Chvíli po tom, co David odešel, jsem se vyděsila, kolik je hodin. Úplně jsem zapomněla hlídat čas! Už jsme měli dávno jet pro děti. Vylítla jsem, že nestíháme. Nakonec jsme se rozdělili - Aleš jel pro děti sám, já začala chystat oběd. I když jiný, než byl původně v plánu. Však se to jednou nezblázní..
Celkově se mi ten den zdál dost náročný. Po obědě jsme se vydali na pravidelnou procházku do lesa. Spletli jsme si ale cestu a skončili jinde, než jsme chtěli. Nakonec jsme se domů dostali, ale velikou oklikou. A pak klasický boj s úklidem. Oddychla jsem si, když byl čas dát děti spát. Naštěstí byly z nečekaně dlouhé túry tak utahané, že hned usnuly.
Něco málo jsem poklidila a houkla na manžela, že jdu do sprchy a spát. „Taky dnes půjdu brzo, byl to dlouhý den!” odpověděl mi.
„Dlouhý a náročný” souhlasila jsem s ním.
Už jsem ležela v posteli, když manžel přišel do ložnice. Začal se pomalu svlékat, že nemá sílu ani na tu sprchu. Zrovna si rozepínal pásek, když promluvil: „Opravdu doufám, že to bylo dnes naposled, co jsem tě načapal polonahou s cizím chlapem.”
Překvapeně jsem na něj koukla. Původně jsem se chtěla zasmát, zarazil mě ale jeho výraz. Sklopil oči. Všimla jsem si, že si zamyšleně prohlíží pásek, který zrovna vytáhl z kalhot. Zatajil se mi dech.
„Víš, že to bylo poprvý, co jsem tě málem uhodil? Měl jsem sto chutí vás praštit oba. Ale jsem moc rád, že jsem to u tebe neudělal.” dál si prohlížel pásek. Mlčela jsem a netušila, co na to říct. Ani kam jeho monolog povede.
Aleš odložil pásek, ale nešlo si nevšimnout, že ho dal na postel. Svlíkl se a lehl si ke mně jen v trenkách. „Přemýšlel jsem a říkal jsem si, že jsi z toho vyvázla až moc lehce”, řekl se šibalským úsměvem.
„Co tím myslíš? Vysvětlila jsem ti přece, jak to bylo. Nebo mi snad nevěříš?”
„Věřím a doufám, že budeš věřit ty mně. Chci něco zkusit, něco pro nás oba novýho. Neboj, když budeš chtít, můžeš to zarazit. Ale dej tomu pár minut šanci.” poprosil mě.
Kývla jsem, aniž bych věděla, co mám čekat. Začala jsem tušit, když mě jemně přetočil na břicho a povytáhl saténovou noční košilku, pod kterou jsem nic neměla. Doufala jsem ale, že se mýlím.
Aleš mě jemně hladil, jak po zádech, tak po zadečku.
„Říkal jsem si, jaký jsem měl štěstí, že jsi tu opravdu neměla milence. A pak mě napadlo, jestli se se mnou v posteli už nenudíš. Tak to chci trochu zpestřit.” Při posledním slovu mě nečekaně plácl přes zadek. Lekla jsem se, trochu vykřikla, pak jsem si ale uvědomila, že to bylo jen překvapením.
„A aby jsi věděla, že mi na tobě záleží.” Dal mi tentokrát dvě rány, zase slabé.
Z nové situace jsem byla napjatá, nervózní, kam až to povede. Chvíli mě hladil, pak přišla další rána, spíš náznakem. Ne, že by se mi to líbilo, ale rozhodně to nebolelo a Aleš chtěl, ať mu dám pár minut, než to zarazím. Pomalu mě hladil po zádech a potichu mluvil. „Dobře víš, že jsem Davida nikdy neměl v lásce. A představa vás dvou jako milenců…! Nemohla by ses divit, kdybych se neovlád a uhodil tě.” Další lehké rány, tentokrát víc za sebou.
„Křičel od první rány bolestí. A to jsem mu nedával moc velký. I když je pravda, že jsi ho předtím nešetřila.“ Sem tam při jeho slovech dopadla slabá rána. „Jedno mu ale musím uznat. Postavil se k trestu jako chlap. I když ječel na celý barák, necouvl a vydržel do konce. Opravdu dokázal, že Ditu miluje.“ Chvíli bylo ticho a pak dodal: „A tak mě napadlo, že bych ti měl dokázat, jak tě pořád miluju já.”
Přestal mě hladit a pro něco se natáhl.
Došlo mi, že nechal na kraji postele pásek. Zčásti jsem se zvedla a zaprotestovala: „Nedělej to! To jsem tě dnes tak naštvala?”
„Ze začátku, než jsem situaci pochopil. Ale o to tu vůbec nejde. Dokázal jsem ti, že ti věřím, i když v takové chvíli by ti věřil málokdo. Teď pro změnu chci, abys věřila ty mně. Tak se prosím zase polož a uvolni se.” požádal, ale v jeho hlase byl slyšet mírný rozkaz.
„To se ti ten výprask dneska tak zalíbil?”nevěřila jsem. Vím, že je Aleš proti jakémukoli násilí a že ráno mu dalo dost psychicky zabrat.
„Ty mi teda dokazuješ, jak mi věříš!” dělal dotčeného. „Povíš dost a já v tu chvíli přestanu, slibuju. A taky ti slibuju, že jen tak dost neřekneš” usmál se na mě.
Nelíbilo se mi to, ale co jsem měla dělat? Zarazit to teď a poslouchat, že v něj nemám žádnou důvěru? Navíc jen takhle poznám, co zamýšlí.
Znovu jsem si lehla a čekala ránu. Aleš si v ruce přehnul pásek, ale místo, aby uhodil, mě jím začal hladit. Ze začátku po zádech, lehce po zadečku, pak po nohou. Po chvíli se mi povedlo se uvolnit. Tohle nebylo špatné. Zrovna směřoval po lýtkách nahoru, když nečekaně „Prásk!” uhodil páskem silně… do postele, hned vedle mě. Leknutím jsem sebou škubla. To už ale zase začal přejíždět opaskem po mém, teď už zase napjatém, těle. Asi po minutě s hlazením přestal. Pásek dopadl na mojí zadnici. Ale tak jemně, že bych nevěřila, že je to páskem možné. Začal mě pomalu a hlavně slabě vyplácet. Druhou rukou mě přitom hladil, nejen na zádech, ale i ve vlasech. Dost se ve mně rozcházely pocity. Rány nebolely, to vůbec ne, ale samotné mi nic neříkaly. Ale jak jsem z nich byla napjatá, cítila jsem každý Alešův dotek. Víc, než kdy jindy. Chvílemi jsem až měla husí kůži. Najednou přestal, sedl si na kraj postele a bez varování si mě přitáhl k sobě a přehnul přes nohy. Bylo to nečekané a ta poloha se mi vůbec nelíbila. Pokračoval ve svém jemném výprasku, pořád slabě a pomalu. Druhou rukou si mě přidržoval, pak mě zase začal hladit. Lehce jsem mu sklouzla dolů, posunul mě co nejvýš. Přes jemnou látku trenek jsem cítila, jak moc ho to vzrušuje. Začala jsem se na to dívat jinak, dost se mi líbilo, když začal zase mluvit.
„Zasloužíš si výprask, za to, jak jsi krásná” plesk.
„Za tvý krásný oči.“ plesk.
„A ještě hezčí úsměv.“ plesk.
„A za to, že mi vždy vyjdeš vstříc.” dopadla další slabá rána, lehce se zasmál.,
Rukou, kterou mě doteď hladil, mi pomalu zajel mezi nohy. Překvapilo mě, jak jsem vlhká. Pohrával si se mnou, přitom mě zvládal dál vyplácet. Pak odložil pásek a pokračoval ve vyplácení rukou. Dvě lehké rány a vnikl do mě prsty. Zasténala jsem. Prsty přirážel, po chvíli začal zrychlovat. Zrychlil i vyplácení. Musel poznat, jak moc se mi to líbí. Nedalo mu to a po chvíli přitvrdil. Jak prsty, tak rukou.
Překvapilo ho, když jsem to zarazila: „Dost!”
Dalo mu to práci, ale přestal, jak mi slíbil.
„Tobě se to nelíbí?” divil se.
„Je to úžasný, ale začíná se mi točit hlava, jak ji mám dole” vysvětlila jsem s pousmáním.
Položil mě na postel a ujistil se, že může pokračovat.
„Neptej se a pokračuj!” zněla jsem dost nedočkavě. Ležela jsem na zádech. Aniž by to asi plánoval, dal mi pár ran mezi nohy. Úplně slabé nebyly, ale nebránila jsem se. I když si nejspíš nebyl jistý, jak moc se mi to zamlouvalo. Rozhodně nechtěl, abych to zarazila. Věděl, čím si mě „pojistí”. Stáhl se níž a začal mě jazykem dráždit v rozkroku. Během chvilky jsem vzdychala na celé kolo. Pokračoval, dokud jsem nebyla na pokraji orgasmu. V tu chvíli přestal, otočil mě na břicho a přitáhl do pokleku. Rychle mi rukou vysázel několik ran (možná osm, deset? Kdo by to v tuhle chvíli dokázal počítat!), asi ne tak jemných, co na začátku. Nahlas jsem vzdychala, překvapená tou změnou a napůl v transu se začínající extáze. Na nic už nečekal a zezadu do mě pronikl. Většinou jsme byli na jemný a klidný sex, teď jsme k tomu měli ale daleko. Narážel do mě rychle a poměrně tvrdě. Byla jsem ale tak vlhká, že mě to nebolelo a sama jsem zrychlovala. Moje vzdechy ho nutily ještě víc a víc narážet. Netrvalo dlouho a byla jsem na vrcholu extáze….
Celkově se mi ten den zdál dost náročný. Po obědě jsme se vydali na pravidelnou procházku do lesa. Spletli jsme si ale cestu a skončili jinde, než jsme chtěli. Nakonec jsme se domů dostali, ale velikou oklikou. A pak klasický boj s úklidem. Oddychla jsem si, když byl čas dát děti spát. Naštěstí byly z nečekaně dlouhé túry tak utahané, že hned usnuly.
Něco málo jsem poklidila a houkla na manžela, že jdu do sprchy a spát. „Taky dnes půjdu brzo, byl to dlouhý den!” odpověděl mi.
„Dlouhý a náročný” souhlasila jsem s ním.
Už jsem ležela v posteli, když manžel přišel do ložnice. Začal se pomalu svlékat, že nemá sílu ani na tu sprchu. Zrovna si rozepínal pásek, když promluvil: „Opravdu doufám, že to bylo dnes naposled, co jsem tě načapal polonahou s cizím chlapem.”
Překvapeně jsem na něj koukla. Původně jsem se chtěla zasmát, zarazil mě ale jeho výraz. Sklopil oči. Všimla jsem si, že si zamyšleně prohlíží pásek, který zrovna vytáhl z kalhot. Zatajil se mi dech.
„Víš, že to bylo poprvý, co jsem tě málem uhodil? Měl jsem sto chutí vás praštit oba. Ale jsem moc rád, že jsem to u tebe neudělal.” dál si prohlížel pásek. Mlčela jsem a netušila, co na to říct. Ani kam jeho monolog povede.
Aleš odložil pásek, ale nešlo si nevšimnout, že ho dal na postel. Svlíkl se a lehl si ke mně jen v trenkách. „Přemýšlel jsem a říkal jsem si, že jsi z toho vyvázla až moc lehce”, řekl se šibalským úsměvem.
„Co tím myslíš? Vysvětlila jsem ti přece, jak to bylo. Nebo mi snad nevěříš?”
„Věřím a doufám, že budeš věřit ty mně. Chci něco zkusit, něco pro nás oba novýho. Neboj, když budeš chtít, můžeš to zarazit. Ale dej tomu pár minut šanci.” poprosil mě.
Kývla jsem, aniž bych věděla, co mám čekat. Začala jsem tušit, když mě jemně přetočil na břicho a povytáhl saténovou noční košilku, pod kterou jsem nic neměla. Doufala jsem ale, že se mýlím.
Aleš mě jemně hladil, jak po zádech, tak po zadečku.
„Říkal jsem si, jaký jsem měl štěstí, že jsi tu opravdu neměla milence. A pak mě napadlo, jestli se se mnou v posteli už nenudíš. Tak to chci trochu zpestřit.” Při posledním slovu mě nečekaně plácl přes zadek. Lekla jsem se, trochu vykřikla, pak jsem si ale uvědomila, že to bylo jen překvapením.
„A aby jsi věděla, že mi na tobě záleží.” Dal mi tentokrát dvě rány, zase slabé.
Z nové situace jsem byla napjatá, nervózní, kam až to povede. Chvíli mě hladil, pak přišla další rána, spíš náznakem. Ne, že by se mi to líbilo, ale rozhodně to nebolelo a Aleš chtěl, ať mu dám pár minut, než to zarazím. Pomalu mě hladil po zádech a potichu mluvil. „Dobře víš, že jsem Davida nikdy neměl v lásce. A představa vás dvou jako milenců…! Nemohla by ses divit, kdybych se neovlád a uhodil tě.” Další lehké rány, tentokrát víc za sebou.
„Křičel od první rány bolestí. A to jsem mu nedával moc velký. I když je pravda, že jsi ho předtím nešetřila.“ Sem tam při jeho slovech dopadla slabá rána. „Jedno mu ale musím uznat. Postavil se k trestu jako chlap. I když ječel na celý barák, necouvl a vydržel do konce. Opravdu dokázal, že Ditu miluje.“ Chvíli bylo ticho a pak dodal: „A tak mě napadlo, že bych ti měl dokázat, jak tě pořád miluju já.”
Přestal mě hladit a pro něco se natáhl.
Došlo mi, že nechal na kraji postele pásek. Zčásti jsem se zvedla a zaprotestovala: „Nedělej to! To jsem tě dnes tak naštvala?”
„Ze začátku, než jsem situaci pochopil. Ale o to tu vůbec nejde. Dokázal jsem ti, že ti věřím, i když v takové chvíli by ti věřil málokdo. Teď pro změnu chci, abys věřila ty mně. Tak se prosím zase polož a uvolni se.” požádal, ale v jeho hlase byl slyšet mírný rozkaz.
„To se ti ten výprask dneska tak zalíbil?”nevěřila jsem. Vím, že je Aleš proti jakémukoli násilí a že ráno mu dalo dost psychicky zabrat.
„Ty mi teda dokazuješ, jak mi věříš!” dělal dotčeného. „Povíš dost a já v tu chvíli přestanu, slibuju. A taky ti slibuju, že jen tak dost neřekneš” usmál se na mě.
Nelíbilo se mi to, ale co jsem měla dělat? Zarazit to teď a poslouchat, že v něj nemám žádnou důvěru? Navíc jen takhle poznám, co zamýšlí.
Znovu jsem si lehla a čekala ránu. Aleš si v ruce přehnul pásek, ale místo, aby uhodil, mě jím začal hladit. Ze začátku po zádech, lehce po zadečku, pak po nohou. Po chvíli se mi povedlo se uvolnit. Tohle nebylo špatné. Zrovna směřoval po lýtkách nahoru, když nečekaně „Prásk!” uhodil páskem silně… do postele, hned vedle mě. Leknutím jsem sebou škubla. To už ale zase začal přejíždět opaskem po mém, teď už zase napjatém, těle. Asi po minutě s hlazením přestal. Pásek dopadl na mojí zadnici. Ale tak jemně, že bych nevěřila, že je to páskem možné. Začal mě pomalu a hlavně slabě vyplácet. Druhou rukou mě přitom hladil, nejen na zádech, ale i ve vlasech. Dost se ve mně rozcházely pocity. Rány nebolely, to vůbec ne, ale samotné mi nic neříkaly. Ale jak jsem z nich byla napjatá, cítila jsem každý Alešův dotek. Víc, než kdy jindy. Chvílemi jsem až měla husí kůži. Najednou přestal, sedl si na kraj postele a bez varování si mě přitáhl k sobě a přehnul přes nohy. Bylo to nečekané a ta poloha se mi vůbec nelíbila. Pokračoval ve svém jemném výprasku, pořád slabě a pomalu. Druhou rukou si mě přidržoval, pak mě zase začal hladit. Lehce jsem mu sklouzla dolů, posunul mě co nejvýš. Přes jemnou látku trenek jsem cítila, jak moc ho to vzrušuje. Začala jsem se na to dívat jinak, dost se mi líbilo, když začal zase mluvit.
„Zasloužíš si výprask, za to, jak jsi krásná” plesk.
„Za tvý krásný oči.“ plesk.
„A ještě hezčí úsměv.“ plesk.
„A za to, že mi vždy vyjdeš vstříc.” dopadla další slabá rána, lehce se zasmál.,
Rukou, kterou mě doteď hladil, mi pomalu zajel mezi nohy. Překvapilo mě, jak jsem vlhká. Pohrával si se mnou, přitom mě zvládal dál vyplácet. Pak odložil pásek a pokračoval ve vyplácení rukou. Dvě lehké rány a vnikl do mě prsty. Zasténala jsem. Prsty přirážel, po chvíli začal zrychlovat. Zrychlil i vyplácení. Musel poznat, jak moc se mi to líbí. Nedalo mu to a po chvíli přitvrdil. Jak prsty, tak rukou.
Překvapilo ho, když jsem to zarazila: „Dost!”
Dalo mu to práci, ale přestal, jak mi slíbil.
„Tobě se to nelíbí?” divil se.
„Je to úžasný, ale začíná se mi točit hlava, jak ji mám dole” vysvětlila jsem s pousmáním.
Položil mě na postel a ujistil se, že může pokračovat.
„Neptej se a pokračuj!” zněla jsem dost nedočkavě. Ležela jsem na zádech. Aniž by to asi plánoval, dal mi pár ran mezi nohy. Úplně slabé nebyly, ale nebránila jsem se. I když si nejspíš nebyl jistý, jak moc se mi to zamlouvalo. Rozhodně nechtěl, abych to zarazila. Věděl, čím si mě „pojistí”. Stáhl se níž a začal mě jazykem dráždit v rozkroku. Během chvilky jsem vzdychala na celé kolo. Pokračoval, dokud jsem nebyla na pokraji orgasmu. V tu chvíli přestal, otočil mě na břicho a přitáhl do pokleku. Rychle mi rukou vysázel několik ran (možná osm, deset? Kdo by to v tuhle chvíli dokázal počítat!), asi ne tak jemných, co na začátku. Nahlas jsem vzdychala, překvapená tou změnou a napůl v transu se začínající extáze. Na nic už nečekal a zezadu do mě pronikl. Většinou jsme byli na jemný a klidný sex, teď jsme k tomu měli ale daleko. Narážel do mě rychle a poměrně tvrdě. Byla jsem ale tak vlhká, že mě to nebolelo a sama jsem zrychlovala. Moje vzdechy ho nutily ještě víc a víc narážet. Netrvalo dlouho a byla jsem na vrcholu extáze….