Léto

„Čeho jsem se to dočkala“ – hořekovala babička. „Čověk je na žábu pyšný, že má slečnu gymnazistku, jediné potěšení, náděj rodiny – když už z těch sígrů ničehož nevyrostlo. A vona se mu začne spouštět – právě s těma sígrama! Zahání nudu na nuda pláži – a ještě jim pózuje na nemravný vobrázky ooouplně nahatá!  Dozvědět se to dědeček, tak tě seřeže tak, že si nesedneš čtrnáct dní! Takže si ty žábo hloupá, měla štěstí, že sem tě chytila já – páč  to si nesedneš akorát tejden!“

Ano, dámy a pánové. Byla jsem v prekérní situaci. Ohnutá přes koleno, své stále ještě  temperamentní babičky, s naprostým nepochopením pro moji křehkou dívčí duši. Byla jsem úplně nahatá – protože mne bábi nachytala na nudapláži, zrovna když jsem pózovala bratrancům coby „vénus from Mílo“ – a Venuše musí být nahá, to se vrrr! A moje nebohá, baculatá, nahatá, hambatá vysazená panímanda dostávala pořádný prázdninový sekec mazec rákoskou. No, nebudu ze sebe dělat hrdinku – ječela jsem na celý kolo protože to štííípalo a bolelo a pálilo!  A kdyby ještě bábi věděla, že mě kluci poňoukali k tomu abych šla s nima večer do stodoly na seno… Jejej! To by mi jistě přidala ještě víc!  Babička mne držela pevně a rákoskou mi sázela jeden lepanec za druhým, takže jsem si málem přeřvala hlasivky. Ale nemyslite si, já jsem moc dobře věděla, že dostávám zaslouženě. Akorát mě štvalo, že z toho zase kluci vyváznou s pár fackama, protože těm babička ani dědeček na zadek nenaloží – ale na druhou stranu, jsem věděla, že platí ono všeho do času. Až se to dozví teta tak o ně prachovku přerazí, takže i pánové si příjdou hezky na své.

Jo, jasně, slibovala jsem, brečela a ječela a omlouvala se babičce, že jsem to tak nemyslela, že jsem to nechtěla udělat. Ale houby. Kluci byli proti mně trošku zvířátka, sice stejná babička a mateřská linie ale jejich tatík, můj strýček byl – jednodušší člověk. Zato tetička byla stejně živelná jako naše máti, snad ještě víc hrom do police a pro nějakou tu ránu, když si to její „zlatíčka a drahouškové“ zasloužili, věru nešla daleko. Takže já věděla, že kluci budou stejně biti jako žito, ale teď jsem měla pocit, že jsem tím žitem ona a přála jsem si ať mám místo zadku pytel, protože obě půlky mě už nesnesitelně pálily.

Já dobře věděla, že nemám lézt na „hambatou pláž“. Že co je dovoleno volovi, není dovoleno královi. Že kluci z kupecké rodiny, jsou společensky pode mnou, dcerou advokáta a vnučkou velkotovárníka (z otcovy strany). A taky jsem moc dobře věděla, že dozvědět se to naše „Mamá“ dostanu řádně karabáčem „na obě strany“. Jenže… oni ti moji bratranci byli tak krááásní – blbečci. Hrála jsem naivku a pokoušela je. Stylizovala jsem se do svého milovaného obrazu od Mánesa – nazvaného Léto. Chtěla jsem být stejně žádoucí a svůdná, jako ta nahá dívka na obraze. Takže jsem nezaváhala. A jasně že jsem lezla na „nahatou pláž“, byť jsme to měli zakázané. No dobrá, asi mi měla babička odpustit, že jsem tam lezla kdy na té pláži nikdo nebyl. Ale brala jsem to tak, že naše bábi je prostě naše bábi a nemá moc pochopení pro modernu a celkovou emancipaci a společenskou angažovanost. Tedy – přesněji – nebyl tam nikdo krom bratranců, co sebou měli foťák a slibovali, že až udělají pár obrázků, namalují podle nich obraz hezčí nežli léto. Jiřímu obrazy šly. Tedy…krajinky mu šly. Pak koně…. a jo… už maloval holku, úplně hambatou. Starostovic Manku. Však ta se taky bála, aby se na to nepřišlo, protože by se u nich slavil „svatej Bouchal“. A tak, ve své ženské – ano – už ženské – ješitnosti – jsem ji chtěla trumfnout. Protože jsem věděla že jsem hezčí. Já blond, ona bruneta, ona hnědé oči, já zelené. Ona rovné vlasy – ale tak sprostě rovné, na pěšinku a do copů a já zvlněné, na ramena, co zvlněné – kudrnaté! A vůbec – měla sem hezčí zadek a nohy a větší prsa, heč!

Najednou vrzly dveře a ozval se baryton našeho dědečka – „A jéje, babi, copak to naše slečna študentka provedla, že má rákos dneska posvícení? Holka nešťastná, to je šunkovej nářez, tomu se říká sekec mazec, prdel máš už jako ta potvora zebra. Babičko, nech už ju bejt, vždyť nám tu od samého plácání shoří a oči své zelené si vypláče! I to víš dědečku, byla hubatá a odmlouvačná, tak jsem ji trošku domluvila. Má moc velkopanské manýry“, řekla babička a pustila mne ze svého objetí, takže jsem se mohla narovnat, utřít slzy – a hlavně – hladit spráskaný zadek. „Nu drzá bysi býti na babičku neměla Sofi“ řekl dědeček. „Ono pak se slaví svatý bouchal… ale to víš, nemůžeme ti tu trpět neuctivost. Já vím, dědoušku“ vzlykla jsem.  „Já jsem byla ale opravdu drzá víš, povyšovala jsem se, na bratránky a tetičku se strejčkem, řekla sem že sou „huncůti a šašcínský plavajzníci“ – a tak mi babi nabila „na holou“. No, podíval se na mne děda úkosem, „ za to by ti nabila i tvoja mama, a že to je duše vlídná a trpělivá“ dodal a namazal si chleba vrchovatou vrstvou sádla. Vona má tetku ráda, to víš ! Sestra. Teďkonc jdi do kolny a tam si strč sesekanů prdelu do lavóru, pak ti na to Iška dá masť. „Iško“ zavola do chodby a přiběhla služka. „Nachystajó hojivó masť, protože tady milost paní měla důvěrné pohovor s jemnost slečinkou a ju se teď bude těžko dosedat na tvrdý sesle dubový, co tu máme, tož ji to namažó, nechť nám nevynese spaní! Jistě vzácnej pane“ kývla služka. „A ty Sofinko, jdi se umýt a prcku zchladit“.

Ubulená, urousaná jsem malými krůčky, hladíc si zadek  který opravdu hoodně moc bolel šla do „kolny“ tam si vlezla do kádě s ledovou vodou, ještě trochu ledu z ledárny hodila a sedla si tam na bobek. Stále popotahujíc, jsem si utřela oči, a uvědomila si, že i když mne babička pořádně napráskala, přeci mne má ráda. A že já byla hloupá a málem se do problému dostala, kdybych s klukama na půdu lozila a tam s nima dělala bůhví co. Až se mi zuby rozklepaly, uvědomivše si, že jsem mohla z toho i otěhotnět, tak naivní pipina, abych nevěděla jak děti na svět chodí jsem zase nebyla. Nu to by bylo haló, to by byl poprask, to by měli naši radost, kdybych jim s outěžkem dom z prázdnin přijela. Omyla jsem si obličej, seděla na bobečku, chladila si půlky potrestané sedinky a zpytovala svědomí. „Výprask na zadek holý holí bolí.“ pomyslela jsem si. Ale svým způsobem jsem byla ráda, že jsem dostala. Však mi to teď Iška namaže a nic to už bolet večer nebude.

Však to nebyl první výprask, který jsem od babičky toho léta svého panenského osmnáctého obdržela, jejej. Byl velký a bolel, protože úřadovala na mých zadních lících rákoska, ale ve městě jsem byla s babičkou, u našeho rodinného pana doktora, na prohlídce, jako každoročně. Maminka si ho považoval, protože už ji s tetičkou ošetřoval. Ale tentokráte se to neobešlo bez jedné lapálie. Měla jsem totiž dostat – injekci ! Zdravotní, pro posílení organismu a imunity zvláště. Věřte že jsem se hodně potila, když jsem dostala příkaz, abych šaty si vykasala, kalhotek spustila, o stůl se předklonila a zadničku vysadila. To první jsem zvládla, ale když jsem viděla tu velkou stříkačku s dlouhou a ostrou jehlou, začala jsem býti – odmlouvačná, hysterická a vzdorovitá. Začala jsem vřeštět jako malé dítě, prchati po ordinaci a plakat, že „injekci nechci“. Vůbec jsem se nechovala jako osmnáctiletá mladá dáma, ale jako malý fracek, co by si zasloužil pár facek. Tu babičce došla se mnou trpělivost. Chytla mne za ruku, odvedla za plentu, tam se posadila na stoličku a ohnula si mne přes koleno. Sukni mi vykasala, kalhotky stáhla a pořádně – byť jen rukou – na zadek pořádně naplácala – chápete? Mně! Studentce! Málem maturantce! Ječela jsem a řvala jako malá, protože jsem se jako malá chovala, tož jsem jako malá taky zasloužené odměny dostala.

 A co víc. Jak jsem byla, babička mne odvlekla k lehátku, tak mne přidržela – s holou a začervenalou zadnicí, brečíčí a kňourající – a pak mi sestřička píchla injekci do pravé půlky – křičela a ryčela jsem jako by mne na nože brali, ale když babička sykla, uklidnila jsem se – a došlo mi, že celé to divadlo i bylo zbytečné, protože přes svůj hrůzyplný zjev ona injekce zdravotní pro posílení organismu – bolela jen málo, jako když se o jehlu člověk píchne, tak jen fakt, že musila jsem mít zadek holý vysazený byl nepříjemný, ale aplikace léku ne. Byla jsem červená až na zadku, který jsem ostatně měla červený dosti od babičciny přísné dlaně a velmi se styděla za to, jak jsem se nedůstojně chovala.

Když jsem šla  po velkém babiččině domlouvání rákoskou večer do vsi, dědečkovi  do hospody pro pivo, musila jsem projít kolem domů tetina a tu jsem slyšela velkého křiku a naříkání – teta právě dávala klukům „kázáníčko“ a ti bědovali více než já, i nakoukla jsem mírně škvírkou zpoza okna a viděla – jen trochu nohy tetiny a míhající se nohy jednoho z bratranců a křik a pláč. I donesla jsem pivo dědečkovi, ale nepopírám, tuto noc a i dvě další, raději na břichu spala jsem, byť mne Iška sedinku sesekanou mastí hojivou potřela. Ale v duchu jsem byla ráda, že jsem si ještě „panenský pel“ sobě uchovala. Však on se najde někdo, kdo mne ho zbaví – a nebude to některý z bratranců, či těch vesnických kluků. Doufám!