aneb
"Předmanželská agitace"
Źili-byli, jednou-jedni, bohatí a mocní královští manželé. Oba byli šťastní a spokojeni, trápilo je jen, že nemají děti. Navěrívili tedy věhlasnou jasnovidku - a ta jim předlověděla, že dítě mít budou - ale ke štěstí ho dovede někdo jiný. Toho však pan král s královnou nedbali a když se jim po čase narodila hezoulinká zdravá dceruška, byli přešťastni. Jenomže...! Oni tu svou vytpuženou ratolístku tak nesmírně rozmazlili, že to bylo k nevydržení! A tak jí všichni a každý říkali Fiflína. Když přišel čas, aby si hledala ženicha, bylo zle. Nikdo, ale prach nikdo, nebyl té zhýčkané Fiflíně dost a dost dobrý. Odmítala jednoho nápadníka za druhým - až na ni časem skrz-naskrz zanevřeli. Poslední z posledních pak přijel na námluvy princ jménem Bohatýn. Byl mladý a krásný, jméno mu však rodičové z Nemanic dali v naději, že mu sám Osud snad bohatství nadělí. To mu však Fortuna do těch let nedopřála. A tak, co nápadník, sklidil jen posměšky. Odjel a nastalo trápení. Před krále s královnou předstoupil pan dvorní hvězdopravec a prohlásil, že Osud už krásného manžela Fiflíně nepřipraví. Na královnu z toho přišla taková žalost, že se až rozstonala - a brzy i zemřela. Princeznu to možná trápilo, krále málem usoužilo - ale, muselo se žít dál. A že byl pan král pořád králem, musel se zase oženit. To už je zákon. A tak Fiflína dostala královskou macechu, princeznu Silenu. To byla dívčina sotva že starší, než Fiflína sama. (Zato však velice rázná - a silná.) Zprvu se nedělo prakticky nic - PAK SE VŠAK NAVRÁTIL SÁM PAN PRINC BOHATÝN!
Ten zatím nezahálel!
Jakmile zklamán a ponížen usouženě odešel, ihned začal přemýšlet, jak zvětšit své malé bohatství. Nakonec se vydal k pekelnému černokněžníkovi. Ten řekl, že bohatství princi poskytne, leč - za jistou proti-cenu. Nebyla to duše, nýbrž - pohlednost prinvovy sošně-mužné tváře. Jak sám přesně řekl, chtěl jeho dobrou krásu. Princ - souhlasil. Z krasavce se stal ošklivcem - a jeho přeskromný poklad byl proměněn v největší jmění široko daleko. Tak se vydal na druhé námluvy.
JENŽE!
U FIFLÍNY DOMA SE VŠAK ZATÍM TÉŽ DĚLY VĚCI!
Mladičká královna Silena se rázně chopila povinností paní domu - a zjistila, že... Jsou na huntě. Fiflínina rozmazlenost - a konflikty s odmítnutými nápadníky - je málem ožebračily. Toto odhalení pak téměř rozezlilo i přelaskavého otce, krále. Oni Prostě MUSELI Nějak naplnit svou prázdnou pokladnici...
A TU SE "ZJEVIL" ZOŠKLIVĚLÝ VELE-BOHÁČ BOHATÝN!!!
To byla mela!!
Fiflína jančila jako pominutá, protože - jak dříve toužila po bohatství, nyní si příčila samého nápadníka. Přitom - on změněný Bohatýn nebyl přímo hnusný či odporný. On se stal,... Bledým-to skoro do šeda, světlookým, vlasy mu zpopelavěly - strašidelně zpřízračněl.
A Fiflína šílela tak, že raději zas odejel. Tentokrát se ovšem smál on. Jejich chudobě - a jejich ponížení. A macecha Silena jednala! Však své jméno věru darmo nenosila!! Nejprve mužovi-královi všecičko pověděla, souhlas si vyžádala-a konala!
Vzala čarovné zrcadlo, co věnem přinesla, své vlastní, věrné sloužící, tajně uchystala jednu temnou komoru a vyšla si za pastorkyní.
Po dobrém, rozumně, citlivě a trpělivě schovance vyložila, co a jak a proč je její vstřícnost k méně vzhlednému ženichu nezbytně nutná.
Nu, panečku...! Tedy - Ta si dala! Chráněnka na ni vylítla, div šaty nervala, vlasy neškubala a nehty nedrápala! I pěstmi by bít chtěla - a děsně křičela. Ona, Fiflína, chtěla...!!! Ona, Fiflína, nechtěla...!!! A královna Silena toho měla dost! A dala pokyn! A její družijníci Fiflínu popadli - a už byla ve schystané komoře! A - hrůzo do čista! Už byla I dočiata nahatá! A k uchystané lavici připoutaná! A macecha Silena si řádnou lískovku podávala! A ač schovanka ryky, skřeky hrůzostrašné vydávala, VYPLCET JI ZAČALA!!! Nahatá princezna začala dostávat výprask! Byla bita, švihána, mrskána a řezána na holou, jak ňáká vesnická husopaska! Natažená na trestné lavici, jak ňáká delikventka! A lískovkou! Jej! To Fiflína řičela! Jenže Silena - se ani neušklíbla. Jen jí proutkem další a další vysazovala. A pak si čarovné zrcadlo podala, odcházejícího Bohatýna jím zavolala a povídala:
"Neračte se obávat, princi Bohatýne!
Ještě pár okamžiků zde této mé speciální předsňatkové agitace - a má královská pastorkyně již perfektně pochopí, jak dokonale a naprosto, je vaše královská nabídka k sňatku neodolatelná!"
A taky, že - ano! Vylískaná Fiflína by ochotně přísahala na tři doliny i tři vrchy, jen aby to organizované přesvědčování už-už přestalo. I Bohatýn více než přimhouřil oko nad metodou své příští tchyně - a pan král, jeho budoucí tchán - dokonce přikyvoval.
Dál už toho mnoho k povídání vlastně není. Fiflínka se, s lískovkou za zády, vdala za Bohatýna, a že byl přes nevzhlednost dobrý a laskavý, začala ho mít opravdu ráda. I děti s ním vychovala. Stejně, jako její macecha - a nezestárlá král. Jen ta trestná lavice...! Ta už jim v komoře zůstala! Stejně, jak královně - Lískovka!