Upozornění:
Autorem této povídky je Phil K. Můžete mu posílat komentáře (anglicky) na stránce https://www.thespankinglibrary.org/index.php?func=authpage&author=Phil_K
Také můžete komentáře adresovat Fulgurovi, ten je přeloží a přepošle.
CZ překlad: Fulgur
---
Jak napravovat mladé dámy
autor: Phil K
/[Výzkumníci v Camdenském institutu pro disciplinární studia narazili na vzácnou kopii manuálu, který byl ve své době dobře známý a velmi vychvalovaný, později však upadl v zapomnění. Nyní vám předkládají úryvek, který, navzdory mírně archaickému jazyku, by mohl zaujmout současné členy LSF.]/
Jak napravovat mladé dámy (Anonym: Londýn 1925)
Část II: Tělesný trest
Kapitola 2: Výprask
/1. Klíčová pravidla/
Některé dívky výprask opovržlivě zavrhují jako "trest pro panenky" -- příliš shovívavý a mírný trest, než aby z něj měly nějaké obavy. To pouze dokazuje, že tyto mladé dámy nikdy řádný výprask nedostaly. Výprask, udělený někým, kdo ví, oč se snaží, může být nesmírně účinným a pamětihodným trestem, který i ty nejvzdorovitější šestnáctileté slečny zredukuje na uslzené prosby o smilování a procítěné sliby, že se napraví.
Účinný výprask má tři klíčová pravidla:
1. Měl by se udílet na holý zadek;
2. Měl by se udílet silně;
3. Měl by se udílet pomalu.
1. Evidentně nemá smysl, jak kdysi pravil jeden zkušený exekutor, pleskat oblečení. Výprask má bolet, a čím méně chráněná zadnice, tím více může štípat. Je-li cudnost absolutně nezbytná, lze ponechat kalhotky, avšak i ty by měly být z toho nejtenčího možného materiálu a co možná nejvíce napnuté přes cílovou oblast. Mezi exekutorem a provinilou dívkou by neměla stát žádná sukně, halena ani spodnička.
Obnažení zadnice má ještě několik dalších výhod. Zavádí do trestu prvek rituálního ponížení, zvláště výrazný u dívek v období puberty. Vezměte si například takovou hubatou sedmnáctiletou mršku, která si myslí, že je sofistikovaná a prakticky dospělá. Můžeme si snadno představit, jak na ni zapůsobí, ocitne-li se potupně přehnutá přes mužské koleno se spuštěnými kalhotkami a citlivými zadními oblinami vystavenými jak jeho pohledu, tak jeho trestající ruce. Tento element se samozřejmě ještě posiluje, pokud je trest vykonáván před dalšími lidmi; ale už pouhé vědomí, že muž, který ji trestá, se pase očima na jejím holém zadečku, sleduje, jak se vrtí a rudne, když ho vyplácí, a čerpá uspokojení z jeho kroucení, bude dostatečně ostudné. Bude to mnohem méně namyšlená mladá dáma, která po skončení svého výprasku s brekem uprchne do svého pokoje; její hrdost nebude raněna o nic méně než její pozadí.
Mimoto představuje zrůžovění, které důkladný výprask vyvolává, ideálního vizuálního průvodce pro to, jak trest pokračuje. Podle tepla zarudnutí na vyplácených půlkách může exekutor posoudit, nakolik je jeho vyplácení účinné; podle jeho rozsahu se může postarat o to, aby se každému palci cílové oblasti dostalo náležité pozornosti. Konečným výsledkem důrazně aplikovaného výprasku by měl být zadeček zalitý po celé své rozloze sytým, vyrovnaným, rudou zarděním -- příjemný pohled, který lze adekvátně zhodnotit pouze tehdy, je-li dotyčný zadeček holý.
Konečně je zde otázka zvuku. Jasné, čisté PLESK! ploché mužské dlaně, která se střetává s měkkými, holými půlkami dívčího zadečku, je podivuhodně uspokojivé a je lépe netlumit ho oděvem. Při použití náležité síly by toto plesknutí mělo zaznít jako výstřel z pistola, což oběti umožní nejen ucítit, ale i slyšet plný dopad svého trestu.
2. Čímž se rychle dostáváme k dalšímu bodu. Už od prvního plácnutí by provinilá dívka neměla mít žádné iluze o tom, že z nesnází vyvázla jenom s nějakým "trestem pro panenky". O volbě nástroje bude řeč dále, ale ať už je vybráno cokoli, mělo by se to aplikovat důrazně a plnou silou. Exekutor nemusí mít obavy, že by snad způsobil nějaké trvalé škody. Díky prozřetelnosti Přírody je ženské pozadí bohatě vycpané a ideálně vhodné pro jakékoli množství důrazného vyplácení. Jak tak výmluvně napsala vážená paní Ann Wilkinsová: /"Tak jako houba nasává velká množství vody, tak i pevný, naducaný zadek mladé dívky dokáže vstřebat i ten nejdůkladnější trest.... Když dívka dozrává, její zadnice stále více nabízí vynikající místo, kam můžete vrýt vaši nelibost."/ Dotyčná mladá dáma může zažít velké nepohodlí a možná dá přednost tomu spát na břiše a sníst příští jedno dvě jídla vestoje, ale žádné dlouhodobé fyzické následky jí nehrozí.
Stejně tak by měl být výprask dlouhý a důkladný. Až příliš často se stává, že exekutor-začátečník, poháněný pomýleným nutkáním ke shovívavosti, nechá zlobivou dívku vyváznout jen s pouhým tuctem plesknutí -- nebo i s menším počtem. Jakkoli elegantně je takovýto nedostatečný trest udělen, nebude mít velký dopad na mysl provinilé dívky -- natožpak na její zadeček. Čtyři tucty ran jsou absolutní minimum, které postačí jen pro ty nejtriviálnější prohřešky. Sto ran -- padesát na každou půlku zadečku -- je dobrým průměrným trestem a v případě vážného zlobení není přes míru ani dvě stě či více ran. Volání "Ach, přestaňte prosím -- to bolí!" a jim podobná by se pochopitelně měla ignorovat -- a nebo by se měla brát jako důkaz, že trest má náležitý efekt.
Další běžné nepochopení: exekutor-nováček by mohl předpokládat, že když je jeho paže unavená nebo dlaň rozbolavělá, je třeba s trestem přestat. To ani zdaleka. Krátká pauza nejen že umožní vychovateli, aby se zotavil, ale navíc nezměrně přidává k psychologickému účinku celého ortelu. Po důkladném výprasku může být mladá dáma odeslána na hanbu do kouta, aby přemýšlela o svých skutcích, ruce na hlavě a zrůžovělé půlky vystavené (což je sám o sobě rozkošný pohled), zatímco exekutor si asi tak na pět minut odpočine a znovu nabyde elánu. Poté, zatímco provinilá dívka uslzeně protestuje a prosí o smilování, je opět nucena zaujmout submisivní polohu přes koleno trestajícího; její choulostivý, rozbolavělý zadeček je nyní náležitě zcitlivělý a v dokonalém stavu pro další trestání.
(Je-li exekutor, snad v této činnosti poměrně nový, stále ještě odrazován bolestí v ruce, která dosud není uvyklá udílení této výchovy, může se samozřejmě v tomto bodě uchýlit k vhodnému výpraskovému nástroji, s nímž může v trestu pokračovat. Viz níže /3. Výběr nástrojů/.)
3. Ještě běžnější chybou je vyplácet příliš rychle a každou ránu ihned následovat další. Tím se dopad každého úderu drasticky snižuje, a trest pak navíc skončí příliš brzy, což umenšuje jeho psychologický dopad. Zkušený exekutor vyplácí stejnoměrně a silně a po každém úderu (případně dvojici úderů) se krátce odmlčí, aby umožnil štípání plně zapůsobit. Tímto způsobem by měl dobrý, průměrný výprask trvat asi tak deset minut a silný výprask dvacet minut nebo i půl hodiny.
Dalším vylepšením je udělat vždy po (řekněme) zhruba dvou tuctech ran delší pauzu, během níž se zhodnotí zrůžovění zadečku a prověří se, zda nebyla nějaká část cílové oblasti zanedbána. Tato taktika má jeden užitečný vedlejší efekt: provinilá dívka se tak udržuje v neustálém napětí ohledně toho, zda už trest skončil či nikoli. Mnoho zlobivých holek trucovitě mlčelo až do konce dlouhé pauzy mezi ranami. Náhlé pokračování výprasku na již rudý a chvějící se zadek, a to právě ve chvíli, kdy jeho majitelka začíná věřit, že by její ortel mohl být u konce, často povede k záplavě slz a úzkostnému kvílení o smilování -- což by se, jak jsme už řekli dříve, nemělo brát v úvahu, leda snad jako svědectví o účinnosti vašeho úsilí a povzbuzení k dalšímu napravování.
/2. Výpraskové pozice/
Má svůj dobrý důvod, že klasická výprasková poloha, kdy je oběť položena tváří dolů přes koleno exekutorovo, se někdy nazývá "časem prověřenou". V mnoha ohledech zůstává polohou optimální a v její prospěch hovoří celá řada důvodů. Je příhodná: zadnice oběti je prezentována na ideálním místě a pod ideálním úhlem pro výplatu, dostatečně blízko očím exekutora, aby mohl detailně monitorovat zarudnutí půlek. Je pohodlná pro exekutora, který tak může trest podle potřeby prodlužovat. A je i psychologicky vhodná: vzhledem k tomu, že v této pozici se obvykle vyplácejí děti, připomíná to oběti její bezmocný, podřízený vztah s trestajícím, který, pokud není přímo matkou či otcem vyplácené dívky, rozhodně zaujímá roli přísného, trestajícího rodiče.
Existují jisté drobné variace a vylepšení, jež jsou převážně otázkou vkusu. Někteří exekutoři dávají přednost tomu umístit zadek oběti centrálně do svého klína a vyplácet směrem dolů. Jiní ho raději vyšpulí přes pravé koleno (nebo samozřejmě přes levé koleno, je-li exekutor levák), aby byly údery vedeny spíše ze strany. To je možná mírně lepší možnost, neboť to pro exekutora není tak únavné a umožňuje mu to vyplácet silněji.
S tímto se také snoubí míra vyšpulení zadnice oběti. Pokud exekutor sedí na relativně nízké židli či pohovce, může oběť klečet; nebo, je-li použita vyšší rovná židle, může se vzpírat na rukou a na nohou po obou stranách exekutorova klína. U obou těchto pozic je zadeček vyšpulen ještě více. Také je možné položit horní část těla i nohy oběti (na postel či pohovku nebo na další židle), takže leží téměř vodorovně. To bude mít ten účinek, že se tím zadeček naducá, aby byl co možná nejplnější a nejměkčí.
Toto je opět převážně otázkou vkusu. Některým exekutorům se líbí napnutost vyšpuleného zadečku, díky které, jak věří, rány důrazněji štípou; jiní si cení smyslné rozkoše z vyplácení polštářovité, plně naducané zadnice. Mnoho může také záviset na fyzickém tvaru dotyčného pozadí: plnému, bujnému zadečku může docela dobře svědčit vyšpulení, zatímco menší a štíhlejší model mnoho získá z maximální naducanosti. Má-li být výprask dlouhý, může si exekutor docela dobře přát experimentovat a polohu provinilé dívky v průběhu trestu měnit.
Alternativami k pozici "přes koleno" je umístit oběť tváří dolů na postel či pohovku nebo ji přehnout přes nějaký vhodný kus nábytku (opěrka divanu je dobrá). To exekutorovi umožňuje vyplácet silněji (zvláště pokud používá nástroj jako řemen, plácačku nebo dřevěné pravítko), s plným rozmachem. (Tato pozice je také vhodná při používání rákosky; viz kapitola 3, "Výprask rákoskou".) Nebo, pokud provinilá leží dívka tváří dolů na posteli, měl by se pod její zadnici vložit jeden či dva polštáře, aby byla příslušně zvednuta a vyšpulena. Tyto pozice však ztrácejí intimitu přehnutí přes koleno, blízkého fyzického kontaktu mezi exekutorem a obětí, což je dle našeho názoru podstatou tohoto druhu trestu.
/3. Výběr nástrojů/
V průběhu let byla do služeb výprasků naverbována celá řada domácích nástrojů: vařečky, obracečky, prkénka na máslo, ping-pongové pálky, a tak dále. Nejběžnější jsou však následující čtyři možnosti: otevřená dlaň, trepka; kartáč na vlasy nebo malý kartáč na šaty; a speciálně navržená výprasková plácačka.
Dlaní by se v žádném případě nemělo opovrhovat. Pokud se věrně dodržují tři výše uvedená klíčová pravidla, může pořádný výprask rukou (jak jsme slyšeli žalostně říkat jednu nedávno vyplacenou mladou dámu) "bolet jako čert!" Je to také pravděpodobně nejuspokojivější z pohledu exekutora, neboť důvěrný kontakt dlaně s měkkou, holou dívčí kůží je podivuhodně uspokojivý. A samozřejmě je vždy k dispozici, pokud je zapotřebí improvizovaný trest -- například v přírodě. Nevýhodou ruky, zvláště když je třeba udělit delší výprask, je, že exekutor sám může být po nějaké chvíli odrazován od vyplácení plnou silou, neboť se jeho vlastní dlaň začne cítit nepříjemně -- a mladá dáma tak vyvázne snáz, než si zasluhuje.
Výhodou trepky, zvláště obnošené, je její ohebnost. Při dopadu se přizpůsobí křivkám zadečku, takže rozumně velká trepka -- řekněme pánská osmička či desítka -- citelně zasáhne slušně velkou oblast. Každý, kdo začne výprask trepkou, si všimne, jak s ní lze přeměnit celý povrch zadnice z bílého na červený relativně malým počtem úderů; z tohoto důvodu by to mohl být ideální nástroj pro použití na ty mladé dámy, jejichž pozadí jsou štědře naducaná. Mnoho exekutorů se také domnívá, že nejkrásnější zarudnutí ze všech je na zadečku dobře zpracovaném trepkou. Účinné jsou jak kožené, tak gumové podrážky, i když guma silněji štípe. (Trepky s plstěnými podrážkami jsou pro účely výprasku prakticky k ničemu a měli byste se jim vyhýbat.)
Zadní strana dřevěného kartáče na vlasy či na šaty je již dlouho populární volbou coby výpraskový nástroj, jak už zjistilo mnoho rozjívených mladých žen. Jeho účinnost je nepopiratelná: dovedně použitý kartáč na vlasy dokáže každou dívku už po pouhém tuctu ran přimět, aby se divoce zmítala a řvala o milost. Jeho nevýhodou je, že pokud není pečlivě vybrán a vhodně aplikován, může zanechat několik dnů přetrvávající modřiny. Většina zkušených exekutorů je velmi citlivá na vizuální aspekt trestu, který určili; na to uspokojení, když vidí, jak chladný, bílý, bezvadný zadeček postupně prostupuje stejnoměrná, stále sytější červeň. Řada z nich má pocit, že modřiny po dřívějším trestu, kazí estetické uspokojení z této podívané.
Z tohoto důvodu je nejlepší zvolit si kartáč s poměrně širokou zadní stranou. Čím užší kartáč, tím větší je pravděpodobnost, že po něm budou modřiny. Co je však ještě důležitější, to je příprava. Kartáč aplikovaný na bledý, nevyplacený zadeček působí modřiny téměř vždy; pokud je však už krev vyhnána k povrchu důkladným předběžným vyplacením rukou, jsou modřiny mnohem méně pravděpodobné. Z tohoto důvodu takovéto přípravné ošetření vždy doporučujeme.
Totéž platí pro plácačky. Existuje jich celá řada druhů, převážně ze dřeva, i když některé jsou z kůže nebo ze dřeva potaženého kůží -- ty bude lze zakoupit u specializovaných prodejců. Jsou populární v Americe, kde se díky tomu pro výprask často používá termín "paddling". Náš názor, byť možná ostrovanský, však je, že dobrý, pevný kartáč je stejně účinný a snáze k sehnání. Přesto jsme však otevřeni přesvědčování a rádi bychom slyšeli názory čtenářů, zvláště pak ze Spojených států, jejichž zkušenosti je vedou k jinému názoru.
/4. "Postupující výprask"/
Je dost možné, že se exekutor-nováček v tuto chvíli cítí mírně zmaten. Který nástroj použít? My pro veškeré tresty, s výjimkou těch nejkratších, doporučujeme -- všechny, a to postupně. Tento systém jsme nazvali "postupujícím výpraskem", prostě proto, že během trestu postupuje od jednoho nástroje k druhému. Typickou posloupnost by tvořila ruka, trepka, kartáč, možná proloženo jednou či více přestávkami.
Tento systém nabízí několik výhod. Pro začátek, jak již bylo zmíněno, minimalizuje jakékoli riziko modřin, neboť ve chvíli, kdy se aplikuje kartáč, je již zadek důkladně připraven rukou a trepkou. Zadní líce mladé dámy budou živě zarudlé a na dotek příjemně horké. Navíc budou v tuto chvíli báječně citlivé a choulostivé, takže provinilá kajícnice pocítí ostré štípání kartáče tím silněji.
Co více, stoupající síla vybraných nástrojů vytváří hmatatelné /crescendo/, kde každý krok zvyšuje účinost výchovy a útrapy vychovávané. Zvláště dobře to funguje, když nemá tušení, co má vlastně očekávat. Zvýšit dívčí obavy tím, že jí přesně řeknete, co se s jejím zadečkem stane, má samozřejmě mnohé výhody (viz níže uvedená Sekce 5, /Očekávání/), ale faktor nejistory má také své výhody. Představte si, jak se dívka, která si myslela, že z toho "vyvázne" s pouhým výpraskem rukou, zhrozí, když její exekutor během hlazení jejích štípajících, rozpálených polokoulí ohlásí, že nyní pocítí trepku. A ještě více, když se po pořádném, důkladném výprasku trepkou dozví, že nyní je na řadě kartáč.
Pro zvýšení tohoto účinku je možné mezi aplikací jednotlivých nástrojů zavést určitou dobu "na hanbě" (jak je uvedeno výše v Sekci 1 /Klíčová pravidla/). A tak je mladá dáma po důkladném výprasku rukou poslána, aby sklesla stáála na hanbě a ukazovala tam své zářící rudé půlky; poté, co je přivolána zpět, ji zdrtí zjištění, že ji nyní očekává trepka nebo kartáč -- případně obojí. Takové odhalení téměř vždy vede k zoufalým prosbám o milost -- k prosbám, které se pochopitelně nesetkají s úspěchem.
/5. Očekávání/
Oznámíte-li mladé dámě, že ji čeká důkladný výprask, často to i tu nejotrlejší uvede do stavu červenajícího se, úpěnlivě prosícího úleku. Informace, že tento trest bude vykonán někdy -- není řečeno kdy přesně -- během příští hodiny, nebo i během příštích několika hodin, její obavy ještě zvýší. Její pocity nejistoty pak budou krásně akutní. Kdy, bude obsesivně přemýšlet, se to stane? Jak silně bude bita? Jak dlouho? Co na ni použije? Bude to bolet? Inu, ano, jistěže bude, ale jak moc? Bude plakat? Bude ji zadeček bolet ještě zítra, nebo pozítří, nebo dokonce popozítří?
Zkrátka a dobře, jistá míra očekávání může účinnost výprasku pro všechny praktické účely zdvojnásobit.
Nejběžnějším použitím obav jako přídavku k výprasku je, když se dívce řekne, aby "šla do svého pokoje", možná s dodáním nějaké poznámky ve stylu "Brzy přijdu, abych se s tebou vypořádal, děvenko". Mladá dáma, která již pravděpodobně z minulých zkušeností dobře ví, co ji čeká, nyní musí sedět na posteli a očekávat příchod svého vychovatele s vědomím, že krátce poté tento pán způsobí značné nepohodlí jejím měkkým a velmi zranitelným zadním partiím. Její pocity budou rozpolceny mezi strachem z jeho příchodu a přáním, aby se už brzy objevil a ona už to "měla z krku". On si naopak může pohodlně vydechnout a přemítat, nikoli bez pocitu uspokojení, o oné příjemné povinnosti, kterou brzy vykoná, s vědomím, že každá sekunda, o kterou se zdrží, zvyšuje trápení a obavy té potvůrky.
Tento přístup lze dobře adaptovat na klasickou situaci "výprasku před spaním". Zlobivá dívka je poslána nahoru (možná o dost dříve než obvykle, v nějakou "dětskou hodinu", například v osm) s instrukcemi, aby se připravila ke spaní, vzala si pyžamo, posadila se na postel a čekala. Její zahanbení bude ještě posíleno vědomím, že ji její exekutor brzy přehne přes koleno a stáhne jí kalhoty od pyžama jako nějaké nezvedené pětileté holce; a že až trest skončí, půjde do postele s bolavým červeným zadečkem.
K tomu všemu je třeba ještě přidat její nejistotu, které přesně nástroje, pokud jaké, budou aplikovány na její bezbranné zadní obliny. Představte si úzkost, s níž si svého exekutora prohlíží, když vstoupí do ložnice. Má prázdné ruce -- nebo v nich drží trepku, plácačku nebo obávaný kartáč? Nebo snad má, což je ještě mučivější, malý váček, v němž by se mohl skrývat kterýkoli z těch předmětů nebo i všechny naráz?
Očekávání výprasku lze však také samozřejmě aktivovat i v jinou denní dobu. Kupříkladu na veřejnosti, kde lze zlobivé mladé dámě zcela jasnými slovy říci, že až se vrátí domů, může očekávat velmi důkladné seřezání svého holého zadečku. Ještě lepší je, že tento slib může být vysloven na doslech od kolemjdoucích cizích lidí; představte si ponížení a ostudu, které takové potvůrce přinese vědomí, že její nadcházející trest se takto stal veřejnou informací. Téměř jistě se bude červenat hanbou, což jejímu vychovateli poskytne příležitost poznamenat (opět možná v doslechu druhých) "Teď se možná červenáš, mladá dámo -- ale to není nic proti tomu, jak se budou červenat ty druhé líce, až tě přehnu přes koleno!"
A nebo, jak bylo navrženo v jednom z předchozích odstavců, není nutné říci mladé dámě žádný konkrétní čas ani příležitost, kdy může svůj trest očekávat; řekne se jí pouze to, že "tě čeká pořádný nážez, děvenko!" Taková poznámka může opravdu skvěle zvýšit její obavy, neboť si bude říkat: opravdu se to stane? Byl to slib nebo jen hrozba? Může se stát, že na to zapomene? (Ani omylem, mohl by dodat její exekutor.) A pokud se to opravdu stane, kdy? Dnes? Zítra? Pozítří? A pak jsou tu samozřejmě všechny ty obvyklé otázky o tom, jak silně, čím, a tak dále. Není divu, že nejedna mladá dáma tváří v tvář takové zdrcující nejistotě přijde s prosíkem, aby už byla bita a "měla to za sebou".
/6. Po výprasku/
Jakmile byl udělen důkladný výprask a zadeček zlobivé mladé dámy byl zpracován do příslušně růžového a citlivého stavu, jak by měl její vychovatel v ideálním případě sezení zakončit? To bude záviset na celé řadě faktorů, mezi jinými: na povaze jejího prohřešku; na tom, zda je to její první poklesek tohoto druhu nebo opakující se problém; na chování provinilé dívky před potrestáním; na její reakci na samotný trest; na vztahu mezi vychovatelem a dívkou (rodičovský, rodinný, či jiný); na prostředí, v němž byl výprask vykonán. A tak dále.
Pokud dala mladá dáma před výpraskem najevo dostatečnou zkroušenost a pokud po něm vyjádří uslzenou omluvu, může mít její exekutor dojem, že přišel čas na smířlivé objetí, a přitom dívku ujistit, že už za své zlobení zaplatila, že jí je odpuštěno a že je stále milována. Takové okamžiky mohou být velmi sladké a posílit emocionální pouto mezi dívkou a jejím vychovatelem.
Leč pozor! Nikdy nezapomeňte, že mnoho mladých dam je překvapivě schopnými herečkami, které jsou plně schopné předvést impresivní ukázku procítěné zkroučenosti včetně slz v naději, že tím dosáhnou zmírnění svého trestu. Může být tedy těžké poznat, zda je skutečně kajícná. Nejlepším řešením možná je jí uvěřit -- zpočátku -- a potom pečlivě monitorovat její další chování. Pokud začne být evidentní, že všechny její uslzené sliby lepšího chování byly pouze markýrované, je reakce jejího vychovatele jasná: měl by ji znovu přehnout přes koleno, dát jí mnohem delší a silnější výprask, a přísně ignorovat veškeré její prosby o smilování. A pochopitelně, že důkladné následné výprasky -- řekněme jeden denně po celý příští týden -- by se daly brát jako vhodný způsob, jak odměnit její bezostyšnou licoměrnost.
Možná nejvhodnějším závěrem trestného výprasku, kterému dává přednost mnoho zkušených vychovatelů, je poslání "na hanbu". Po skončení výprasku je potrestaná mladá dáma poslána, aby zaparkovala nos v nejbližším koutě, zvedla si sukýnku (pokud ji stále ještě má) a vystavila své zčervenalé půlky. Její exekutor si nyní může po své práci odpočinout a užívat si půvabný pohled na růžové, řádně vyplacené ženské pozadí, a, pokud si přeje, může pozvat další, aby ho ocenili spolu s ním. (Což je samozřejmě i vynikající příležitost dát ostatním mladým dámám v domácnosti živou připomínku, jaký osud očekává jejich vlastní hebká pozadí, pokud by také nemoudře zazlobily.)
Dotyčná potvůrka už byla ponížena tím, že byla položena tváří dolů přes mužské koleno a hlučně vyplacena na holý zadek jako zlobivá malá holka, a teď navíc ještě musí snášet další potupu -- je nucena stát na hanbě tak, aby všichni mohli vidět její zarudlé pozadí, a má zakázáno i pouhé mnutí svých pálících, štípajících půlek. Jak dlouho tam musí důstat? Tak dlouho, jak si její exekutor myslí, že si zaslouží, i když půl hodiny se často pokládá za rozumně dlouhou dobu. Poté, pokud se tak rozhodne, ji může povolat z kouta a nařídit jí, aby se holým a stále ještě velmi choulostivým zadečkem posadila na tvrdou dřevěnou židli, což mu umožňuje užívat si podívanou na to, jak se nepohodlně vrtí.
Takže, zlepší se po tomto všem chování potrestané mladé dámy? Na nějaký čas jistě. Leč zvrhlé sklony ke zlobení, tak charakteristické pro mladé dívky, jsou takové, že jakmile žár a štípání z jejího nedávného trestu pominou, stejně jako vzpomínka na to, jak se při něm styděla, touha zlobit se může velmi brzy opět vrátit. Abyste se proti tomu chránili, doporučujeme zavést režim "udržovacích výprasků". V tomto systému se ona pohledná potvůrka pravidelně, možná tak jednou týdně, tak dlouho, dokud to bude pokládáno za vhodné, ohne přes mužské koleno a dostane pořádný výprask na holou "jen tak pro všechny případy" -- a předpokládáme, že její vychovatel se nebude nijak zdráhat takový úkol vykonat. Také může docela dobře zjistit, že se na tato každotýdenní nápravná sezení příjemně těší. A proč také ne?
Autorem této povídky je Phil K. Můžete mu posílat komentáře (anglicky) na stránce https://www.thespankinglibrary.org/index.php?func=authpage&author=Phil_K
Také můžete komentáře adresovat Fulgurovi, ten je přeloží a přepošle.
CZ překlad: Fulgur
---
Jak napravovat mladé dámy
autor: Phil K
/[Výzkumníci v Camdenském institutu pro disciplinární studia narazili na vzácnou kopii manuálu, který byl ve své době dobře známý a velmi vychvalovaný, později však upadl v zapomnění. Nyní vám předkládají úryvek, který, navzdory mírně archaickému jazyku, by mohl zaujmout současné členy LSF.]/
Jak napravovat mladé dámy (Anonym: Londýn 1925)
Část II: Tělesný trest
Kapitola 2: Výprask
/1. Klíčová pravidla/
Některé dívky výprask opovržlivě zavrhují jako "trest pro panenky" -- příliš shovívavý a mírný trest, než aby z něj měly nějaké obavy. To pouze dokazuje, že tyto mladé dámy nikdy řádný výprask nedostaly. Výprask, udělený někým, kdo ví, oč se snaží, může být nesmírně účinným a pamětihodným trestem, který i ty nejvzdorovitější šestnáctileté slečny zredukuje na uslzené prosby o smilování a procítěné sliby, že se napraví.
Účinný výprask má tři klíčová pravidla:
1. Měl by se udílet na holý zadek;
2. Měl by se udílet silně;
3. Měl by se udílet pomalu.
1. Evidentně nemá smysl, jak kdysi pravil jeden zkušený exekutor, pleskat oblečení. Výprask má bolet, a čím méně chráněná zadnice, tím více může štípat. Je-li cudnost absolutně nezbytná, lze ponechat kalhotky, avšak i ty by měly být z toho nejtenčího možného materiálu a co možná nejvíce napnuté přes cílovou oblast. Mezi exekutorem a provinilou dívkou by neměla stát žádná sukně, halena ani spodnička.
Obnažení zadnice má ještě několik dalších výhod. Zavádí do trestu prvek rituálního ponížení, zvláště výrazný u dívek v období puberty. Vezměte si například takovou hubatou sedmnáctiletou mršku, která si myslí, že je sofistikovaná a prakticky dospělá. Můžeme si snadno představit, jak na ni zapůsobí, ocitne-li se potupně přehnutá přes mužské koleno se spuštěnými kalhotkami a citlivými zadními oblinami vystavenými jak jeho pohledu, tak jeho trestající ruce. Tento element se samozřejmě ještě posiluje, pokud je trest vykonáván před dalšími lidmi; ale už pouhé vědomí, že muž, který ji trestá, se pase očima na jejím holém zadečku, sleduje, jak se vrtí a rudne, když ho vyplácí, a čerpá uspokojení z jeho kroucení, bude dostatečně ostudné. Bude to mnohem méně namyšlená mladá dáma, která po skončení svého výprasku s brekem uprchne do svého pokoje; její hrdost nebude raněna o nic méně než její pozadí.
Mimoto představuje zrůžovění, které důkladný výprask vyvolává, ideálního vizuálního průvodce pro to, jak trest pokračuje. Podle tepla zarudnutí na vyplácených půlkách může exekutor posoudit, nakolik je jeho vyplácení účinné; podle jeho rozsahu se může postarat o to, aby se každému palci cílové oblasti dostalo náležité pozornosti. Konečným výsledkem důrazně aplikovaného výprasku by měl být zadeček zalitý po celé své rozloze sytým, vyrovnaným, rudou zarděním -- příjemný pohled, který lze adekvátně zhodnotit pouze tehdy, je-li dotyčný zadeček holý.
Konečně je zde otázka zvuku. Jasné, čisté PLESK! ploché mužské dlaně, která se střetává s měkkými, holými půlkami dívčího zadečku, je podivuhodně uspokojivé a je lépe netlumit ho oděvem. Při použití náležité síly by toto plesknutí mělo zaznít jako výstřel z pistola, což oběti umožní nejen ucítit, ale i slyšet plný dopad svého trestu.
2. Čímž se rychle dostáváme k dalšímu bodu. Už od prvního plácnutí by provinilá dívka neměla mít žádné iluze o tom, že z nesnází vyvázla jenom s nějakým "trestem pro panenky". O volbě nástroje bude řeč dále, ale ať už je vybráno cokoli, mělo by se to aplikovat důrazně a plnou silou. Exekutor nemusí mít obavy, že by snad způsobil nějaké trvalé škody. Díky prozřetelnosti Přírody je ženské pozadí bohatě vycpané a ideálně vhodné pro jakékoli množství důrazného vyplácení. Jak tak výmluvně napsala vážená paní Ann Wilkinsová: /"Tak jako houba nasává velká množství vody, tak i pevný, naducaný zadek mladé dívky dokáže vstřebat i ten nejdůkladnější trest.... Když dívka dozrává, její zadnice stále více nabízí vynikající místo, kam můžete vrýt vaši nelibost."/ Dotyčná mladá dáma může zažít velké nepohodlí a možná dá přednost tomu spát na břiše a sníst příští jedno dvě jídla vestoje, ale žádné dlouhodobé fyzické následky jí nehrozí.
Stejně tak by měl být výprask dlouhý a důkladný. Až příliš často se stává, že exekutor-začátečník, poháněný pomýleným nutkáním ke shovívavosti, nechá zlobivou dívku vyváznout jen s pouhým tuctem plesknutí -- nebo i s menším počtem. Jakkoli elegantně je takovýto nedostatečný trest udělen, nebude mít velký dopad na mysl provinilé dívky -- natožpak na její zadeček. Čtyři tucty ran jsou absolutní minimum, které postačí jen pro ty nejtriviálnější prohřešky. Sto ran -- padesát na každou půlku zadečku -- je dobrým průměrným trestem a v případě vážného zlobení není přes míru ani dvě stě či více ran. Volání "Ach, přestaňte prosím -- to bolí!" a jim podobná by se pochopitelně měla ignorovat -- a nebo by se měla brát jako důkaz, že trest má náležitý efekt.
Další běžné nepochopení: exekutor-nováček by mohl předpokládat, že když je jeho paže unavená nebo dlaň rozbolavělá, je třeba s trestem přestat. To ani zdaleka. Krátká pauza nejen že umožní vychovateli, aby se zotavil, ale navíc nezměrně přidává k psychologickému účinku celého ortelu. Po důkladném výprasku může být mladá dáma odeslána na hanbu do kouta, aby přemýšlela o svých skutcích, ruce na hlavě a zrůžovělé půlky vystavené (což je sám o sobě rozkošný pohled), zatímco exekutor si asi tak na pět minut odpočine a znovu nabyde elánu. Poté, zatímco provinilá dívka uslzeně protestuje a prosí o smilování, je opět nucena zaujmout submisivní polohu přes koleno trestajícího; její choulostivý, rozbolavělý zadeček je nyní náležitě zcitlivělý a v dokonalém stavu pro další trestání.
(Je-li exekutor, snad v této činnosti poměrně nový, stále ještě odrazován bolestí v ruce, která dosud není uvyklá udílení této výchovy, může se samozřejmě v tomto bodě uchýlit k vhodnému výpraskovému nástroji, s nímž může v trestu pokračovat. Viz níže /3. Výběr nástrojů/.)
3. Ještě běžnější chybou je vyplácet příliš rychle a každou ránu ihned následovat další. Tím se dopad každého úderu drasticky snižuje, a trest pak navíc skončí příliš brzy, což umenšuje jeho psychologický dopad. Zkušený exekutor vyplácí stejnoměrně a silně a po každém úderu (případně dvojici úderů) se krátce odmlčí, aby umožnil štípání plně zapůsobit. Tímto způsobem by měl dobrý, průměrný výprask trvat asi tak deset minut a silný výprask dvacet minut nebo i půl hodiny.
Dalším vylepšením je udělat vždy po (řekněme) zhruba dvou tuctech ran delší pauzu, během níž se zhodnotí zrůžovění zadečku a prověří se, zda nebyla nějaká část cílové oblasti zanedbána. Tato taktika má jeden užitečný vedlejší efekt: provinilá dívka se tak udržuje v neustálém napětí ohledně toho, zda už trest skončil či nikoli. Mnoho zlobivých holek trucovitě mlčelo až do konce dlouhé pauzy mezi ranami. Náhlé pokračování výprasku na již rudý a chvějící se zadek, a to právě ve chvíli, kdy jeho majitelka začíná věřit, že by její ortel mohl být u konce, často povede k záplavě slz a úzkostnému kvílení o smilování -- což by se, jak jsme už řekli dříve, nemělo brát v úvahu, leda snad jako svědectví o účinnosti vašeho úsilí a povzbuzení k dalšímu napravování.
/2. Výpraskové pozice/
Má svůj dobrý důvod, že klasická výprasková poloha, kdy je oběť položena tváří dolů přes koleno exekutorovo, se někdy nazývá "časem prověřenou". V mnoha ohledech zůstává polohou optimální a v její prospěch hovoří celá řada důvodů. Je příhodná: zadnice oběti je prezentována na ideálním místě a pod ideálním úhlem pro výplatu, dostatečně blízko očím exekutora, aby mohl detailně monitorovat zarudnutí půlek. Je pohodlná pro exekutora, který tak může trest podle potřeby prodlužovat. A je i psychologicky vhodná: vzhledem k tomu, že v této pozici se obvykle vyplácejí děti, připomíná to oběti její bezmocný, podřízený vztah s trestajícím, který, pokud není přímo matkou či otcem vyplácené dívky, rozhodně zaujímá roli přísného, trestajícího rodiče.
Existují jisté drobné variace a vylepšení, jež jsou převážně otázkou vkusu. Někteří exekutoři dávají přednost tomu umístit zadek oběti centrálně do svého klína a vyplácet směrem dolů. Jiní ho raději vyšpulí přes pravé koleno (nebo samozřejmě přes levé koleno, je-li exekutor levák), aby byly údery vedeny spíše ze strany. To je možná mírně lepší možnost, neboť to pro exekutora není tak únavné a umožňuje mu to vyplácet silněji.
S tímto se také snoubí míra vyšpulení zadnice oběti. Pokud exekutor sedí na relativně nízké židli či pohovce, může oběť klečet; nebo, je-li použita vyšší rovná židle, může se vzpírat na rukou a na nohou po obou stranách exekutorova klína. U obou těchto pozic je zadeček vyšpulen ještě více. Také je možné položit horní část těla i nohy oběti (na postel či pohovku nebo na další židle), takže leží téměř vodorovně. To bude mít ten účinek, že se tím zadeček naducá, aby byl co možná nejplnější a nejměkčí.
Toto je opět převážně otázkou vkusu. Některým exekutorům se líbí napnutost vyšpuleného zadečku, díky které, jak věří, rány důrazněji štípou; jiní si cení smyslné rozkoše z vyplácení polštářovité, plně naducané zadnice. Mnoho může také záviset na fyzickém tvaru dotyčného pozadí: plnému, bujnému zadečku může docela dobře svědčit vyšpulení, zatímco menší a štíhlejší model mnoho získá z maximální naducanosti. Má-li být výprask dlouhý, může si exekutor docela dobře přát experimentovat a polohu provinilé dívky v průběhu trestu měnit.
Alternativami k pozici "přes koleno" je umístit oběť tváří dolů na postel či pohovku nebo ji přehnout přes nějaký vhodný kus nábytku (opěrka divanu je dobrá). To exekutorovi umožňuje vyplácet silněji (zvláště pokud používá nástroj jako řemen, plácačku nebo dřevěné pravítko), s plným rozmachem. (Tato pozice je také vhodná při používání rákosky; viz kapitola 3, "Výprask rákoskou".) Nebo, pokud provinilá leží dívka tváří dolů na posteli, měl by se pod její zadnici vložit jeden či dva polštáře, aby byla příslušně zvednuta a vyšpulena. Tyto pozice však ztrácejí intimitu přehnutí přes koleno, blízkého fyzického kontaktu mezi exekutorem a obětí, což je dle našeho názoru podstatou tohoto druhu trestu.
/3. Výběr nástrojů/
V průběhu let byla do služeb výprasků naverbována celá řada domácích nástrojů: vařečky, obracečky, prkénka na máslo, ping-pongové pálky, a tak dále. Nejběžnější jsou však následující čtyři možnosti: otevřená dlaň, trepka; kartáč na vlasy nebo malý kartáč na šaty; a speciálně navržená výprasková plácačka.
Dlaní by se v žádném případě nemělo opovrhovat. Pokud se věrně dodržují tři výše uvedená klíčová pravidla, může pořádný výprask rukou (jak jsme slyšeli žalostně říkat jednu nedávno vyplacenou mladou dámu) "bolet jako čert!" Je to také pravděpodobně nejuspokojivější z pohledu exekutora, neboť důvěrný kontakt dlaně s měkkou, holou dívčí kůží je podivuhodně uspokojivý. A samozřejmě je vždy k dispozici, pokud je zapotřebí improvizovaný trest -- například v přírodě. Nevýhodou ruky, zvláště když je třeba udělit delší výprask, je, že exekutor sám může být po nějaké chvíli odrazován od vyplácení plnou silou, neboť se jeho vlastní dlaň začne cítit nepříjemně -- a mladá dáma tak vyvázne snáz, než si zasluhuje.
Výhodou trepky, zvláště obnošené, je její ohebnost. Při dopadu se přizpůsobí křivkám zadečku, takže rozumně velká trepka -- řekněme pánská osmička či desítka -- citelně zasáhne slušně velkou oblast. Každý, kdo začne výprask trepkou, si všimne, jak s ní lze přeměnit celý povrch zadnice z bílého na červený relativně malým počtem úderů; z tohoto důvodu by to mohl být ideální nástroj pro použití na ty mladé dámy, jejichž pozadí jsou štědře naducaná. Mnoho exekutorů se také domnívá, že nejkrásnější zarudnutí ze všech je na zadečku dobře zpracovaném trepkou. Účinné jsou jak kožené, tak gumové podrážky, i když guma silněji štípe. (Trepky s plstěnými podrážkami jsou pro účely výprasku prakticky k ničemu a měli byste se jim vyhýbat.)
Zadní strana dřevěného kartáče na vlasy či na šaty je již dlouho populární volbou coby výpraskový nástroj, jak už zjistilo mnoho rozjívených mladých žen. Jeho účinnost je nepopiratelná: dovedně použitý kartáč na vlasy dokáže každou dívku už po pouhém tuctu ran přimět, aby se divoce zmítala a řvala o milost. Jeho nevýhodou je, že pokud není pečlivě vybrán a vhodně aplikován, může zanechat několik dnů přetrvávající modřiny. Většina zkušených exekutorů je velmi citlivá na vizuální aspekt trestu, který určili; na to uspokojení, když vidí, jak chladný, bílý, bezvadný zadeček postupně prostupuje stejnoměrná, stále sytější červeň. Řada z nich má pocit, že modřiny po dřívějším trestu, kazí estetické uspokojení z této podívané.
Z tohoto důvodu je nejlepší zvolit si kartáč s poměrně širokou zadní stranou. Čím užší kartáč, tím větší je pravděpodobnost, že po něm budou modřiny. Co je však ještě důležitější, to je příprava. Kartáč aplikovaný na bledý, nevyplacený zadeček působí modřiny téměř vždy; pokud je však už krev vyhnána k povrchu důkladným předběžným vyplacením rukou, jsou modřiny mnohem méně pravděpodobné. Z tohoto důvodu takovéto přípravné ošetření vždy doporučujeme.
Totéž platí pro plácačky. Existuje jich celá řada druhů, převážně ze dřeva, i když některé jsou z kůže nebo ze dřeva potaženého kůží -- ty bude lze zakoupit u specializovaných prodejců. Jsou populární v Americe, kde se díky tomu pro výprask často používá termín "paddling". Náš názor, byť možná ostrovanský, však je, že dobrý, pevný kartáč je stejně účinný a snáze k sehnání. Přesto jsme však otevřeni přesvědčování a rádi bychom slyšeli názory čtenářů, zvláště pak ze Spojených států, jejichž zkušenosti je vedou k jinému názoru.
/4. "Postupující výprask"/
Je dost možné, že se exekutor-nováček v tuto chvíli cítí mírně zmaten. Který nástroj použít? My pro veškeré tresty, s výjimkou těch nejkratších, doporučujeme -- všechny, a to postupně. Tento systém jsme nazvali "postupujícím výpraskem", prostě proto, že během trestu postupuje od jednoho nástroje k druhému. Typickou posloupnost by tvořila ruka, trepka, kartáč, možná proloženo jednou či více přestávkami.
Tento systém nabízí několik výhod. Pro začátek, jak již bylo zmíněno, minimalizuje jakékoli riziko modřin, neboť ve chvíli, kdy se aplikuje kartáč, je již zadek důkladně připraven rukou a trepkou. Zadní líce mladé dámy budou živě zarudlé a na dotek příjemně horké. Navíc budou v tuto chvíli báječně citlivé a choulostivé, takže provinilá kajícnice pocítí ostré štípání kartáče tím silněji.
Co více, stoupající síla vybraných nástrojů vytváří hmatatelné /crescendo/, kde každý krok zvyšuje účinost výchovy a útrapy vychovávané. Zvláště dobře to funguje, když nemá tušení, co má vlastně očekávat. Zvýšit dívčí obavy tím, že jí přesně řeknete, co se s jejím zadečkem stane, má samozřejmě mnohé výhody (viz níže uvedená Sekce 5, /Očekávání/), ale faktor nejistory má také své výhody. Představte si, jak se dívka, která si myslela, že z toho "vyvázne" s pouhým výpraskem rukou, zhrozí, když její exekutor během hlazení jejích štípajících, rozpálených polokoulí ohlásí, že nyní pocítí trepku. A ještě více, když se po pořádném, důkladném výprasku trepkou dozví, že nyní je na řadě kartáč.
Pro zvýšení tohoto účinku je možné mezi aplikací jednotlivých nástrojů zavést určitou dobu "na hanbě" (jak je uvedeno výše v Sekci 1 /Klíčová pravidla/). A tak je mladá dáma po důkladném výprasku rukou poslána, aby sklesla stáála na hanbě a ukazovala tam své zářící rudé půlky; poté, co je přivolána zpět, ji zdrtí zjištění, že ji nyní očekává trepka nebo kartáč -- případně obojí. Takové odhalení téměř vždy vede k zoufalým prosbám o milost -- k prosbám, které se pochopitelně nesetkají s úspěchem.
/5. Očekávání/
Oznámíte-li mladé dámě, že ji čeká důkladný výprask, často to i tu nejotrlejší uvede do stavu červenajícího se, úpěnlivě prosícího úleku. Informace, že tento trest bude vykonán někdy -- není řečeno kdy přesně -- během příští hodiny, nebo i během příštích několika hodin, její obavy ještě zvýší. Její pocity nejistoty pak budou krásně akutní. Kdy, bude obsesivně přemýšlet, se to stane? Jak silně bude bita? Jak dlouho? Co na ni použije? Bude to bolet? Inu, ano, jistěže bude, ale jak moc? Bude plakat? Bude ji zadeček bolet ještě zítra, nebo pozítří, nebo dokonce popozítří?
Zkrátka a dobře, jistá míra očekávání může účinnost výprasku pro všechny praktické účely zdvojnásobit.
Nejběžnějším použitím obav jako přídavku k výprasku je, když se dívce řekne, aby "šla do svého pokoje", možná s dodáním nějaké poznámky ve stylu "Brzy přijdu, abych se s tebou vypořádal, děvenko". Mladá dáma, která již pravděpodobně z minulých zkušeností dobře ví, co ji čeká, nyní musí sedět na posteli a očekávat příchod svého vychovatele s vědomím, že krátce poté tento pán způsobí značné nepohodlí jejím měkkým a velmi zranitelným zadním partiím. Její pocity budou rozpolceny mezi strachem z jeho příchodu a přáním, aby se už brzy objevil a ona už to "měla z krku". On si naopak může pohodlně vydechnout a přemítat, nikoli bez pocitu uspokojení, o oné příjemné povinnosti, kterou brzy vykoná, s vědomím, že každá sekunda, o kterou se zdrží, zvyšuje trápení a obavy té potvůrky.
Tento přístup lze dobře adaptovat na klasickou situaci "výprasku před spaním". Zlobivá dívka je poslána nahoru (možná o dost dříve než obvykle, v nějakou "dětskou hodinu", například v osm) s instrukcemi, aby se připravila ke spaní, vzala si pyžamo, posadila se na postel a čekala. Její zahanbení bude ještě posíleno vědomím, že ji její exekutor brzy přehne přes koleno a stáhne jí kalhoty od pyžama jako nějaké nezvedené pětileté holce; a že až trest skončí, půjde do postele s bolavým červeným zadečkem.
K tomu všemu je třeba ještě přidat její nejistotu, které přesně nástroje, pokud jaké, budou aplikovány na její bezbranné zadní obliny. Představte si úzkost, s níž si svého exekutora prohlíží, když vstoupí do ložnice. Má prázdné ruce -- nebo v nich drží trepku, plácačku nebo obávaný kartáč? Nebo snad má, což je ještě mučivější, malý váček, v němž by se mohl skrývat kterýkoli z těch předmětů nebo i všechny naráz?
Očekávání výprasku lze však také samozřejmě aktivovat i v jinou denní dobu. Kupříkladu na veřejnosti, kde lze zlobivé mladé dámě zcela jasnými slovy říci, že až se vrátí domů, může očekávat velmi důkladné seřezání svého holého zadečku. Ještě lepší je, že tento slib může být vysloven na doslech od kolemjdoucích cizích lidí; představte si ponížení a ostudu, které takové potvůrce přinese vědomí, že její nadcházející trest se takto stal veřejnou informací. Téměř jistě se bude červenat hanbou, což jejímu vychovateli poskytne příležitost poznamenat (opět možná v doslechu druhých) "Teď se možná červenáš, mladá dámo -- ale to není nic proti tomu, jak se budou červenat ty druhé líce, až tě přehnu přes koleno!"
A nebo, jak bylo navrženo v jednom z předchozích odstavců, není nutné říci mladé dámě žádný konkrétní čas ani příležitost, kdy může svůj trest očekávat; řekne se jí pouze to, že "tě čeká pořádný nážez, děvenko!" Taková poznámka může opravdu skvěle zvýšit její obavy, neboť si bude říkat: opravdu se to stane? Byl to slib nebo jen hrozba? Může se stát, že na to zapomene? (Ani omylem, mohl by dodat její exekutor.) A pokud se to opravdu stane, kdy? Dnes? Zítra? Pozítří? A pak jsou tu samozřejmě všechny ty obvyklé otázky o tom, jak silně, čím, a tak dále. Není divu, že nejedna mladá dáma tváří v tvář takové zdrcující nejistotě přijde s prosíkem, aby už byla bita a "měla to za sebou".
/6. Po výprasku/
Jakmile byl udělen důkladný výprask a zadeček zlobivé mladé dámy byl zpracován do příslušně růžového a citlivého stavu, jak by měl její vychovatel v ideálním případě sezení zakončit? To bude záviset na celé řadě faktorů, mezi jinými: na povaze jejího prohřešku; na tom, zda je to její první poklesek tohoto druhu nebo opakující se problém; na chování provinilé dívky před potrestáním; na její reakci na samotný trest; na vztahu mezi vychovatelem a dívkou (rodičovský, rodinný, či jiný); na prostředí, v němž byl výprask vykonán. A tak dále.
Pokud dala mladá dáma před výpraskem najevo dostatečnou zkroušenost a pokud po něm vyjádří uslzenou omluvu, může mít její exekutor dojem, že přišel čas na smířlivé objetí, a přitom dívku ujistit, že už za své zlobení zaplatila, že jí je odpuštěno a že je stále milována. Takové okamžiky mohou být velmi sladké a posílit emocionální pouto mezi dívkou a jejím vychovatelem.
Leč pozor! Nikdy nezapomeňte, že mnoho mladých dam je překvapivě schopnými herečkami, které jsou plně schopné předvést impresivní ukázku procítěné zkroučenosti včetně slz v naději, že tím dosáhnou zmírnění svého trestu. Může být tedy těžké poznat, zda je skutečně kajícná. Nejlepším řešením možná je jí uvěřit -- zpočátku -- a potom pečlivě monitorovat její další chování. Pokud začne být evidentní, že všechny její uslzené sliby lepšího chování byly pouze markýrované, je reakce jejího vychovatele jasná: měl by ji znovu přehnout přes koleno, dát jí mnohem delší a silnější výprask, a přísně ignorovat veškeré její prosby o smilování. A pochopitelně, že důkladné následné výprasky -- řekněme jeden denně po celý příští týden -- by se daly brát jako vhodný způsob, jak odměnit její bezostyšnou licoměrnost.
Možná nejvhodnějším závěrem trestného výprasku, kterému dává přednost mnoho zkušených vychovatelů, je poslání "na hanbu". Po skončení výprasku je potrestaná mladá dáma poslána, aby zaparkovala nos v nejbližším koutě, zvedla si sukýnku (pokud ji stále ještě má) a vystavila své zčervenalé půlky. Její exekutor si nyní může po své práci odpočinout a užívat si půvabný pohled na růžové, řádně vyplacené ženské pozadí, a, pokud si přeje, může pozvat další, aby ho ocenili spolu s ním. (Což je samozřejmě i vynikající příležitost dát ostatním mladým dámám v domácnosti živou připomínku, jaký osud očekává jejich vlastní hebká pozadí, pokud by také nemoudře zazlobily.)
Dotyčná potvůrka už byla ponížena tím, že byla položena tváří dolů přes mužské koleno a hlučně vyplacena na holý zadek jako zlobivá malá holka, a teď navíc ještě musí snášet další potupu -- je nucena stát na hanbě tak, aby všichni mohli vidět její zarudlé pozadí, a má zakázáno i pouhé mnutí svých pálících, štípajících půlek. Jak dlouho tam musí důstat? Tak dlouho, jak si její exekutor myslí, že si zaslouží, i když půl hodiny se často pokládá za rozumně dlouhou dobu. Poté, pokud se tak rozhodne, ji může povolat z kouta a nařídit jí, aby se holým a stále ještě velmi choulostivým zadečkem posadila na tvrdou dřevěnou židli, což mu umožňuje užívat si podívanou na to, jak se nepohodlně vrtí.
Takže, zlepší se po tomto všem chování potrestané mladé dámy? Na nějaký čas jistě. Leč zvrhlé sklony ke zlobení, tak charakteristické pro mladé dívky, jsou takové, že jakmile žár a štípání z jejího nedávného trestu pominou, stejně jako vzpomínka na to, jak se při něm styděla, touha zlobit se může velmi brzy opět vrátit. Abyste se proti tomu chránili, doporučujeme zavést režim "udržovacích výprasků". V tomto systému se ona pohledná potvůrka pravidelně, možná tak jednou týdně, tak dlouho, dokud to bude pokládáno za vhodné, ohne přes mužské koleno a dostane pořádný výprask na holou "jen tak pro všechny případy" -- a předpokládáme, že její vychovatel se nebude nijak zdráhat takový úkol vykonat. Také může docela dobře zjistit, že se na tato každotýdenní nápravná sezení příjemně těší. A proč také ne?