S Marcelou jsem se seznámil na internetu. Byla skutečně tím, za co se vydávala, a brzy jsem se do ní zamiloval. Zdála se být dobře vychovaná a i její rodiče mi byli sympatičtí, a tak jsem nic jsem nenamítal, když si přáli, abych se s jejich dcerou oženil.
Půl roku po svatbě ale začala být neposlušná. Odmítala plnit moje i ty nejpregnantněji formulované příkazy; jen mávla rukou, jako abych ji svými hloupými nápady neobtěžoval. Mám ji rád, a tak jsem doufal, že je to jen nějaká malá chyba, která půjde snadno spravit. Nevěděl jsem ale jak, a tak jsem zavolal jejímu tátovi. Je to sice prostý venkovský člověk, říká se ale o něm, že se vyzná skoro ve všem.
„To to nedokážeš udělat sám?“ řekl tchán, a v jeho hlase byl slyšet despekt vůči generaci, která by chtěla řídit svět, ale nedokáže si poradit ani s malými problémy doma.
Chtěl jsem namítnout, že podle svatební smlouvy je Marcela ještě v záruce, a opravit by ji měl tedy on, ale nepustil mě ke slovu…
„Jak dlouho už je neposlušná?“ zeptal se.
„Týden, ale…“
Tchán mě přerušil: „Proč si nezavolal dřív? Bylo by to jednodušší. Máš ale štěstí. Helena přišla z diskotéky domů až dneska ráno, a právě se jí chystám také „opravit“. Budeš ale také potřebovat nějaké nářadí. Ať Marcela přinese z nábřeží pár vrbových proutků. Poslal jsem Helenu s matkou k potoku také pro nějaké. U nás je už venku trochu chladno, a matka řekla, že se nejdříve obě musí převléknout do něčeho teplejšího, takže to chvilku potrvá. Nachystej si kameru a za půl hodiny se sejdeme na síti. Tak, jako když nedávno matka Marcele ukazovala, jak se vaří špagety. Bude to jednodušší, než ti to vysvětlovat po telefonu.“
Poněkud jsem znejistěl. Helena je Marcelina mladší sestra, a jestli i ona potřebuje opravu, mohlo by to být buď dědičné, a nebo snad nějaký virus…?
Pro proutky jsem musel dojít sám, Marcela je přinést odmítla.
Když jsem se za půlhodiny přihlásil, tchán už byl připraven. Helena stála vedle něj a v očích se jí leskly slzy. Ta oprava zřejmě bude mít bolestivé vedlejší účinky. Tchán se podíval do kamery a zavolal na Marcelu. Tvářila se vzpurně, a tím ho rozzlobila.
„Teď uděláš všechno, co ti řeknu já a nebo Karel. A jestli ne, tak se k vám hned rozjedu a to tě pak bude moc a moc mrzet. Rozumělas?“
Kývla hlavou, jako že ano. Ale její otec chtěl mít naprostou jistotu:
„Rozumělas?“ zeptal se ještě jednou a hlasitěji.
„Ano,“ špitla moje žena.
A praktická ukázka mohla začít.
Nejdřív tchán poručil oběma dcerám, aby nachystaly židli. Helena a hned po ní i Marcela vysunuly jednu od stolu a postavily ji, Helena před otce, Marcela přede mně. Pak nám musely podat proutek. Marcela vzala ten nejkratší, ale na otcův příkaz mě musela podat jiný. Oba jsme si opřeli o tu židli levou nohu, a když si tchán přehnul Helenu přes koleno, pokusil jsem se udělat totéž s Marcelou. Vzepřela se. Jenže její otec to viděl, a opět jí pohrozil svým příjezdem, takže přece jen poslechla. Pak tchán začal vyhrnovat Heleně sukni, a já dělal totéž své ženě. Byl jsem o něco rychlejší, protože Marcela měla na sobě jen tenké krátké šaty. Za to Helena byla oblečená v tlustou dlouhou sukni, zřejmě po babičce. A pod ní… Málem jsem se rozesmál. Podle silné vrstvy látky, která kryla její zadnici, se zdálo, že má na sobě alespoň patery kalhotky. Moc jsem se nespletl. Když jí je tchán začal postupně ze zadku stahovat, napočítal jsem jich šest.
„To byl tvůj nápad, že?“ zeptal se manželky, a podle toho, že tchýně nic neřekla a sklopila hlavu k zemi, jsem usoudil, že takové plýtvání materiálem jejího muže rozhněvalo a tak menší oprava čeká i ji. Já to měl mnohem jednodušší. Marcela kalhotky nosila málokdy.
Stejně jako tchán Helenu jsem i já Marcelu pevně uchopil kolem pasu a oba vrbové proutky začaly svištět vzduchem. Sice jsem něco podobného už viděl na hodně starých klipech na internetu - říkali tomu výprask. Byla to jen virtuální realita, takhle „na živo“ to bylo mnohem vzrušující. Také jsem netušil, že moje žena dokáže vyzpívat tak vysoké „C“. Na obou zadnicích přibýval jeden rudý proužek za druhým. Když jich bylo dvanáct, tchán na chvilku přestal.
„Už to začínáš umět,“ řekl. „Příště kvůli takové maličkosti mě nemusíš volat. A pamatuj si, nejlepší počet je pětadvacet. A měla by si to sama nahlas počítat, abys ji náhodou neošidil.“
A opět jsme se rozmáchli a nechali proutek dopadnout na holé zadnice neposlušných sester. A počtrnácté, popatnácté, pošestnácté... Moc se mi to zalíbilo. Manželčin vyšpulený zadeček, kterému vodorovné proužky vzhledově přidaly trochu na objemu, vypadal velice sexy, a tak mě mrzelo, že oprava netrvala trochu déle.
Helena i Marcela brečely a usilovně si hladily zadnici. Stejně jako tchán dceru, i já jsem manželku odvedl ke zdi, kde si musely kleknout a dát ruce za hlavu. Ani mě nepřekvapilo, že Marcela tak učinila bez protestů. Oprava se povedla. Už to byla zase moje poslušná žena. Oddechl jsem si a poděkoval tchánovi, že mi poradil, co a jak mám udělat, kdyby se zase někdy porouchala. A že je nejbližší vrba daleko? Vždycky si ten proutek mohu objednat v nějakém specializovaném internetovém obchodu s okamžitou donáškou až do domu.
Nakonec jsme oba namířili kamery na seřezané zadnice obou sester. Pečlivě jsem je porovnával. Zatímco švagrová ji měla pruhovanou jako podle pravítka, Marcelina byla posetá proužky tak trochu halabala. Inu tchán byl mistr, a já učedník. Příště si budu muset dát víc zaležet. Ještě jsem si zopakoval pracovní postup: vybrat proutek, přehnout přes koleno, zdvihnout sukni, stáhnout kalhotky a…
Najednou jsem z reproduktoru zaslechl, jak tchán přísným hlasem nařizuje své ženě, aby přišla k němu a položila se mu na klín. Aha, řekl jsem si, teď se chystá opravovat i ji. Nemýlil jsem se, protože vzápětí tchýně začala vzlykat. Když ale místo svištění proutku bylo slyšet jen hlasité, ničím netlumené pleskání, usoudil jsem, že tentokrát tchán žádné nářadí nepotřebuje. Zřejmě když se na chybu přijde včas, dá se spravit rukou. Zastyděl jsem se. Kdybych mu zavolal už před týdnem… Budu se muset Marcele omluvit a slíbit jí, že když zase někdy začne být neposlušná, nebudu na nic čekat a opravím si ji sám a hned. I když mě potom bude asi bolet ruka, udělám to rád, protože svou ženu miluji…