Simulantka

Slečně Leoně přezdívané Lea se prostě nechtělo do školy.  Ano, psaly se předmaturitní písemky – a Lea nebyla zrovna vzornou studentkou, co se týkalo největší vědy – matematiky. Nesnášela ji, ačkoliv dědeček byl význačným matematikem, babička ministryní, tatínek profesorem na ČVUT a maminka byla uznávanou lékařkou s hodností docentky a přednostky kliniky.  Lea se však poněkud odrodila, na rozdíl od její mladší sestry Filomény, zvané „Fili“, která byla premiantka a šlo ji všechno.  Na rozdíl od nesmělé Fili však byla Lea živelná a poživačná, takže již dávno nebyla  pannou nevinnou a rozhodně nepatřila mezi abstinentky, naopak měla pověst pařmenky. Díky opravdu zabezpečené rodině měla jednu výhodu – dávno nemusela bydlet u rodičů, protože ji dědeček s babičkou zařídili spolu s Fili společný obrovský byt přímo v centru, - 250m dvě křídla – každá ze sester tedy měla své vlastní třípokojové apartmá. Ale je pravda, že pokud bydlela Lea u rodičů, neměla na nějaké flákání a ulejvání čas a hlavně – tatínek byl laskavý, poněkud nepraktický pan profesor, kterého šlo vždycky ukecat „dceřinými zbraněmi“ - škemráním, žadoněním, lísáním, případně uvařením oblíbeného pudingu a kakaa. Zato na maminku nic neplatilo – a neváhala si – pokud to bylo nutné – přehnout nezdárnou dceru přes koleno a pořádně ji naplácat baculatou zadničku vařečkou, plácačko a když to bylo už jo vážné – i rákoskou - do červena – po takovém pedagogickém působení měla Lea vždy méně chuti ulévat se, nebo tropit alotria. A strašně ji hnětlo, že Fili dostala maximálně vyhubováno, na druhou stranu považovala svou sestru – ač ji milovala – za šprtku a neskutečně nudnou intelektuálku a musila uznat, že pro „pedagogické kázáníčko“ neměla maminka u  Fili nikdy důvod.  Ta měla svou  životní dráhu nalajnovanou – a bylo jasné, že půjde  v matčiných stopách.

Nicméně venku bylo krásně, Fili byla už dávno ve škole (šprtka ušprtaná), Lea měla až odpolední výuku – ale ta písemka z matiky ji štvala ! Děsně ji iritovalo, že jako vnučka slavného profesora matematiky je považovaná automaticky za matematického génia. Ostatně rodiče předpokládali, že z ní bude právnička!  Jenže milá Lea raději preferovala pózování „na hambato“ u jistého mladého fotografa, jménem Ánry, se kterým měla nyní milostný románek. Navíc se včerejší „photo session“ neobešla jak bez sexu, tak bez láhve ne moc kvalitní whisky. Milá Lea tedy měla pořádnou migrénu, ale napadlo ji, že tentokráte se vykašle na prášky a půjde k „obvoďačce“, bude trošku – inu - trošku více simulovat - a tím se vyhne písemce.  Jistě, Lea byla dcera přednostky kliniky, ale u maminky by ji vyšetřili tak, že by se na její podvůdek přišlo – a mělo by to neblahé následky pro její ladně zaoblené sedací partie, v okamžiku kdy by se to dozvěděla maminka. Lea věděla, že jestli jejich matka něco nesnáší, tak je to lež – a kdyby se to provalilo, tak by na ni doma čekala maminka – a zcela jistě by si nezapomněla vzít sebou rákosku -  Lee se stáhnuly strachy půlky, při tom pomyšlení !“

Stará obvodní paní doktorka je hodná a dá se s ní diskutovat. Jistě bude mít pochopení pro studentku, kterou tak strašně bolí hlava a má zácpu a dušnost a vůbec…. Milá Lea se oblékla do nové luxusní halenky, mini, na dlouhé nožky si oblékla šněrovaní „jehly“, dlouhé pěstěné vlasy si pořádně rozčesala, navoněla se Channelem č. 5 a vyrazila. Před domem na ni čekala naleštěná Micra, dárek od babičky k osmnáctinám. Sice rozmazlená Leonka čekala přinejmenším „Jedničkového Bavoráka“ nebo „Áčkového Medvěda ve sportovní verzi“ ale nakonec uznala, že i japonský prcek má své neodolatelné kouzlo – a ona aspoň nemusí cestovat „Sockou“ což je pro dámu jejich kvalit něco ponižujícího! Leonka si ještě udělala poslední selfíčko, pohodila bujnou hřívou, smartfouna šoupla do kabelky a vyrazila k ordinaci své praktické lékařky.

Kromě pár babiček, které si tam došly pro léky tam nikdo nebyl.  Lea si sedla na lavičku a tvářila se zkormouceně. Hlava ji bolela, ale přesto ji v ní šrotovalo, jak to narafičit aby se vyhnula písemce. Když vyšla sestřička, podala ji studentka kartičku a zahuhlala cosi o migréně a úporných bolestech břicha.  Čekala ještě půl hodinky, než konečně vešla do ordinace. A tam ji čekalo nemilé překvapení. Místo staré paní doktorky, zde seděla úplně nová, mladá lékařka, kterou navíc Lea moc dobře znala – protože to byla – bývalá zástupkyně její vlastní matky – a navíc sestra Leončiny spolužačky Mikeily  a v neposlední místní místostarostka. „Ou jé…průůšvih, blesklo ji hlavou“ ale tak snad ji ukecám! pomyslila si Leonka.

„Á podívejme se, usmála se paní doktorka, slečna Lea! Jakpak se má maminka? Děkuju...dobře… „ zakoktala  Lea. A copak vás trápí Leonko ? Paní doktorko, zafňukala Lea, mně trápí migréna. Ale fest! A bolí břicho… „Nemáte teď zrovna menstruaci, Leo ?“ Dívka zavrtěla hlavou. To nemám ! Ale to břicho mě fakt bolí! Lékařka se podívala do počítačové lékařské dokumentace - „Hm, migrenička“ jinak zdravá. „Sestři, odeberete slečně krev!“ Lea zbledla – jestli něco nesnášela – tak odběry.  Představa jehly v žíle a nepříjemného tlaku v ruce v ní vzbuzovala hrůzu. „Jééé, paní doktorko, musí to být? Musí! Nebyla jste tu skoro rok! A když vás bolí břicho… Položte se tady na lehátko – nejdřív vám sestřička odebere krev a pak vás vyšetřím. Lea nepříliš ochotně uposlechla.  Sestřička k ní přikročila, nasadila škrtidlo a poručila pořádně zapumpovat. Potom následovalo nezbytné štípnutí a onen tlak, který Lea tak nesnášela. V duchu si nadávala – ale to netušila, že nepůjde o jediný diagnostický úkon, který ji dneska čeká.

Po odběru ji paní doktorka poručila, aby se svlékla do spodního prádla a pořádně ji prohmatala břicho. Lea kňourala a fňukala, aby dodala svému tvrzení o urputných bolestech břicha na váze.  Na starou paní doktorku, by to možná zabralo, ale kdepak slečna zástupkyně! Šup – a Leončino břiško dostalo pořádnou porci gelu a za chvíli po něm šmejdil ultrazvuk. Lékařka nic nenašla, i když pacientka tvrdila, že ji břicho bolí ještě víc než hlava. „Á vidíte! Hlava! Sestřičko – píchnete tady slečně jednu do zadečku!  Ou ! Tohle Lea nečekala!  Myslela, že dostane prášek – a najednou injekce! A do zadku! „Paní doktorko, musí to opravdu být? Nestačil by prášek? Ale no tak! Taková velká holka! Injekce má rychlejší nástup – a vůbec- kalhotky dolů – prdku vyšpulit ! Chcete to ve stoje nebo v leže?“ zeptala se lakonicky sestřička. „Noo, já nevím… a bude to bolet? Moc?“– měla pláč na krajíčku.  „Nebude! Tak...tak třeba ve stoje...no...“ řekla Lea. „Tak si vykasejte sukénku, kalhotky dolů, zadeček vyšpulit – poručila sestřička a Leonka si nepříliš ochotně stáhla kalhotky a vysadila svou baculatou zadničku podobnou broskvičce.  „Chcete to do levé, nebo do pravé ?“ zněla otázka. Lea polomrtvá strachy jen zajektala… „To to to je je jedno“. Sestřička pokrčila rameny, potřela pravou půlku a když se jejich beder dotkl  vlhký tampon, Lea se zatřásla. A pak – lup! Sykla když ucítila v pravé hýždi bodnutí a pak tlak, jak si lék začal protlačovat cestu dovnitř jejího půvabného „Glutea Maxima“. „Auvajs! To bolí! Ale no tak!“ ozvala se paní doktorka, „Takové ďobnutí…  a Leonko, nemáte náhodou dneska písemky? Miky něco říkala… že máte…“ pravila, zatímco si něco psala na počítači. „Češtinu, tuším. Nééé“, zakňourala Lea, „Matiku… Jó matiku“, pískla paní doktorka, tak na tu jste dobrá, ne ? Tatínek profesor, dědeček… Ani ne“, zakňourala Lea...“Auuu, ta injekce moc bolí, už to bude sestři ? Však už to je,“ řekla lakonicky sestřička a trošku pomasírovala místo  vpichu-no vidíte slečno, máte to za sebou !“

„Leonko, když už tu jste takhle vyšpulená – řekla paní doktorka nasazující si rukavice – vylezte mi tady na lehátko a udělejte kočičku… ne kalhotky si zatím nenasazujte.  Pro..pro..proč ? Vyšetřím vás per rectum ! Ledviny ani vaječníky to nejsou, ale kouknu se jestli to není počínající apendix ! A musí to být? Musí!  A žádné odmlouvání! Za chvíli už Lea skučela, když ji paní doktorka opravdu řádně prošetřila skrz konečník. Zavrtěla hlavou. „Nic!  Není důvod, aby vás bolelo břicho Leonko. Sestři! Vyndejte mi žanetku, dáme slečně malé klyzma. Klistýr ne!  Prosím!  Jen ne klistýr! Paní doktorko! Leonko! Když vás bolí břicho, a vy tvrdíte že vás bolí – tak vám klistýrek pomůže. Je jen malý… Paní doktorko…“ špitla Lea. „Mohla byste poslat sestřičku pryč?  Na chvíli? Já vám chci něco říct! Lekářka na ni pohlédla tázavě – ale přesto zavelela „Teri, jdete udělat kartotéku!“ Když děvče zmizelo ve dveřích, Lea sklopila zrak a řekla: „Prosím vás, paní doktorko, já se děsně bála písemky, jak říkala Miky, já se chtěla – ulejt… hlava mě bolela ale břicho vůbec, prosím vás nedávejte mi klistýr. Já se ho bojím!  A je to zbytečné!  Já měla jen migrénu. Já vám… Lhala!“ konstatovala lékařka. „Prosím vás – neříkejte to mamince ! Ona by mi dala pět a dvacet, na holou a rákoskou!“ fňukala slečinka.

„Leo“, vzala její bradu do rukou lékařka, já to věděla, že simulujete. Kdybyste nelhala, určitě bychom se dohodly ale vy lžete, zbytečně zdržujete…, místo abyste kápla božskou. Udělat mi tohle Miky, tak dostane ode mě na prdel – a já – sáhla po telefonu – to vaší mamince zavolám – a myslím, že s vámi naloží „taky dle zásluh-vy si těch pětadvacet dneska zasloužíte!.  A nešlo...by to nějak vyřešit? Já to už neudělám...jen to neříkejte mamince! Ona mi dá opravdu určitě rákoskou - a já nechci-víte-to moc bolí !! Hm“...podívala se na ni lékařka úkosem. „Tak víte co Leo – já to vaší mamince neřeknu – ale!“ V mžiku ji chytla za ruku, přitáhla si ji k sobě a než se stačila Lea vzpamatovat, velice zručně si ji ohnula přes koleno, že nestačila ani vypísknout překvapením. A protože byla ještě – inu bez kalhotek a prdelku měla holou – dopadaly na její půlky pořádné lepanečky. – „Ale vyřídím to sama !  Jako bych si to vyřídila s Miky!“  Lea kňourala a vrtěla zadničkou, ale paní doktorka si ji hezky podržela, takže kopající a kňourající slečna obdržela na „vyšpulenou myšpuli“ pořádných pět a dvacet lepanečků – které pořádně pálily, štípaly a zbarvily alabastrovou kůži Leončiny prdelky do růžového odstínu.  „To máte propříště Leonko -byste věděla že nemáte lhát své obvodní lékařce! A ulejvat se z písemky vymýšlením si neexistujících potíží – simulovat!“  Lea pištěla a brečela, kopala nožkama a nabírala jako malá holka. Ale paní doktorka ukázala, že má ve vyplácení nezbedných slečen praxi – poctivě střídala obě půlky Leončiny vyšpulené kulaté a masité zadničky a uštědřovala ji jeden lepaneček za druhým. Po každé ráně se Leončiny půlky půvabně zavlněly a brekot vyplácené simulantky ukázal, že tahle terapie bude nade všecko účinná! Leonka by teď věru byla radši na písemkách, v lavici, ve škole, vedle Miky, nežli ohnutá přes koleno její rezolutní a přísné paní sestry! Lea si v duchu nadávala jak mohla být tak hloupá! Však ji Miky líčila, že je její „ségra“ pěkně přísná a nejednou si ji ohnula přes koleno a Miky pak pěkně dlouho pálilo „tam vzadu“.  Nu a teď to zažila ke své smůle doslova z první ruky i Leonka! Bolelo to ještě víc, nežli „nášup“ od maminky – přece jen, paní doktorka byla o více než polovinu mladší a měla ve výprasku opravdu fortel! Takže i když Lea dostávala jen rukou – šlo o nezapomenutelný zážitek - doslova za všechny prachy!

Ale vše má svůj konec –i výprask.  Paní doktorka ji propustila ze svého sevření a řekla vesele – „Ták hotovo – a za tuhle terapii - očkování proti lhaní - dostanu 250 Kč, protože ta je bez pojišťovny. Jasné? A-an-ano…“ Zafňukala Lea. „Ale abyste věděla, že su grant… a mám pochopení – ehm...pro maturantky… a dcery svých ex kolegyň a spolužačky a kamarádky mé nezdárné mladší sestry – tak tady máte potvrzení na tu migrénu – a Miky řeknu, aby vás omluvila, že jsem vás vyšetřila – a ošetřila – ale koukejte se to do příště naučit! A příště“, uculila se, pijte něco lepšího, ten levný chlast z nich táhne jako ze sudu. Však se nežinýrujou, já na střední nebyla jiná… Tak a teď dostanu těch 250Kč za „léčebný zákrok“. „A fňukla Lea“ můžu platit kartou? „Můžete! Zněla rázná odpověď „Tak na shledanou a děkuju paní doktorko, řekla již ustrojená Lea a vycouvala z ordinace na chodbu, kde málem vrazila do sestřičky.  „Á slečna dostala terapii, co? Aplikovanou na holou! Však nelžou, ona paní doktorka nemá zas tak moc pochopení pro simulantky, ale ocení pravdu. Naschle slečno“ řekla a odešla vrtíc spokojeně hezky tvarovaným, poplácání hodným zadečkem vzápětí se ohlédla přes rameno a pak doběhla Leu a ukázala spiklenecké gesto: „Nic si z toho nedělejte slečno Leo, ona je paní doktorka rázná – a já od ní dostala na holou taky – když jsem lhala a neuklidila ordinaci a místo toho šla na rande. Ale lepší než vyhazov, nebo vejprask doma – rákoskou, ne?“ Lea pokývala hlavou a šla k autu. Prdelka ji bolela a pálila, takže když dosedla sykla bolestí, ale moc dobře věděla, že dnešní nečekaná výchovná lekce byla zasloužená.

Když otevřela dveře bytu, uslyšela nářek a pláč Fili – celá vyděšená běžela do jejího křídla, div si kotník na jehlách nezvrtla – a tam se ji naskytla nevídaná scéna – Na židli seděla maminka, měla „ségru“ ohnutou přes koleno a dávala ji výprask – poprvé v životě a na holou! Fili řvala a brečela a matka ji poctivě sázela plácačkou jednu za druhou. „Mami? Ségra, co se děje? Nic…!“ konstatovala lakonicky matka… jen, že budeš tetička… naše premiantka se v osmnácti rozhodla stát maminkou...Naše Fil Ta cudná Fili? Proboha a kdo je otec ? Ánry,“ zakňourala Fily. „Cože? Ten fotograf ségra? Jooo… já mu stááála – auuu – nahá...a….“ Matka přestala s výpraskem mladší dcery a i ta přes závoj slz zírala na svou sestru, která právě propadla  v neřízený smích…