvíli se zamyslí a řekne jen: „50 Madam.“ „Takže zase na půl. Prvních dvacet pět, pak druhých pětadvacet.“ Trochu milosrdné, ale i tak to bude utrpení. Když dopadne první rána, vystřelí mu ze zadku bolest až do rukou. Opravdu zasyčí: „Jedna“ a sevře stůl. Madam za ním přechází sem a tam. Další rána a „Proboha dva.“ Plocha prkénka obsáhne skoro celou jednu půlku jeho hýždě a intenzita rány svědčí o zlosti, kterou Madam nad jeho proviněním pociťuje. Je to trest za cigarety, proto zvolili prkénko, ale nějak moc nezabírá. U 15 rány se mu začne trochu točit hlava a možná vlhnout oči. Zatne zuby: „přece se nerozbrečím, zaslouží si každou ránu. Bum, osmnáct, bum, devatenáct, bum, bum, bum, dvacet dva.“ To už mu zadek hoří a nejraději by ho ponořil do ledové vody. Konečně dopadne pětadvacátá rána a někdo poděkuji za trest. Nemůže věřit, že to vyšlo z jeho úst. Asi reflex, kterému byl v tu chvíli vděčný, že donutil pusu poděkovat. Vydechne opravdu úlevou. Hlava se mu točí, bolest je maximální a nechce se vůbec pohnout. Zkusí zvednout jedno koleno, aby ulevil nohám, ale hned jej zase pokládá. I sebemenší pohyb je nesnesitelný.
Madam pokládá prkénko vedle něj na stůl a odchází. Přemýšlí, co ještě zbývá a těší se z malé pauzy. Ani si neuvědomí, že se Madam vrátila, jen ucítí provázky z kůže. Ano, důtky. Za cvičení. „To nebude tak zlé, důtky mám rád, zvláštně šimrají.“ Madam nic neříká a hned dopadne první rána. Měl pravdu. Důtky se jen lehce dotýkají kůže, provázky jsou tenké a nijak dlouhé. Než se stačí nadát, je tu třicátá rána. Opravdu je rád, že teď vzala důtky. Bere to jako malý oddych. Navíc trochu uvolňují bolest, když jemně masírují zbitý zadek. Důtky jsou opravdu spíš pro hraní, než trest. Když dopadne 50 rána, trochu se usměje a poděkuje. Madam obejde stůl, aby mu viděla do očí a řekne: „Z trestu nám zbývá ještě 35 rákoskou a 25 prkénkem. Už to máš skoro za sebou, ani to nebolelo že? Cha chacha.“ Madam je opravdu někdy pěkná potvůrka. Kdyby mohl, řekne pěkně od plic: „To myslíš vážně? Slyšela si u nejedné rány, jak tvrdě dopadla, vidíš můj zadek, na kterém bys mohla udělat volská oka, je rudý, že i rajče by se stydělo a ty řekneš, že to ani nebolelo. Kdybych teď vzal rákosku a dal ti dvacet pět na holou, byl bych v právu. Zasloužila by sis to, za tu provokaci. Jenže Ty jsi Madam, takže ……. Raději nic neříkám, jen vzdychnu.“ Aspoň zvedne hlavu výš a opravdu vztekle se na Madam podívá.
Madam si pohledu všimne a jen řekne: „Já vím, ty můj zlobivý chlapče. Vstaň.“ Trochu nemotorně se zvedne ze stoličky, při pohybu mu ze zadku vystřelí pulsující bolest a pokračuje do celého těla. Udělá krok, nejistě, protože neví, jestli ho nohy udrží. Dojde k Madam, zastaví se u ní a čeká. Ona jede rukou od hrudi dolů a jemně ho pohladí přes penis. Ten dotek je tak příjemný, pod jejíma rukama, které dělají pohyby nahoru a dolů je penis za chvíli opět ztopořený a začíná tvrdnout. Kvůli těmto momentům a líbání nohou by podstoupil ještě klidně dalších 100 ran rákoskou. Zavře oči a těší se z jejích doteků. Madam si hraje a myslí na něj: „Ano, ovládat muže je tak snadné. Jejich touha po uspokojení je velká a udělají cokoliv. Nechají se zbít, že si tři dny nesednou, líbají nohy, nosí obojky. A mě ten pocit moci vzrušuje také.“
Madam stáhne svou ruku z jeho penisu. V trestaném se melou pocity slasti, protože se blížil pomalu k vrcholu, s pocity bolesti s výprasku. Malá odměna za utrpení, která je pryč. Ví, že ještě není konec, čeká na rozkaz. Madam se rozhlédne a řekne: „Pozici střechy.“ Kdo někdy chodil na jógu, nebo jiná cvičení ví, co tato pozice obnáší. Dotyčný se ohne a položí dlaně na zem. Ze svého těla udělá střechu či písmeno A bez středové čárky. Skoro jako OTK pozice, jen bez kolen, o které byste se opřeli. Trochu provinile se na ni podívá, ale rozkaz je rozkaz a ví, že s Madam se nediskutuje, pokud nechcete dostat zákusek. On o něj dnes opravdu nestál, takže se ohnul, našel si co „nejpříjemnější“ polohu a přemýšlel, zda to bude prkénko, či rákoska. Doufal, že né obojí. Viděl, že Madam bere do ruky rákosku a trochu se mu ulevilo. Přišla k němu a rákoskou jemně švihala zbitý zadek. Bylo to spíš příjemné, zadek už měl ztuhlý, takže to moc nevnímal. Madam zvedla ruku a řekla: „ Posledních 35 rákoskou. Můžeme?“ Dokonce počkala na jeho odpověď, než dopadla první rána. Rány začaly pomalu dopadat. Švih, švih „ Jedna, dvě …. Švih, sedmnáct, švih dvacet. Rány krásně zanechávaly proužky. Skoro je nevnímal, protože už měl zadek ztvrdlý a byl za to rád. Zato pozice, kterou mu určila, byla velice nepříjemná. Už si hráli skoro hodinu. Ruce i nohy se mu začaly třást a každou chvíli hrozilo, že se sesune k zemi. Když si myslel, že už to vzdá, slyšel sám sebe, jak říká: „třicet pět.“ Opravdu těžce dýchal a trochu se ohnul v kolenou. Asi mu nateklo do hlavy víc krve, možná to uteklo až moc rychle, uvědomil si to, až se za ním ozvalo: „To máme pět navíc.“ Zprvu nechápal za co, pak mu to docvaklo. Bylo to 35 ran a on nepoděkoval. V tu chvíli se skoro rozbrečel a vůbec ty rány navíc nechtěl. Bohužel mu nezbývalo nic jiného, než říct: „Ano Madam, pět navíc.“ „A poděkuješ za každou ránu.“ Ještě dodala Madam. S velkým úsilím se opět narovnal do požadované pozice, aby si „vychutnal“ přídavek. Ruka s rákoskou opět vylétla nahoru, vzduch protnul tenký ratan a, švih, první rána. Překvapivě bolela až moc. Začal tedy poslušně počítat: „Jedna, děkuji Madam. Švih, dvě, děkuji Madam. Tři, děkuji Madam. Švih, čtyři, děkuji Madam. Konečně Švih, auu, pět děkuji Madam a děkuji za potrestání Madam.“ „Vidíš, že to umíš, hodný. Můžeš vstát.“ K tomu ho nemusela dlouze pobízet. Nezvedl se však na nohy, ale doslova spadl na podlahu a chvíli jen ležel. Pak donutil tělo k pohybu a pomalu se zvedl do stoje. Maličko se mu zatočila hlava a neupadl jen proto, že Madam k němu přišla a chytila ho. Bylo na něm vidět, že už toho má opravdu dost. Hrozil se posledního trestu 25 ran prkénkem.
Stáli spolu asi minutu v obětí, aby se mohl vydýchat a uklidnit. Madam se pak posadila na svůj trůn a poručila mu kleknout na místo. Klekl na kobereček a myslel na prkénko, které by nejraději spálil na popel, aby se ho nikdy nedotklo. K jeho překvapení Madam řekla: „Vím, že ještě jeden trest zbývá, také vidím, že to pro tebe dnes bylo opravdu náročné, takže těch 25 prkénkem ti dnes nedám. Připíšeš si je k dalšímu trestu.“ Mohla slyšet, jak mu spadl kámen ze srdce. Pomyslel si: „Bylo by lepší, kdybych je nemusel dostat vůbec, ale to by asi nešlo. Madam odpouští trest jen velmi vzácně a určitě ne za cigarety, tam spíš bude přísnější. I přesto byl vděčný. Nahlas pak řekl. Děkuji Madam, jsem za to rozhodnutí rád.“ „Ano, já vím, za dnešek tě musím pochválit a zasloužíš odměnu, co ty na to, chceš odměnu? Cha, cha, cha.“ „Ach moje Madam, chci, chci, chci.“ Kýval hlavou jako pejsek, kterého máte na okně auta. „Dobře, tak můžeš své Madam políbit nohy a poděkovat za lekci,“ dodala Madam. Zase mu v očích začaly tančit ty jiskřičky a jako malé dítě, které dostane vytouženou hračku, se sklonil a políbil nohu.
Výprask byl rázem zapomenut. Hodina utrpení byla jako mávnutím rákosky pryč a on se těšil na polibky a doteky. „Mohu Vám sundat boty, prosím, Madam?“„Ano, budu ráda.“ Jemně vzal jednu její lodičku do ruk za špičku a patu a pomalu ji sundal Madam z nohy, následovala i druhá bota. Pak vzal do rukou její prsty a začal je masírovat. Líbal každý jeden prstík a u toho je masíroval. Vzpomněl si, že musí poděkovat, proto sladce řekl: Děkuji za výprask Madam, byl opravdu zasloužený.“ Po chvíli začal rukama šplhat výše, už byl u kolen a rty líbaly hladké nohy. Madam ho nechala notnou chvíli, protože to bylo příjemné i pro ni. Po chvíli ho od sebe jemně odstrčila, on se neochotně zvedl do kleku, a poslouchal. Usmála se na něj a řekla: „Děkuji za dnešní lekci, dostal si opravdu velký a zasloužený výprask, jeden trest máš ještě do příště, takže doufám, že ses poučil a v dalším reportu nebude tolik prohřešků.“ „Ano Madam, také děkuji za lekci i výprask. Vím, že minimálně tři dny na Vás budu myslet pokaždé, když si budu sedat. Budu se velice snažit být hodnější a tolik nezlobit.“ „Hmmm, úplně ti to nevěřím, ale dobře.“ To už se oba usmívali na celé kolo. Pak se Madam předklonila, vzala jeho ruce a položila si je na svá prsa. Nechala ho kroužit po bradavkách. Pak vstala z trůnu, postavila se za něj, začala mu líbat ucho a sladce šeptat: „Dnes jsem se tak oblékla jen pro tebe. Vím, jak tě dráždilo, že jsem pod tou košilkou úplně nahá a jak by si ji ze mě rád sundal.“ On jen klečel a nebyl schopen nic říct. Madam se ohnula přes jeho rameno a začala přejíždět po penisu. Jakmile byl ztopořený a tvrdý, přešla dopředu a oba se v další skoro hodině oddávali milostným hrátkám až k sladkému vyvrcholení.
O skoro tři hodiny později, než bylo zvonění na její zvonek, už spolu seděli na sedačce. Každý před sebou hrnek kávy a diskutovali nejen o dnešní lekci, ale dalších plánech, co vše spolu mohou podniknout. Čas je bohužel neúprosný a dnešní báječný den se nachýlil ke svému konci. Neochotně ho vyprovodila ke dveřím. Naposled ji vášnivě políbil a odešel. Madam se vrátila do obýváku a začala uklízet své nástroje na místo, aby byly připraveny pro dalšího nezbedníka.