Začalo to dost nevinně. A teď jsem na pokoji a čekám, až přijde Ilona. A dá mi na „prdel.“
Aby bylo jasné, tak nejsem takhle vulgární. Ta část těla, kterou si nahatou prohlížíme jen potajmu doma nebo v kabince obchoďáku, je pro mě v nejhorším zadek, ale hlavně zadeček a prdýlka. Ale proč jsem dneska tak explicitní, za chvilku pochopíte.
Ale od začátku, jinak byste si to ani „neužili“, ani „neužily“ (mrk :-).
---
S Ilonou jsem začala bydlet na internátu hned na začátku obchodky, tedy před rokem a půl. A sedly jsme si.
Víte, důvody k nadřazenosti Ilony by se našly. Ona je sportovkyně, já jsem „oplácaná.“ Ale já nemám mindráky, vychutným si každý věneček a v bazénu se pak nezblázním. A Ilča to bere, a podle mě je nakonec ráda, že má důvod do té cukrárny jít.
Ilča je taky úžasná studentka, má abstraktní myšlení. „Umí matiku, účto má v malíku.“ Já jsem ve všem ráda, že jsem ráda. Ale na rozdíl od jiných holek si to neberu. Mám zase vtip. A nakonec chci něco psát nebo vymýšlet. Účty ráda nechám na „nějaký tý Iloně.“
No a taky kluci. I když my dívky na kluky nezíráme jako oni na nás, tak to řešíme, to je jasné. Aspoň já teda jo. Koukám a představuju si, a v určité části měsíce dost intenzivně. Ale Iloně nezávidím.
Víte, sice je na 100 % pravda jak jsem řekla, že Iloně nezávidím, takže nikdo z nás není „nahoře“ a „dole“, jsme si naprosto sobě rovné, super kámošky.
Má to ale svoje malinký ale. Prostě tak nějak přirozeně a neodolatelně je Ilča ta „starší“, ta „výchovnější“. Je to nějaká naše chemie. Postupně se z toho vyvinula taková hra, ve které si Ilona ze mě utahuje a strefuje se do mě. Ale když už je toho moc, tak jí zpražím a odpálkuju.
---
Tak a teď k věci, tedy k mé prdeli. Abych se dostala k tomu, proč stojím v sobotu večer v našem pokoji, koukám z okna prázdného intru a čekám na Ilonu, moji dnešní Vychovatelku, tak to musím vzít přes ty kluky.
Ilona se se svojí štíhlou postavičkou narodila do ideální doby. Když jsme někde spolu, většinu pohledů odebere ona. Taky má nějakou disciplínu, takže nikdy nevypadá, že se po někom kouká. Taky se snažím, ale vždycky jsem měla pocit, že mě jde načapat. Teď už VÍM, že mě jde načapat!
Dnes odpoledne jsme totiž byly s Ilonou v areálu. Krásně jsme si zaplavaly a užily legraci. Pak si Ilča šla odskočit, já jsem si sedla na římsu u bazénu a po nějaké době moje oči spočinuly na Matějovi. Stál za informační tabulí blízko mě, ale protože je tabule do půlky pasu, tak jsem měla přímo na očích jeho dolní polovinu. Jinými slovy, měla jsem perfektní výhled na Matějovo „To“! „To“, které od mých očí oddělovala jen slabá látka jeho plavek. A protože byl celý mokrý, tak ta ochrana byla z vizuálního pohledu tak poloviční. Byl vidět Toho obrys!
Vůbec jsem si proto nevšimla, že se vrací Ilona, a z mého zasnění mě vytrhlo až její pohoršené „Hélé, Peťulé!“ Polekaně jsem se otočila a zírala na Ilonu.
Kdybychom byli dva kluci, tak to samozřejmě není nic, za co bych se měla stydět. Každá holka ví, že když je v plavkách, většina kluků se jí „tam“ dívá. Jenže mezi holkama je to jiný. I když se podle mě ráda koukne každá z nás, tak se to jaksi nesluší přiznat.
Snažila jsem se zareagovat, ale jen jsem zakoktala „C-co je, ty už jsi tady?“
Naklonila se ke mně a do ucha na mě vypálila:
„A právě včas, abych tě vyrvala z pařátů hříchu! Že ty potřebuješ na prdel? Nebo?“
Teď co odpovědět? Tvrdit, „né, nepotřebuju“, to bych byla za totální měkoušku. Chtělo to neshodit se, ale taky Ilonu za její impertinenci odpálkovat. A protože představa Ilony jako přísné učitelky byla fakt absurdní, tak jsem nemilosrdně přehrála míč na její stranu.
„Ale to by se to muselo umět a vědět jak na to, viď Ilonko?“ Byla to takový typický konec naší konverzace, kdy jsem Ilonu odpálkovala a ona sklopila uši.
Jenže dneska to bylo trochu jiné.
„Hm, to máš asi pravdu, Péťo. Ale než se vzdám, tak si to chvilku nechám projít hlavou, souhlasíš? Nebo házíš ručník do ringu rovnou a vzdáváš to TY?“
Teď jsem už vůbec nevěděla, co říct. Tak jsem se rozhodla opustit bojiště. Vyskočila jsem, chytla jsem lem ručníku, co jsem ho měla kolem pasu. Trochu jsem vystrčila zadek, mrkla jsem na Ilonu a lascivně jsem si ho frotýrovala.
„S ručníkem si tu - jak říkáš - „prdel“ tak maximálně vyleštím,“ vyhrkla jsem se smíchem, odhodila ručník na římsu a rozběhla se ke skokánkům. Ilona mě pobaveně následovala.
---
Zbytek bazénu proběhl jako dřív. Vycachtaly jsme se a chystaly jsme se do sprch. K tématu jsme se nevracely, ale cítila jsem, že je to téma pořád otevřené. Ilona ale rozhodně nevypadala rozhodnutěji, ale nejistěji a byla nezvykle tichá.
Byla jsem proto dřív hotová a čekala jsem na chodbě před východem z ženské i pánské šatny. Za chvilku vyšla i Ilona a když došla ke mně, tak se stalo něco nečekaného – dveře od "mužů" se otevřely, ven někdo vyšel a vevnitř se mihnul nějaký kluk nebo chlap „na Adama“. Samozřejmě mu nebylo nic vidět a byl to naprostá mžik, zrovna když přišla Ilča.
Jenže ta se toho chytla a její výraz se najednou změnil.
„Hele Péťo, s tebou to lomcuje. Jako kamarádka tě v tom nemůžu nechat a dneska večer jsem ochotná poskytnout ti svoje služby vychovatelky.“
Naprázdno jsem polkla. Měla jsem sto chutí uvést věci na pravou míru. Kluky v šatně jsem rozhodně nešmírovala!
Ale taky jsem si uvědomila, že jsem tu výzvu hodila na Ilonu. A jak rozhodla, tak rozhodla. Zavládlo ticho. Pomalu odcházely jsme z areálu směrem k intru.
Před vchodem se Ilona zastavila.
„Já si ještě skočím do Billy a do šesti budu na pokoji. Chceš-li pomoct, tak buď připravená!“ Otočila se a vyrazila k sámošce.
---
Cesta do třetího patra nikdy nebyla delší. Šla jsem prázdným schodištěm s naprosto vyprázdněnou hlavou a dech se mi třásl. Vyndala jsem si mokré plavky a ručník a pověsila je na schodišťovém balkoně. Když jsem za sebou zavírala dveře našeho pokojíčku, neodolala jsem pohledu na hodiny – 17.50. Ještě deset minut.
Zamyšleně jsem si vyndávala další věci z tašky – šampon, mýdlo, hřeben. Po pár minutách jsem uslyšela, jak se otevírají a zavírají dveře na chodbu, pak zazněl Ilonin rozhodný krok, jak rázovala po chodbě k našemu pokoji. Pak už Ilona vstoupila. S úsměvem mě pozdravila jako vždycky a přešla k lednici vyložit nákup.
Pomalu jsem si odložila batoh k psacímu stolu. Stále jsem měla na sobě lehké šaty z venku. Ohlédla jsem se na Ilonu a neubránila jsem se povzdychnutí. Ilona na mě s úsměvem mrkla.
Zhluboka jsem se nadechla a pomalu jsem chytila za opěradlo své židle. Teď a nebo nikdy!
Vzala jsem za opěradlo a velice zvolna ji přemístila opěradlem k oknu mezi naše postele. Slyšela jsem, jak Ilona přestala vybalovat. Na zádech jsem cítila její pohled.
Otočila jsem se ke své posteli a odložila si pod ní jednu i druhou pantofli. Pak jsem si sáhla pod sukni. Nahmatala jsem gumičku svých spodních kalhotek, zahanbeně jsem je stáhla a způsobně jsem je rozprostřela na polštář. V okamžiku, kdy jsem se vzdala svých kalhotek, se všechno změnilo. Můj zadek se změnil v prdel. A ta prdel patřila Iloně.
V pokoji bylo hrobové ticho. Cítila jsem, že jsem rudá jak čínská vlajka. Ilona vůbec nic neříkala ani nedělala. Musela jsem pokračovat sama!
Vrátila jsem se pomalu k židli a postavila jsem se k ní. Ohlédla jsem se za Ilonou. Bylo jasné, že čekám na pokyn. Že jsem si Ilonu dnes zvolila za svoji Vychovatelku. Že od Ilony potřebuju dostat na prdel. A že na ní taky na prdel dostanu.
Ilona vše odložila, pomalu si opláchla ruce a otírala si je do ručníku. Pak vzala klíče a zamkla dveře do našeho pokoje. Pustila rádio a natočila ho ke dveřím. Až poté zvolna vykročila za mnou.
Najednou stála vedle mě, skřížila ruce na prsa a bylo jasné, že ještě na něco čeká. Nasměrovala jsem se tedy bez řečí čelem k židli. Chvíli jsem čekala. Ohnula jsem se k židli, rukama se chytla sedátka. Ilona se nepohnula.
Chvíli jsem tak stála ohnutá. Pak jsem se mírně rozkročila kvůli stabilitě. Pak ještě trochu. Jsem se rozkročila. Roztáhla jsem nohy.
Ilona se konečně pohnula. Přešla za mě, chytla mi zadek šatů a pečlivě mi jejich sukňovou část vyrolovala až nad pás. Cítila jsem závan studeného vzduchu. Cítila jsem, jak mám kůži zjemnělou po dvouhodinovém plavání.
Pak jsem uslyšela:
„Péťo, ty už dlouho potřebuješ na prdel. A teď na ní dostaneš. Je to pro tvoje dobro. Je ti sedmnáct a očumuješ Matějovi jeho pohlaví. Já tě nehodlám příště najít v pánský sprše. Ty teď budeš držet!“
Nebylo proč odpovídat. Nebyla to otázka, jen oznámení. Stála jsem u židle jako telátko, moje oči se koukaly na opěradlo.
Můj zadek a mezinoží civěly zase na dveře a na Ilonu. Otočila jsem hlavu a podívala se „vychovatelce“ do očí. V mém pohledu bylo to, co jsem cítila uvnitř. Obrovský strach z její ruky, a obrovský hlad po její ruce!
Ilona jakoby to cítila. Její výraz už nebyl kamarádský, byl učitelský! Zamračeně přesunula pohled na moji „prdel“ a levou ruku pevně přitiskla srolované šaty na vrcholek mých rozklepaných hýždí. Pak se Ilony pravička zvedla a čekala.
Pochopila jsem. Čeká na můj postoj! Otočila jsem hlavu zpět, sklopila jsem ji a pevně zavřela oči. Vzadu jsem se snaživě vyšpulila ke dveřím a hlavně k Iloně. Už jsem proto neviděla, jak se otevřená dlaň mojí spolubydlící dala do pohybu. Je to asi něco, co nemám vidět. Ale co mám pocítit.
Když se její dlaň zastavila s charakteristickým zvukem o můj zadek, jakoby mým trupem projela pálivá jehla. A před očima jsem měla neodbytnou živou představu. Viděla jsem se, jak jsem celá ohnutá na nějakém vesnickém dvoře a jak se do mojí prdele, do mojí vystrčené macaté prdele, pod kterou se před přihlížejícími marně krčila moje rozcapená lesklá buchta, zakousnul bič.
Otevřela jsem oči a zírala na opěradlo mé internátní židle. Iloninu dlaň jsem cítila na kůži, kterou po prvním úderu bolestivě hnětla.
Můj první výprask právě započal.
Aby bylo jasné, tak nejsem takhle vulgární. Ta část těla, kterou si nahatou prohlížíme jen potajmu doma nebo v kabince obchoďáku, je pro mě v nejhorším zadek, ale hlavně zadeček a prdýlka. Ale proč jsem dneska tak explicitní, za chvilku pochopíte.
Ale od začátku, jinak byste si to ani „neužili“, ani „neužily“ (mrk :-).
---
S Ilonou jsem začala bydlet na internátu hned na začátku obchodky, tedy před rokem a půl. A sedly jsme si.
Víte, důvody k nadřazenosti Ilony by se našly. Ona je sportovkyně, já jsem „oplácaná.“ Ale já nemám mindráky, vychutným si každý věneček a v bazénu se pak nezblázním. A Ilča to bere, a podle mě je nakonec ráda, že má důvod do té cukrárny jít.
Ilča je taky úžasná studentka, má abstraktní myšlení. „Umí matiku, účto má v malíku.“ Já jsem ve všem ráda, že jsem ráda. Ale na rozdíl od jiných holek si to neberu. Mám zase vtip. A nakonec chci něco psát nebo vymýšlet. Účty ráda nechám na „nějaký tý Iloně.“
No a taky kluci. I když my dívky na kluky nezíráme jako oni na nás, tak to řešíme, to je jasné. Aspoň já teda jo. Koukám a představuju si, a v určité části měsíce dost intenzivně. Ale Iloně nezávidím.
Víte, sice je na 100 % pravda jak jsem řekla, že Iloně nezávidím, takže nikdo z nás není „nahoře“ a „dole“, jsme si naprosto sobě rovné, super kámošky.
Má to ale svoje malinký ale. Prostě tak nějak přirozeně a neodolatelně je Ilča ta „starší“, ta „výchovnější“. Je to nějaká naše chemie. Postupně se z toho vyvinula taková hra, ve které si Ilona ze mě utahuje a strefuje se do mě. Ale když už je toho moc, tak jí zpražím a odpálkuju.
---
Tak a teď k věci, tedy k mé prdeli. Abych se dostala k tomu, proč stojím v sobotu večer v našem pokoji, koukám z okna prázdného intru a čekám na Ilonu, moji dnešní Vychovatelku, tak to musím vzít přes ty kluky.
Ilona se se svojí štíhlou postavičkou narodila do ideální doby. Když jsme někde spolu, většinu pohledů odebere ona. Taky má nějakou disciplínu, takže nikdy nevypadá, že se po někom kouká. Taky se snažím, ale vždycky jsem měla pocit, že mě jde načapat. Teď už VÍM, že mě jde načapat!
Dnes odpoledne jsme totiž byly s Ilonou v areálu. Krásně jsme si zaplavaly a užily legraci. Pak si Ilča šla odskočit, já jsem si sedla na římsu u bazénu a po nějaké době moje oči spočinuly na Matějovi. Stál za informační tabulí blízko mě, ale protože je tabule do půlky pasu, tak jsem měla přímo na očích jeho dolní polovinu. Jinými slovy, měla jsem perfektní výhled na Matějovo „To“! „To“, které od mých očí oddělovala jen slabá látka jeho plavek. A protože byl celý mokrý, tak ta ochrana byla z vizuálního pohledu tak poloviční. Byl vidět Toho obrys!
Vůbec jsem si proto nevšimla, že se vrací Ilona, a z mého zasnění mě vytrhlo až její pohoršené „Hélé, Peťulé!“ Polekaně jsem se otočila a zírala na Ilonu.
Kdybychom byli dva kluci, tak to samozřejmě není nic, za co bych se měla stydět. Každá holka ví, že když je v plavkách, většina kluků se jí „tam“ dívá. Jenže mezi holkama je to jiný. I když se podle mě ráda koukne každá z nás, tak se to jaksi nesluší přiznat.
Snažila jsem se zareagovat, ale jen jsem zakoktala „C-co je, ty už jsi tady?“
Naklonila se ke mně a do ucha na mě vypálila:
„A právě včas, abych tě vyrvala z pařátů hříchu! Že ty potřebuješ na prdel? Nebo?“
Teď co odpovědět? Tvrdit, „né, nepotřebuju“, to bych byla za totální měkoušku. Chtělo to neshodit se, ale taky Ilonu za její impertinenci odpálkovat. A protože představa Ilony jako přísné učitelky byla fakt absurdní, tak jsem nemilosrdně přehrála míč na její stranu.
„Ale to by se to muselo umět a vědět jak na to, viď Ilonko?“ Byla to takový typický konec naší konverzace, kdy jsem Ilonu odpálkovala a ona sklopila uši.
Jenže dneska to bylo trochu jiné.
„Hm, to máš asi pravdu, Péťo. Ale než se vzdám, tak si to chvilku nechám projít hlavou, souhlasíš? Nebo házíš ručník do ringu rovnou a vzdáváš to TY?“
Teď jsem už vůbec nevěděla, co říct. Tak jsem se rozhodla opustit bojiště. Vyskočila jsem, chytla jsem lem ručníku, co jsem ho měla kolem pasu. Trochu jsem vystrčila zadek, mrkla jsem na Ilonu a lascivně jsem si ho frotýrovala.
„S ručníkem si tu - jak říkáš - „prdel“ tak maximálně vyleštím,“ vyhrkla jsem se smíchem, odhodila ručník na římsu a rozběhla se ke skokánkům. Ilona mě pobaveně následovala.
---
Zbytek bazénu proběhl jako dřív. Vycachtaly jsme se a chystaly jsme se do sprch. K tématu jsme se nevracely, ale cítila jsem, že je to téma pořád otevřené. Ilona ale rozhodně nevypadala rozhodnutěji, ale nejistěji a byla nezvykle tichá.
Byla jsem proto dřív hotová a čekala jsem na chodbě před východem z ženské i pánské šatny. Za chvilku vyšla i Ilona a když došla ke mně, tak se stalo něco nečekaného – dveře od "mužů" se otevřely, ven někdo vyšel a vevnitř se mihnul nějaký kluk nebo chlap „na Adama“. Samozřejmě mu nebylo nic vidět a byl to naprostá mžik, zrovna když přišla Ilča.
Jenže ta se toho chytla a její výraz se najednou změnil.
„Hele Péťo, s tebou to lomcuje. Jako kamarádka tě v tom nemůžu nechat a dneska večer jsem ochotná poskytnout ti svoje služby vychovatelky.“
Naprázdno jsem polkla. Měla jsem sto chutí uvést věci na pravou míru. Kluky v šatně jsem rozhodně nešmírovala!
Ale taky jsem si uvědomila, že jsem tu výzvu hodila na Ilonu. A jak rozhodla, tak rozhodla. Zavládlo ticho. Pomalu odcházely jsme z areálu směrem k intru.
Před vchodem se Ilona zastavila.
„Já si ještě skočím do Billy a do šesti budu na pokoji. Chceš-li pomoct, tak buď připravená!“ Otočila se a vyrazila k sámošce.
---
Cesta do třetího patra nikdy nebyla delší. Šla jsem prázdným schodištěm s naprosto vyprázdněnou hlavou a dech se mi třásl. Vyndala jsem si mokré plavky a ručník a pověsila je na schodišťovém balkoně. Když jsem za sebou zavírala dveře našeho pokojíčku, neodolala jsem pohledu na hodiny – 17.50. Ještě deset minut.
Zamyšleně jsem si vyndávala další věci z tašky – šampon, mýdlo, hřeben. Po pár minutách jsem uslyšela, jak se otevírají a zavírají dveře na chodbu, pak zazněl Ilonin rozhodný krok, jak rázovala po chodbě k našemu pokoji. Pak už Ilona vstoupila. S úsměvem mě pozdravila jako vždycky a přešla k lednici vyložit nákup.
Pomalu jsem si odložila batoh k psacímu stolu. Stále jsem měla na sobě lehké šaty z venku. Ohlédla jsem se na Ilonu a neubránila jsem se povzdychnutí. Ilona na mě s úsměvem mrkla.
Zhluboka jsem se nadechla a pomalu jsem chytila za opěradlo své židle. Teď a nebo nikdy!
Vzala jsem za opěradlo a velice zvolna ji přemístila opěradlem k oknu mezi naše postele. Slyšela jsem, jak Ilona přestala vybalovat. Na zádech jsem cítila její pohled.
Otočila jsem se ke své posteli a odložila si pod ní jednu i druhou pantofli. Pak jsem si sáhla pod sukni. Nahmatala jsem gumičku svých spodních kalhotek, zahanbeně jsem je stáhla a způsobně jsem je rozprostřela na polštář. V okamžiku, kdy jsem se vzdala svých kalhotek, se všechno změnilo. Můj zadek se změnil v prdel. A ta prdel patřila Iloně.
V pokoji bylo hrobové ticho. Cítila jsem, že jsem rudá jak čínská vlajka. Ilona vůbec nic neříkala ani nedělala. Musela jsem pokračovat sama!
Vrátila jsem se pomalu k židli a postavila jsem se k ní. Ohlédla jsem se za Ilonou. Bylo jasné, že čekám na pokyn. Že jsem si Ilonu dnes zvolila za svoji Vychovatelku. Že od Ilony potřebuju dostat na prdel. A že na ní taky na prdel dostanu.
Ilona vše odložila, pomalu si opláchla ruce a otírala si je do ručníku. Pak vzala klíče a zamkla dveře do našeho pokoje. Pustila rádio a natočila ho ke dveřím. Až poté zvolna vykročila za mnou.
Najednou stála vedle mě, skřížila ruce na prsa a bylo jasné, že ještě na něco čeká. Nasměrovala jsem se tedy bez řečí čelem k židli. Chvíli jsem čekala. Ohnula jsem se k židli, rukama se chytla sedátka. Ilona se nepohnula.
Chvíli jsem tak stála ohnutá. Pak jsem se mírně rozkročila kvůli stabilitě. Pak ještě trochu. Jsem se rozkročila. Roztáhla jsem nohy.
Ilona se konečně pohnula. Přešla za mě, chytla mi zadek šatů a pečlivě mi jejich sukňovou část vyrolovala až nad pás. Cítila jsem závan studeného vzduchu. Cítila jsem, jak mám kůži zjemnělou po dvouhodinovém plavání.
Pak jsem uslyšela:
„Péťo, ty už dlouho potřebuješ na prdel. A teď na ní dostaneš. Je to pro tvoje dobro. Je ti sedmnáct a očumuješ Matějovi jeho pohlaví. Já tě nehodlám příště najít v pánský sprše. Ty teď budeš držet!“
Nebylo proč odpovídat. Nebyla to otázka, jen oznámení. Stála jsem u židle jako telátko, moje oči se koukaly na opěradlo.
Můj zadek a mezinoží civěly zase na dveře a na Ilonu. Otočila jsem hlavu a podívala se „vychovatelce“ do očí. V mém pohledu bylo to, co jsem cítila uvnitř. Obrovský strach z její ruky, a obrovský hlad po její ruce!
Ilona jakoby to cítila. Její výraz už nebyl kamarádský, byl učitelský! Zamračeně přesunula pohled na moji „prdel“ a levou ruku pevně přitiskla srolované šaty na vrcholek mých rozklepaných hýždí. Pak se Ilony pravička zvedla a čekala.
Pochopila jsem. Čeká na můj postoj! Otočila jsem hlavu zpět, sklopila jsem ji a pevně zavřela oči. Vzadu jsem se snaživě vyšpulila ke dveřím a hlavně k Iloně. Už jsem proto neviděla, jak se otevřená dlaň mojí spolubydlící dala do pohybu. Je to asi něco, co nemám vidět. Ale co mám pocítit.
Když se její dlaň zastavila s charakteristickým zvukem o můj zadek, jakoby mým trupem projela pálivá jehla. A před očima jsem měla neodbytnou živou představu. Viděla jsem se, jak jsem celá ohnutá na nějakém vesnickém dvoře a jak se do mojí prdele, do mojí vystrčené macaté prdele, pod kterou se před přihlížejícími marně krčila moje rozcapená lesklá buchta, zakousnul bič.
Otevřela jsem oči a zírala na opěradlo mé internátní židle. Iloninu dlaň jsem cítila na kůži, kterou po prvním úderu bolestivě hnětla.
Můj první výprask právě započal.